Dnes bandy idiotů v pobaltských státech a na Ukrajině oslavují účast svých občanů v jednotkách SS v průběhu 2. světové války. V Čechách ultrapravicoví magoři si uctivě připomínají Vlasovce. Není proto od věci si připomenout, kdo skutečně vyhrál onu krutou válku, a za jakých okolností, připomíná publicista František Roček.

V květnu 2005 jsem pro Ústecký deník napsal rozhovor, který jsem znovu vydal jako připomínku války jako poslední kapitolu v brožuře „Bombardéry a extrémisté - Krutá a absurdní historie náletů na Ústí nad Labem v dubnu 1945“ (AOS publishing 2009).

Brožuru o 64 stranách jsem napsal během jediného týdne jako rychlou reakci na akci neonacistů. V úvodu jsem uvedl: „Na osmnáctý den měsíce dubna L. P. 2009 v Královském městě Ústí nad Labem byl naplánován smuteční pochod za oběti spojeneckých náletů ze 17. a 19. dubna 1945. Akce je zajímavá pouze svou absurditou.

Nemá smysl ani ze zvědavosti se na ni přijít podívat. Uctít památku obětí náletů přijedou lidé, kteří o sobě oficiálně mluví jako o autonomních nacionalistech. Jejich akce bude ve skutečnosti módní přehlídkou nejmladší generace toho typu lidí, kteří zapříčinili tragédii druhé světové války. Ideje autonomních nacionalistů vycházejí psychologicky z kořenů fašismu začátku třicátých let 20. století.  Jejich pochod Ústím lze proto chápat jako alegorickou připomínkou toho, jak se zrodila moc Adolfa Hitlera, která vedla až k bombardování Ústí v dubnu 1945 americkými bombardéry B-17.

Kdyby šlo autonomním nacionalistům skutečně o pietu, nemuseli by svolávat pochod, ale připojili by se k pietní ekumenické bohoslužbě, která rok co rok již dvacet let probíhá v chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Ústí, čili v „kostele se šikmou věží“. K vychýlení věže došlo v důsledku dubnového náletu v roce 1945….“

Poslední kapitola brožury představovala bilanci hrozné války. Není od věci si ji znovu připomenout:

8. května 1945 zvítězily pouze Spojené státy a Stalin

Válka začala spíše v Mnichově 29. září 1938, než útokem na Polsko 1. září 1939. Obsazením Rakouska na jaře 1938 dal Hitler najevo, že jeho politika je a v budoucnu bude agresivní. Mnichovský souhlas Francie a Velké Británie s okupací československého pohraničí Německem byl jasným signálem, že má Hitler nad oběma evropskými mocnostmi politicky jednoznačnou převahu. Okupace zbytku Čech a Moravy a přepadení Polska v roce 1939 bylo jen pokračováním této politiky z Mnichova.
 
Pokud světová válka začala Mnichovem, můžeme definovat i útočníky. Bylo to Německo podporované Itálií, ale také Polsko a Maďarsko?

Ano. Nejsmutnější na tom je, že německá generalita s britským a francouzským tvrdým postojem počítala. Hitlerova politická klika se dožadovala války, ale generálové varovali před útokem na Československo i Polsko. Francie a Velká Británie promarnily příležitost Hitlera zastavit. Tím mu poskytly prostor pro útok v Evropě v letech 1940 a 1941. Co tehdy Hitler dobyl v Evropě s minimálním vypětím, bylo osvobozováno za cenu ohromných obětí další čtyři dlouhé roky. To nebylo vítězství, ale důsledek politické neschopnosti být v letech 1938 a 1939 důsledným spojencem státům středovýchodní Evropy, především Československa a Polska. Na konci války v květnu 1945 musely pak Francie i Británie respektovat místo Hitlera Stalina.

Nebyl nakonec i květen 1945 novým Mnichovem?

Hospodářsky zvítězily bezesporu USA, protože válečnou výrobou americká ekonomika i politická váha USA velmi zmohutněly. Sovětský svaz si zlegalizoval svůj postup až do střední Evropy zahájený v roce 1939. Ostatní tehdejší mocnosti se propadly do prostřednosti již během války. Dnes, šedesát let od konce války, jsou skutečnou mocností jen USA. Časem se ekonomicky vyšvihlo nad konkurenty jak poražené Německo, tak i Japonsko. Proto se 8. května oslavuje vlastně neschopnost napravit Mnichov 1938 dříve než po sedmi letech a to ještě za strašlivou cenu.