Co nám k tomu můžete říct pane Zbořile?
 

„Ona obě data mají úzkou spojitost, aniž o tom často mluvíme, s tím předělem mezi feudalismem a kapitalismem v Evropě. To je samozřejmě terminologie 19.století, ale skutečně se feudální Evropa mění ve prospěch rozvoje jakýchsi nových výrobních sil tím že se zruší nevolnictví, ještě se tedy neruší poddanství, ale je to závažný zásah do zvýšení mobility pracovní síly. To samé vlastně je obránce revoluce Napoleon Bonaparte, který ještě v roce 1794 jako dělostřelecký důstojník, chrání ideály revoluce, stane se ovšem císařem a pak se stane mužem, který pomáhá rozbít tradiční vztahy v Evropě a i on vlastně je vlastně symbolem odchodu od feudální Evropy k Evropě kapitalistické.

Mimochodem když budeme sledovat vyjádření některých českých politiků, řekl bych, že Karel Schwarzenberg je jedním z představitelů té feudálního koncepce Evropy, tak budeme překvapení jak je to téma živé samozřejmě musíme abstrahovat od té marxistické a marxleninské interpretace a řekněme, že přijmeme toto dělení a proto je  ten postupný vývoj k zrušení nevolnictví, který zahájil Josef II.  tím svým přípisem představitelům vlastní ekonomické a politické elity které pak vyvrcholí tím že nevolnictví je definitivně zrušeno,“ říká Zdeněk Zbořil úvodem v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.

Tažení Napoleona proti Rusku...

„Ale stejně tak Napoleon Bonaparte když táhne proti Rusku z ekonomicko politických důvodů, tak vlastně také sjednocuje nové síly politické a vojenské celé Evropy. My skoro nic nevíme, že v té milionové armádě, která táhla na Moskvu pod velením Napoleonovým, bylo Francouzů jenom 340.000,  ale že tam byli vojáci vedení knížetem Schwarzenbergem, 30.000,  že tam byli Holanďané, kteří byli ovlivnění Batávskou revolucí a jejími stoupenci v Nizozemsku a že ta armáda byla složená z těch minimálně 14 různých, jak bývá zvykem když se táhne na Rusko, 14 různých zemí nebo monarchií reprezentovaných monarchy nebo republikány, to nehraje roli, ale je to stav, který vrhne Evropu do nových poměrů, se kterými se pak celé 19. a 20. století vyrovnává,“ připomíná Zdeněk Zbořil.

Ideály Francouzské revoluce...

„Nezapomínejme na to, že bolševici nebo ruští revolucionáři, alespoň eseři a bolševici, mluví neustále o vzoru, kterým jim je Velká francouzská revoluce. Obviňují se z jakobínství, ze girondismu, z  různých forem francouzské revoluce, která je celoevropskou změnou a ještě ve 20.století žijeme. Nejen Emmanuel Macron a jeho občané, kteří chtějí si vážit Napoleona, ale nejenom tito lidé žijí v ideálech Francouzské revoluce, které už dávno v té politické praxi byly zapomenuty,“ dodává Zdeněk Zbořil.