Jako člověk cítím morální povinnost tento pogrom v Domě odborů každoročně s pohnutím připomínat a apelovat na ukrajinskou vládu, aby důsledně vyšetřila tento zločin, a spravedlivě potrestala viníky, píše Jan Schneider a pokračuje.

Jako občan České republiky mám v této souvislosti také jistý dluh, který je předmětem tohoto otevřeného dopisu, adresovaného nejvyššímu státnímu zástupci České republiky, premiérovi České republiky, bývalému a současnému ministru zahraničních věcí České republiky a ministryni spravedlnosti České republiky.

„Pokud se jim postavíte rychle čelem, jako to udělali třeba v Oděse, kde je prostě upálili, nebo v Dněpropetrovsku, kde je prostě zabili a pohřbili u silnice, tak máte klid. Když to neuděláte, tak máte válku. To je celé.“

Podobný dotaz kladu veřejně premiéru Andreji Babišovi a současnému ministru zahraničí Jakubu Kulhánkovi, jestli ponechávání tohoto podněcovatele k nenávisti (§ 356 trestního zákoníku) ve státních službách znamená, že oni jsou s tímto způsobem „konečného řešení“ srozuměni a souznějí s ním? Jak se to srovnává s jejich osobním vztahem k humanismu a považují-li tento výrok za souladný s prosazováním lidských práv Evropskou unií a aliancí NATO, jejichž jsme členy? Nota bene v době, kdy Evropská komise chce zařadit takzvané projevy nenávisti, mezi něž ten Bartuškův bezpochyby patří, mezi závažné trestné činy, jako jsou těžké ublížení na zdraví, znásilnění či vražda?

Žádám, aby se oslovení k těmto otázkám veřejně vyslovili ve dnech, kdy uplynulo sedmé výročí této tragédie, a téměř šest let uplyne od hanebného výroku Václava Bartušky, který nemá ani špetku sebereflexe a studu, podobně jako Česká televize, která osobu s tímto profilem opětovně zve k veřejnému vystupování, vyzývá Jan Schneider.