Kardinál Duka převedl na svoji soukromou nadaci majetek církve v hodnotě nejméně čtvrt miliardy korun. Kverulant.org proti tomu protestuje a dnes dopisem vyzval Vatikán, aby sjednal nápravu.
Hned v úvodu považuje Kverulant za nutné vyjádřit svůj názor na církevní restituce. Vrácení majetku církvím bylo správným a nutným krokem k tomu, aby se naše společnost vyrovnala se čtyřicetiletým komunistickým bezprávím a konečně se vydala na cestu úcty k právu.
Zákon o restitucích vstoupil v účinnost roku 2013. Církvím byl navrácen majetek v hodnotě zhruba 75 miliard korun. Byla to právě římskokatolická církev, které se vrátila drtivá část tohoto majetku. Stát se také zavázal, že církvím postupně vyplatí cca 59 miliard korun jako náhradu za majetek, jenž nemohl být vrácen. Hlavním příjemcem těchto peněz je opět v římskokatolická církev, v čele s kardinálem Dominikem Dukou.
Právě tyto pozemky byly vyvedeny z majetku církve a převedeny na nově založenou soukromou nadaci Dominika Duky. Dukova nadace Arietinum tyto pozemky takřka obratem převedla na developera Central Group. Nadace Arietinum za to má od Central Groupu dostat byty. Kolik těchto bytů bude, kdy je Dukova nadace dostane a jaká má být jejich cena, už směnná smlouva s developerem neuvádí.
V zakladatelské listině nadace Arietinum se sice píše, že ve vedení arcibiskupství bude mít vliv na jmenování členů správní rady, ale to má jeden velký háček. První členy správní rady lze vyměnit až po pěti letech. Podle zápisu v nadačním rejstříku nadaci zastupují vždy společně alespoň dva členové správní rady a ti také mohou zcizovat její majetek do výše 10 milionů korun.
Nadace Arietinum v zápisu do nadačního rejstříku deklaruje rozsáhlé pole působnosti: „podpora náboženské, duchovenské, pastorační, charitativní, sociální, humanitární, kulturní, vzdělávací, školské a jiné veřejně prospěšné činnosti související s posláním římskokatolické církve (…)“. Toto pole je definováno tak široce a vágně, že se do něj dá schovat prakticky cokoliv. I kdyby však prostředky nadace byly použity vždy jen na skutečně bohulibé projekty, nelze přehlédnout fakt, že o jejich použití nebude rozhodovat církev, ale soukromá nadace.
Dominik Duka už několik let na pozici primase českého přesluhuje a jeho nahrazení je očekáváno každým dnem. Předpokládá se, že s ním budou muset arcibiskupství opustit i jeho velmi nepopulární chráněnci, jako jsou Antonín Juriga a Linda Dolečková. Kverulant se domnívá, že právně tito lidé jsou hlavními hybateli celého tunelu a že právě oni si v nadaci přichystali teplá místa. Nadace totiž přímo v zakladatelské listině zřizuje výkonný výbor, jehož členové budou placeni z majetku nadace.
Kdyby církev počkala, až budou oba pozemky zapsány jako stavební pozemky, mohla by jistě žádat větší cenu. Té největší ceny za pozemky by církev jistě dosáhla pořádáním veřejné dražby. Podobné je to s nákupem bytů. Pokud církev chce kupovat byty v době, kdy se odborníci shodují, že jejich cena je nadhodnocena, měla tak učinit veřejnou soutěží.
A konečně, pražská arcidiecéze je podřízena, jako všechny katolické arcidiecéze na světě, Římu a podle církevního práva si měla před převedením církevního majetku vyžádat souhlas Vatikánu v případě, že hodnota majetku převyšovala 40 milionů korun. To neučinila, a tak by měl být tento převod neplatný.
Kverulant věří, že církev je důležitým prvkem společnosti a její majetek by neměl být tunelován, nýbrž měl by dobře sloužit široké veřejnosti.