Neustále se po mně chce, abych informace přijímal kriticky. Abych o nich přemýšlel a odděloval tím zrno od plev. Tak jsem se po televizních zprávách z 8. května hluboce zamyslel. A dospěl k závěru, že i ruští agenti u nás pravděpodobně stále mají občanská práva. Dokonce ústavní.
Vím, určité části mých spoluobčanů to přijde jako naprostý nesmysl, ale nemůžu si pomoct. Fakt je to tam napsané. A ústava je přece v každé demokracii svatá, nedotknutelná a kdo jí porušuje, nedodržuje, narušuje či jen obchází, je fašizující pravicový vyvrhel toužící po nějaké, nejčastěji ruské, formě autokracie.
Zeman by mohl vyprávět.
Tolik teorie a puntičkářské lpění na ústavních principech a paragrafech, když se to k něčemu konkrétnímu hodí. Třeba k pokusům o odstranění politika, který sice vyhrál volby, ale protože ho nesnášíme a volili ho přece jen úplní blbci, je třeba se ho pro dobro demokracie zbavit. Ve všech ostatních případech mají zpravidla všichni, včetně těchto hlasitých strážců ústavy, tento základní zákon státu na banánu.
Protože šedá jest všechna teorie a zelený života zlatý strom.
Ústava se porušuje denně a bere se to jako norma. A teď nemluvím o nějakých kriminálnících nebo pravicových teroristech, ale o politicích. O úřednících. O policistech. O soudcích. O vládě. Třeba přestupková řízení na úřadech, poháněná nikoliv snahou zachovat vaše práva, ale mít to hlavně odfajfkovaný, při těch ústava pláče často. Nebo v interakci s policisty při aplikaci právního institutu zvaného podání vysvětlení. Přitom na vaše ústavní práva taky až příliš často kálí pes.
I hacker Nikulin měl u nás ústavní práva, která nikoho nepálila.
Kolikrát už například soudy jen během „pandemie“ konstatovaly, že vláda nějakým nařízením porušila ústavu? A má snad někdo pocit, že to k něčemu bylo? Bylo snad nějaké z těch protizákonných nařízení poté odvoláno, posypala si vláda hlavu popelem a líbali přitom ministři text ústavy?
Takže, co vlastně bylo popudem k napsání tohoto textu? Zprávy ČT 8. května. Kde se v obvyklé řadě poblijonů objevil tento obzvláště výživný příspěvek: Vymáhání škod po Rusku.
Jak už vyplývá z titulku, považují redaktoři ČT i značná část politické reprezentace státu za hotovou věc, že stát bude po Ruské federaci vymáhat odškodné za Vrbětice. Už je totiž jasno. Hotové, vyřízené.
Má jít o více než miliardu a stát by prý podle redaktora „mohl požádat o odškodnění v řádu týdnů, maximálně měsíců.“ Ministr zahraničí: „Mezinárodní odpovědnost za protiprávní jednání orgánů Ruské federace bude vůči ruské straně uplatněna po ukončení a vyhodnocení konzultací v této věci s některými našimi spojenci. Ministerstvo připravuje na základě pokynu vlády diplomatickou nótu.“
Zajímavé. Zase jsem si rozšířil právní obzor. Takže vina a trest už nevyplývá z rozhodnutí soudu, ale z konzultací se spojenci?
Třešničkou na onom reportážním dortu pak byl poslanec Gazdík (STAN):“ Není důvod čekat (myšleno na výrok soudu). Ten viník podle všech indicií, které máme…ééé, tak je jasný.“ Správně. Pěkně rázně po bolševicku a žádné zbytečné obezličky. Miluju lidi, co mají vždycky hned jasno. A ČT, soudě dle nulové reakce, byla s tímto zajímavým názorem zjevně naprosto spokojena.
Jediným hlasem rozumu a hlavně ústavních principů v celé reportáži tak byl poslanec za antidemokratickou a fašizující SPD Fiala, který v ní s typickou ultrakonzervativní radikálností bílého proruského autokrata vyjevil přání SPD vyčkat s útokem na Moskvu až po případném soudním výroku o ruské vinně.
Vida, tak viník je už oficiálně jasný. Takže proč ztrácet čas s nějakými soudy. Ty se kolikrát táhnou, otravují s důkazy, a ty rozsudky taky nakonec bývají všelijaké. Díval jsem se nevěřícně na debila Gazdíka a první, co se mi vybavilo, byl Švejk. Konkrétně Švejk u divizního soudu poté, co byl polapen v ruské uniformě.
Soudu předsedal generál Fink, příznivec „náhlých soudů“ jehož představa o právním státu byla velice podobná jako u Gazdíka a spol. Vzpomínáte na tu filmovou scénu, kde říká, že „o půl jedenácté budou ledvinky“, a je proto žádoucí Švejka do té doby pověsit. Generál také říkával, jak ostatně vidno i z filmové scény, „že žádných auditorů nepotřebuje, že to sezve dohromady, a za tři hodiny že každý chlap musí viset.“
Dost pochybuji, že to Hašek myslel jako návod pro budoucí generace.
Velice zábavné je také to, že všechna mainstreamová média, která za jiných okolností – třeba ústavní kutilství páně prezidentovo – ústavu vždycky rozebírají na prvočinitele, v tomto případě přijímají styl „ledvinky budou o půl jedenácté“ za úplně normální.
Co tedy při zběžném pohledu laika říká ústava nejen o Vrběticích:
Pro pana Gazdíka a spol., který stejně jako všichni poslanci a ministři přísahal, že „bude zachovávat Ústavu,“ tedy do třetice všeho dobrého: jen soud rozhoduje o vinně a trestu. Ne fanatici, ne kolaboranti, ne novináři, ne poslanci, ne ministři, ne zfanatizovaný dav, ne spojenci, ne nějaký Gazdík, ne každý, kdo má do p....e díru. Jen soud. A i v tom případě je třeba zachovávat opatrnost a přemejšlet. Protože i soudci jsou jen lidi.
A soud ještě neproběhl, domnívám se. Protože jsou k němu, podle dostupných informací, světelné roky. Bude-li kdy jaký, že. Když vrchní státní zástupce již nyní veřejně hovoří o odložení věci…
Takže i všichni u nás dosud neodsouzení agenti GRU by podle mého právního názoru zatím podle české ústavy měli být považováni za nevinné. Ale nejsou. Natož aby ministři už teď nahlas mluvili o nárocích na odškodnění. A všem, kromě nás, ruských trollů, to připadá úplně normální.
Myslet si každý můžeme, co chceme, ale v právním státě by to k určení vinny a trestu stačit asi nemělo. Pokud stačí, logicky nejde oprávní stát.
Závěrem vyberu z té velké hromady otazníků k Vrběticím, která ale už přesto vygenerovala viníky i tresty, namátkou tři:
Foto: Možná Policie ČR a možná hasiči.
Další fotografie stejné situace. Osoba ve dveřích chybí a auto ze kterého je to foceno je na hasičské celkem dost málo červené.
Foto: Čert ví.
Na můj vkus příliš mnoho otazníků. Ale hlavně, že se Rusku málem vyhlásila válka a bude se žádat odškodnění.
Protože je přece jen jedna vyšetřovací verze. A ta říká, že to tutově byli Miškin a Čepiga. A to přece u nás v Kocourkově k výroku o vinně a trestu bohatě stačí.