Rozmohl se nám tady takový nešvar. Po Evropě a spřátelené Velké Británii se nám toulají dva ruští agenti. Známí jako agenti RU 0,007, Alexandr Miškin a RU 0,008 Anatolij Čepiga. S přezdívkami Ivan Bondovič Bondov a Michail Bondovič Bondov.

Ti, jak je obecně známo, páchají atentáty na různé nepřátele Ruska, jako jsou Skripal, Navalnyj, ten Ukrajinec, co měl pak hubu jako pomeranč, teď se zase objevil jakýsi Bulhar Gebrev. Páchání atentátů se odehrává většinou jedním z nejnebezpečnějších jedů na světě. Novičokem. Co ho nikdo nezná. Akorát jak prokecl M. Zeman, výzkumníci bývalé Vojenské akademie Antonína Zápotockého v Brně. Tam prý ho měli.

Navíc prý tito agenti RU 0,007/8 vyhodili do luftu obrovské vojenské skladiště, kde naše mírumilovná armáda a její spolupracovníci náhodou skladovali óóbrovské množství munice , co mělo přispět na mírový proces na Ukrajině a v Sýrii. A Česká republika, sice dodnes ani neví, co to tam bouchlo, ale ví, že určitě za to mohou Rusové. A tak se moc a moc zlobí. Ta Česká republika.

Tedy ona se podle prvního televizního projevu Hamáčka i tamtéž poněkud vyvaleného Babiše, ani moc nezlobí. Ale co má dělat, že?! Zprávy z Ruska, že to celé byl omyl a mělo to bouchnout až v Bulharsku, jsou brány s reservou. I když nejzasvěcenější tajní agenti na sociálních sítích šeptají, že Rusové už vědí, že to byl omyl. A že si pak doma v Rusku v Samarské oblasti odpálili sami skladiště munice, kde bylo několik milionů dělostřeleckých granátů. A snažili se nám naznačit, že když my jsme přišli jejich omylem o munici, tak oni si tu svojí taky vyhodili do vzduchu. Což by mělo snížit politické napětí. Rusové, na základě zkušeností s dohodami o snížení raket středního doletu a podobně, považovali věc za vyřízenou. U vás rána, u nás rána a jsme si kvit. Navíc u nich vylítlo do vzduchu osm ruských pracovníků ve skladech munice a u nás jenom dva.

Jak ovšem pravily dobře informované zdroje v Praze, Moskvě, Ulánbátaru a v centrále Korzárů, Rusům se nedá věřit ani slovo. Pravda ovšem je, že oni tam mají ještě větší bordel než u nás, a tak jim to holt bouchá vícekrát.

Dobře informovaným kruhům spojených špionážně-policejních a mediálních kruhů se navíc dostal do ruky závažný tajný dokument, který ihned poslali všem poslancům, senátorům, státním zástupcům a spřáteleným novinářům. Někdo to omylem poslal i nám.

Dokumentem je zápis projevu s nadpisem „Putin je měkkota a srab“. Alespoň to vyplývá z informace, kterou jako první zachytila Česká informační služba (ČIS). Zápis projevu byl získán z tajné zprávy ze zasedání Všesvazového sjezdu bývalých členů Čeky, NKVD, GPU, GPR atd. (tzv. „Sajuz něrušimij gasudárstvěnoj bězapásnosti“), kterou přednesl generál NKVD ve výslužbě, Ivan Ivanovič Ivanov. Odborné kruhy se dohadují, zda jde skutečného rozvědčíka, známého jako neohroženého rozvědčíka Hans Klosse (agenta J-23 ze seriálu „S nasazením života“) anebo o skutečného Maxima Isajeva, sovětského tajného agenta. Ten byl znám světu jako SS-Standartenführer Otto von Stierlitz, z díla „Sedmnáct zastavení jara“.

Tak či tak, bylo zjištěno, soudruh generál se obořil na dnešní GRU a obzvláště na Putina a jeho kamarilu. Jako jestli si dělají z vysloužilých špionů srandu, nebo co.:“ Všude vyhlašují, že mají Novičok, nejjedovatější jed ze všech jedů, a údajně s ním kdekoho otráví. Ale on nikdo nezemře! Až na nějakého blba v Anglii, co čuchal k nové voňavce manželky. Jak tvrdí britská policie. I zde soudruh generál Ivanov položil dotyčným sešlým otázku, zda ten anglický blbec si nečuchnul k ruskými agenty zapomenuté známé sovětské voňavce „Dech Moskvy“, kterou nikdo jiný než Rus ve větší koncentraci nepřežije.“

Novičok je smrtelně jedovatý, na to generál přísahal, použil k praktickým zkouškám i členy rodiny, konkrétně tedy tchyni. Nepřežila!

Co to tedy ti dva blbci používají? Není to náhodou ten nový prostředek na bázi lysolu? Jak je jinak možné, že soudruzi agenti tráví a tráví a on to každý přežije?

Navíc, jak se podivil soudruh generál Ivanov, to dneska nemá GRU víc lidí jako agenty než dva blbce, co už byli i v televizi?

Soudruh generál v. v. pravil: Soudruzi, što éto takoje? To by se za soudruha Stalina nestalo! Když mají někoho zastřelit, tak ho zastřelí. Jak to říkal ten soudruh z Československa: Měli jsme za úkol zastřelit chlapa na motorce s koženou brašnou. A tak jsme ho zastřelili. Že to byl omylem pošťák, to není tak důležité. Důležité je splnit úkol! Tady je kdekdo otrávenej živej, a navíc jim bouchají sklady úplně jindy a jinde, než by měly! Svoloč adná !!“

Tajnou zprávu projevu obdrželi naše tajné služby a novináři jako sedmou kopii psanou na psacím stroji přes kopírák (soudruzi z GRU pietně udržují staré zvyky z dob soudruha Dzeržinského). Takže byla špatně čitelná, a navíc byla rusky. Tu, až na nejzasloužilejší soudruhy v Parlamentu, vládě a na Hradě již nikdo neovládá, takže musela pomoci jedna babička význačného člena strany Korzárů, bývalá učitelka ruštiny.

Tento dokument naprosto změnil poměry v České republice. Rozejdeme se s nebezpečným Ruskem, zpřetrháme falešné vztahy, nic jim nedodáme a nic si od nich nekoupíme. Ani Sputnik V, ani atomovou elektrárnu, v čem nás podpoří celý svobodný Západ. A nám potvrdí naše zásadní postoje. Ovšem až se předtím nějak nenápadně dohodne, že dostavba Nord Streamu 2 platí, takže bez ruského plynu, co nám budou dodávat Němci za jejich ceny, si ani neohřejeme prdel. Také francouzský Total jistě bude brát většinu dodávek nafty a plynu z Ruska.

Také si dají pozor, aby se náš zásadový postoj nedotýkal všech západních automobilek ( Mercedes, Renault, Volkswagen ) , co mají fabriky v Rusku. A vůbec všech těch 109 německých firem, které v Rusku zaměstnávají 60 000 lidí.

Takže, jak pravili všichni bojovníci za mír, spravedlnost a demográcii, my budeme zásadoví. A aktivní. To se po nás v dějinách často požaduje. Aby pak smetanu slízl někdo jiný a nás poslali do „pihele tmavého“. Neb jak říkali staří latiníci: Quod licet Iovi, non licet bovi (co je dovoleno bohovi, není dovoleno volovi). A dopadneme jako vždycky.

Jakže to psal K. H. Borovský:

Nechoď, Vašku, s pány na led,
mnohý příklad známe,
že pán sklouzne a sedlák si
za něj nohu zláme.

No, typické je, že on tyhle epigramy psal během pobytu v Moskvě (1842-1845), kde pracoval jako vychovatel v rodině profesora Pogodina.

Takže, nohu už zlomenou máme. A co bude dál?

P.S. Upozornění pro pokrokové čtenáře, samosebe jmenující cenzory a jiné tupce, že v článku je použita ironie, nadsázka, literární hyperbola a některé naprosto vymyšlené údaje.