Diktatura pro restart nebo konečné řešení

Demokracie, z níž mnohdy zbývají jen prázdné formy, je pomalu odstraňována. Připravují se režimy fakticky s loutkovými vládami jedné strany. Vlády v EU už samostatně skoro o ničem nerozhodují, faktickou moc mají korporace ovládající EU, jim sloužící na demokratické volbě „nezávislé“ tajné služby, „nezávislý“ mediální mainstream, „nezávislé“ neziskovky a jejich nátlakové kampaně. Je zjevná snaha kriminalizovat politické aktivity. Demokraticky zvoleným představitelům zbývá postavení figurek, které neustále popobíhají za károu, kterou řídí ti skutečně vlivní. Není to jejich chyba.

Faktická stále větší bezmocnost volených proti nevoleným vyvolává u „voličů“ pocit tísně a beznaděje a zbytečnosti. Zastupitelské orgány se jim paušálně jeví jako parazitní, zkorumpované a škodící (jakými vždy do jisté míry byly v důsledku působení osob napojených na nevolenou moc). Takto vyvolaný nihilismus občanů pomáhá urychlovat rozklad zbývajících ještě částečně demokratických struktur. Zákony budou postupně nahrazovány dekrety a nařízeními bez jakékoli demokratické kontroly. Nejsem si jist, že je zde Covid kvůli tomu, ale je jisté, že se hodí. V Evropském parlamentu byla schválena rezoluce navrhující posílení přímo vykonatelných ihned závazných „nařízení“ pro členské státy oproti „směrnicím“, kde národní parlamenty „zbytečně zdržují“ jejich beztak povinným schvalováním.

Občané „pochopili“, že „nemá cenu chodit volit do zbytečného Senátu“, takže jeho složení odpovídá onomu nepatrnému zbytku voličů, který do Senátu volí. Ze složení Senátu a jeho činnosti nevoliči usuzují, že se správně rozhodli nevolit, ačkoli je jasným důkazem pravého opaku. Občané jsou naváděni k chování, které je v důsledcích zbaví občanských práv. Senát nemá prakticky žádnou legitimitu, ale má moc. Totéž se může opakovat na podzim ve volbách do Poslanecké sněmovny, se stejným výsledkem. (Daleko spíše se situace do té doby vyhrotí a povede k vysoké účasti.) Situaci nezastaví petice, ani shromáždění na Václaváku nebo na Letné. Ta mohou být účinná jen podporou demokraticky zvolených institucí, obvykle mají opačné zaměření.

Referendum o důležitých otázkách držitelé skutečné moci nikdy nedovolí, občany potřebují definitivně vyřadit z rozhodování.

Nedemokratické moci zbývá už jen odstranit možnost neschválených sdělení provokujících nežádoucí myšlení. Zbývající hrstka v politickém podzemí je neúčinná. Na druhé straně funguje pásová výroba nenávisti postavené na lžích a opírající se o silové struktury státního aparátu a pravděpodobně řízená ze zahraničí. Bojovníci proti nenávisti sami vzbuzují nenávist, proto se snaží kriminalizovat verbální projevy, symboly nezávislosti a skupinové identity, samostatné kritické myšlení.

Nenávistné projevy šířené „bojovníky proti projevům nenávisti“ mají podpořit náchylnost k agresi, kterou pak lze vyprovokovat. Z diskuze s odborníky mi vyplynul závěr, že velká válka se prozatím odkládá, řádově o týdny nebo měsíce. Ukazuje se, že se čeká na další potřebný podnět. Už nám nezabijí Ferdinanda jako v Sarajevu, nepřepadnou v převlečení vysílač v Gliwicích, neobjeví „chemické zbraně“ v Iráku a nesrovnají se zemí Obchodní centrum… Bude to něco nového, většího, nebo celá série „přesvědčivých důkazů“, bližší údaje budou zase tajné, obvinění veřejná.

Připravují válku. Podle rostoucí kumulace sil nemusí skončit jako lokální. Nejde už jen o život tam a v této zemi, může jít o Život na Zemi.