Bestseller Sahry Wagenknecht „ Die Selbstgerechten“ klade zakázané otázky. Politička Sahra Wagenknecht je celkem často zvána do různých talk-show – jako kuriozita. Nezapadá ani do debat o různých odstínech černi, ani do diskusí o tom, který ze tří kandidátů na budoucího německého kancléře je ten správný, protože jí jednoduše nepřipadá správný ani jeden. Otevřeně mluví o tom, že velký počet lidí žijících v prekérních podmínkách se necítí být reprezentován nikým. A zejména ne tzv. designovou levicí, která se zabývá debatami ve stylu teologických disputací o počtu andělů, kteří se vejdou na špičku jehly, a nevšímá si problémů reálných lidí. Jen si protivníci Sahry nejsou jisti tím, jestli je nebezpečná tím, že je komunistka ve stylu bývalé NDR či pravicová populistka, protože nechce přenechat všechny naštvané voliče jen AfD. Pod článkem jsou odkazy na dvě její vystoupení – interview pro TV stanici ARD a talk show maischberger.die woche.

V rozhovoru s redaktorem Wolfgangem Schützem pro Augsburger Algemeine říká:

„Die Selbstgerechten“ je polemická kniha. Ale kontroverze k debatě patří. Musíme být schopni polemizovat o tom, co je správná politika. Opravdu se obávám toho, kam naše společnost směřuje. Mnoho reakcí, které dostávám, ukazuje, že spousta lidí se již necítí být politicky zastoupeno: klasická střední třída, mnoho manuálních pracovníků, lidé s nízkými mzdami. To dlouhodobě rozbíjí demokracii. V tomto ohledu se chci znovu pokusit něco změnit: Potřebujeme vládu, která se postará o větší sociální rovnost, namísto směřování k neomezené tržní společnosti, ve které již neexistuje soudržnost a pocit jednoty. Křesťansko-demokratická unie (CDU) je ve velmi špatném stavu kvůli selhávajícímu krizovému řízení, korupčním záležitostem a mocenskému boji mezi Söderem (CSU) a Laschetem (CDU) – ale sociální demokracie a Die Linke z toho nemají vůbec žádný užitek. To nám musí dát podnět k zamyšlení.“

Chcete vládnout?

Wagenknecht: Ano, samozřejmě. Samozřejmě, pouze pokud bude možná lepší sociální politika. Vláda není samoúčelná.

Kniha říká: „Kde nové znamená horší, může mít minulost více budoucnosti než přítomnost.“ Kam se vracíte?

Wagenknecht: Samozřejmě se nechci vrátit do minulosti. Jednalo se o odlišné podmínky, bez digitálních technologií a mezinárodní vzájemné závislosti výroby. Ve své knize navrhuji odlišnou digitalizaci a reorganizaci globálních ekonomických vztahů. Ale pokud se podíváte na starou Spolkovou republiku Německo, některé věci byly lepší, které bychom mohli obnovit: Bylo více sociálního zabezpečení, nemuseli jste chodit na univerzitu, abyste dosáhli solidní prosperity, byly zde příležitosti pro postup a dobré vzdělávací příležitosti, a to i pro děti z chudších rodin. Myslím, že je důležité poukázat na to, že ztráta toho všeho byla krok zpět, se kterým se nemusíme smířit.

Říkáte tomu „konzervativní levice“. Nebyla levice vždy progresivní?

Wagenknecht: Existuje několik tradičních hodnot, které jsou také progresivní. Orientace na komunity, pocit sounáležitosti a zodpovědnosti za komunitu - to je mnohem lepší než tento neomezený seberealizační individualismus, který je nyní považován za pokrokový ideál. To je často jen hezčí slovo pro sobectví. Ale klasické hodnoty jsou v mnoha částech společnosti stále živé a zdravé. Místo toho, abychom se dívali na to, co se děje v levicových a akademických kruzích, měli bychom pochopit, že potřeba soudržnosti, důvěrnosti, pouto, ano, také domov, je prvotní a cenná hodnota. Bez pocitu sounáležitosti v zemi neexistuje ani sociální stát, protože by jej lidé nepřijali.

S Leitkultur?
(Německá Leitkultur“ - termín užívaný v souvislosti s tématem imigrace a integrace imigrantů jako protiklad k multikulturalismu.)

Wagenknecht: Ach, tato debata je v Německu tak napjatá. Jedna věc je jasná: každá země má svou historii a kulturu, která formuje její obyvatele. Také se to mění, ano, ale existuje sdílená historie, která vytváří soudržnost a typické vzorce chování, které jsou výsledkem tohoto sdíleného příběhu. Na tom není nic reakčního, ale dává to lidem větší důvěru ve vzájemné jednání, dává to pocit bezpečnosti a stability. Musíme uznat, že většina lidí si váží skutečnosti, že ne všechno kolem mění k nepoznání.

Mluvíte o většině lidí, o většinové kultuře. Šéf Zelených Habeck ( Bündnis 90 – Grüne) také napsal knihu, ve které se zabývá soudržností. Myslí si však, že již neexistuje většinová společnost. Proto musí politika v budoucnu působit jako prostředník.

Wagenknecht: Četla jsem to - a nemyslím si, že je to správné. Naše společnost se samozřejmě stále více rozděluje, a to má co do činění se skutečností, že se zvyšuje sociální nerovnost, že bohatí a chudí už nežijí v jedné a té samé čtvrti ... Místo toho, abychom pouze brali na vědomí, že soudržnost se rozpadá a že je moderní vidět svoji zvláštní identitu právě ve vymezení se vůči většinové společnosti, měli bychom raději udělat něco pro posílení pocitu jednoty, na kterém závisí demokracie a sociální stát.

Místo ústřední dělící linie mezi levicí a Sociálně demokratickou stranou Německa (SPD) a pravicí je dnes pro vás nejdůležitější demarkační linie proti Zeleným?

Wagenknecht: Musíme si stát za svým, místo abychom se definovali na základě našeho vymezení od ostatních. Současně musíme vidět, že relativně dobře situovaný akademicky vzdělaný obyvatel města, který obzvláště často volí Zelené, nás jako lobbisty nepotřebuje, na rozdíl od lidí, kteří pracují za mizerné mzdy nebo musí žít z nízkých důchodů a kteří by jinak neměli politický hlas. To je chyba, kterou dělá SPD. Každý se snaží získat novou akademickou střední třídu.

Můžete být konkrétní?

Wagenknecht: Například někdo, kdo žije ve velkém městě a má paní na úklid a pravidelně chodí do restaurace. I když si to nepřizná, těží samozřejmě z nízkých mezd, protože pomoc v domácnosti je pak levnější než sushi v restauraci. Těží tedy také z imigrace, která ve všech těchto oblastech udržuje nízké mzdy. Vysoce kvalifikovaní lidé s vysokými příjmy nekonkurují přistěhovalcům ohledně bydlení a práce a jejich děti zřídka chodí do škol, kde většina dětí neumí německy. Je snadné říci, že se cítí dobře, když jsou hranice otevřené a přicházejí k nám lidé z celého světa - a na druhou stranu v tomto kosmopolitním přístupu není neobvyklé odvrátit se od konkrétní solidarity s těmi, kterým se nedaří dobře v jejich vlastní zemi.

Takže …

Wagenknecht: Je úžasné, když obyvatelé univerzitních měst stále volí „nalevo“ - ale většina vidí jako své zástupce Zelené, což jednoduše odpovídá více jejich zájmům, jejich postoji k životu a jejich světonázoru. Naopak, vždy bylo identitou levicových politiků, aby zastupovali nikoli privilegované, ale ty, kteří to mají těžší, kterým jsou upírány příležitosti ke vzdělání a postupu. Musíme se k této pozici vrátit.

Což vede zpět k otázce vymezení „doprava“. Opakovaně jste obviňována ...

Wagenknecht: Pravda je: Nebyli to voliči, kteří šli doprava - levice a sociálně demokratické strany nechaly své tradiční voliče ve štychu. To platí pro většinu evropských zemí. Mnoho lidí, kteří musí o své skromné živobytí bojovat tvrději a tvrději, už roky nechodí k volbám - jiní dnes volí pravici, protože jim to umožňuje vyjádřit protest a hněv. Říci nyní, že tito voliči jsou pravicoví, nebo že snaha získat je zpět je pravicový populismus - to je naprosto absurdní.

Takže lepší je soutěžit?

Wagenknecht: Pokud byste těmto lidem nabídli atraktivní nabídku, masivně byste oslabili pravici. Na druhé straně se sebou spokojená levice, která se pohybuje pouze ve své vlastní bublině a mnoho lidí ji vnímá jako odtažitou, posiluje pravici. To je přesně ten důvod, proč se stále více angažuji: nechci, aby se společnost ubírala doprava. Doposud jsme měli to štěstí, že německá AfD nemá vůdce jako Trump, Salvini nebo Le Pen, jinak by pravděpodobně dosáhli úplně jiných výsledků. A nechci, abychom byli jako USA, což je hluboce rozdělená země. Ale tato tendence tu je, a to mě děsí.

V knize popisujete myšlenku druhé komory vedle Bundestagu, do které by občané mohli být jmenováni loterií. Vážně?

Wagenknecht: Za současné situace by to byla kompenzace parlamentu, který již reprezentativně nepředstavuje obyvatelstvo. Máme akademický parlament, ve kterém jsou určité profesní skupiny, jako jsou právníci nebo sociální vědci, příliš zastoupeni a lidé z prostých a poměrně špatně placených profesí, ale také kvalifikovaní pracovníci, řemeslníci nebo majitelé malých podniků se tam už téměř neobjevují. Takže přání této velké části společnosti jsou bez šance na politické zastoupení.

Přičemž i bohatý akademik může představovat levicové hodnoty ...

Wagenknecht: Samozřejmě. (smích) Stejně jako lidé pocházející ze skromného prostředí mohou dělat politiku proti svému původu - Gerhard Schröder je toho nejlepším příkladem. Pokud ale politici již nebudou přicházet do styku s lidmi mimo svou vlastní bublinu a nebudou znát jejich problémy, pak samozřejmě existuje velké riziko, že se budou pohybovat pouze ve svých vlastních kruzích a že pak ve skutečnosti základní potřeby velké skupiny populace již nebudou brát v úvahu. Proto by občanská komora mohla být opravným prostředkem.

Reakce, která na vás a vaše názory v Bavorsku není netypická, je: Hlasoval bych pro ni - ale bohužel je ve špatném klubu. Podle hesla: Lepší useknout si ruku než udělat malý křížek na volebním lístku strany bývalé NDR ...

Wagenknecht: Mnoho lidí mi to píše přímo. Ale to o straně NDR je opravdu nespravedlivé. Například v Bavorsku kandiduje za Die Linke Klaus Ernst, ostřílený odborář a kovodělník, který má zaručeně méně společného se SED (bývalá komunistická strana NDR) než Franz Josef Strauss. A většina ostatních levicových členů bavorského Spolkového sněmu je tak mladá, že NDR znají pouze z historických knih. Ale často jsou reakce také o tom, co si lidé dnes spojují s levicí a co je neoslovuje.

Například?

Wagenknecht: Například debaty o jazykových pravidlech a zakázaných myšlenkách. Ale nic z toho není v mých očích levicové. Naopak, často se setkávám s tím, že lidé, kteří tvrdí, že jsou konzervativní, souhlasí s většinou toho, co píšu ve své knize. To znamená, že s levicí je často spojeno něco, co, alespoň podle mého názoru, vůbec levicové není. Věřím, že by bylo možno mohli oslovit neuvěřitelné množství lidí s programem, jaký navrhuji ve své knize!

Je Váš manžel prvním čtenářem? (Oskar Lafontaine)

Wagenknecht: (směje se) Poslala jsem rukopis některým lidem, jejichž názor je pro mě důležitý - a jedním z nich byl samozřejmě můj manžel. (směje se) No, samozřejmě jsem mu to neposlala, on to dokázal přečíst přímo.

O osobě a knize:

Sahra Wagenknecht, 51 let, má doktorát z ekonomie, kdysi byla členkou SED a PDS a nyní zasedá za stranu Die Linke v Bundestagu. Již deset let je vdaná za bývalého spolkového ministra financí Oskara Lafontaina. Její aktuální kniha se jmenuje „Die Selbstgerechten“, což lze přeložit jako Neomylní či Bohorovní…(Campus, 345 stran, 24,95 eur).

https://www.daserste.de/information/talk/maischberger/index.html

https://www.augsburger-allgemeine.de/kultur/Interview-Sahra-Wagenknecht-Zurueck-zum-Wir-Gefuehl-der-alten-Bundesrepublik-id59604356.html