V poslední době pozorujeme zvýšené napětí na Středním východě, ale kromě toho co je viditelné jako jsou rakety,  tak probíhají různá tajná diplomatická jednání, o kterých víme jenom něco, ať už je to mezi zúčastněnými zeměmi a nebo zeměmi které mají zájem na tom regionu.

Co nám k tomu můžete říct pane Zbořile?

„Jiří Mucha nazval svůj válečný deník z druhé světové války Oheň proti ohni a mimo jiné se v něm zabývá nejenom tím, co znamenají  ohně, střelba z jedné strany na druhou a jak jí prožívají „muži v ohni“. Ale také se zabývá tím, jaká diplomacie se odehrávala v teritoriu, kde jsou minimálně tři různá náboženství, nejméně tři různé politické systémy a velký počet etnických skupin národů, o kterých toho příliš nevíme.

Ten stálý konflikt v této oblasti propuká v roce 1948 a dodnes má svoje horká a chladnější období. To poslední je opět velmi bouřlivé, tam skutečně stojí lidé na různých stranách frontové linie a pouštějí na sebe rakety. To, co nás ale i dnes  zajímá,  je také to, co vlastně odehrává za těmito dramatickými kulisami. Takže my bychom za těmi planoucími ohni a létajícími raketami také chtěli vědět, že se už dokonce rozhodli dokonce sejít ministři zahraničních věcí, těch v pozadí angažovaných důležitých zemí, což jsou ministr ZV,  nebo státní tajemník Spojených států,  ministr zahraničí věcí Ruské federace, Tentokrát se tam ještě chtějí angažovat politici z Velké Británie, což není tak docela odpovídající situaci, ale také už k věci promluvil prezident Turecké republiky Erdogan, který dokonce telefonicky oznámil prezidentovi Ruské federace, že je třeba „dát Izraeli lekci“.

A objevuje se fenomén, o kterém bychom mohli říct, že je to nějaký druh tajné diplomacie, o jejím odstranění kdysi snil prezident Spojených států Woodrow Wilson,  ale také vedoucí garnitura bolševického Ruska. Mluvili odstranění tajné diplomacie jako podmínce zachování míru. Považovali za nezbytné ji odstranit jako příčinu 1SV. Pravda je, že samy tyto dvě země se během několika měsíců svých předsevzetí vzdali a tajná diplomacie je dodnes takovou zvláštní záležitostí, o které se nemluví, ale která slouží jenom k tomu, aby se některé země nebo účastníci konfliktu alespoň vzájemně pomlouvali,“ říká Zdeněk Zbořil v úvodu rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.

Dodržování smluv, dohod...

„Ale přes to obvyklé jsme se dostali do takového stádia mezinárodně politických vztahů, že se neustále mluví o multilaterálních vztazích, o politice o funkcích velkých a nadnárodních organizací jako je OSN, nebo třeba v našem případě Evropská unie,  ale přitom dohody na této úrovni uzavřené neplatí. Ve většině případů,  troufl bych si  říct, že v 99 procentech případů,  neplatí dohody dosažené na jakékoliv multilaterální úrovni. Ale platí dohody a ujednání mezi dvěma suverény, kteří mají  sílu vzájemně se zadržovat a nebo se dostat do konfliktu.

V tomto případě okolo bouří v Jeruzalémě, které zasahují politiku a vztahy téměř všech zemí na Blízkém a Předním východu, až po středoasijské republiky bývalého Sovětského svazu, je to podobné. Je zajímavé, nebo důležité, že se najednou zdá, že jednak Spojené státy si vzaly příliš mnoho odpovědnosti za dění v nejrůznějších koutech světa, jednak že o podíl na tvorbě rozhodnutí a na zasahování do vnitřních záležitostí chtějí vzít na sebe i jiné země,“  pokračuje Zdeněk Zbořil.

A jaký bude vývoj...

„Na prvním místě bych jmenoval Tureckou republiku, kde právě prezident Erdogan nejenom svým výrokem, který je všeobecně znám, ale i svým a tureckým  angažmá okolo války v Sýrii, okolo problémů ve střední Asii a okolo vytváření nějakého regionálního seskupení turkických států, je schopen jednat s Ruskou federací a možná i se Spojenými Státy. Ale podobně i skupina ne-turkických zemí, jako je Tádžikistán, Írán  a některé části Kurdistánu, je ochotná jednat na podobně tajné úrovni regionálních suverénů v Moskvě.

Vývoj, ke kterému dojde v nejbližších dnech, nemůžeme předpovídat, ale můžeme si uvědomit, že tajná diplomacie neskončila s posledními výstřely 1.světové války, že nebyla dokonce ani potvrzena jako záměr při jednání v Postupimi a že vlastně dodnes slaví své hody při nejrůznějších konfliktech na celém světě. Řekl bych dokonce na všech kontinentech, včetně  Austrálie Dálného východu, Jihovýchodní Asie a dalších zemí,“  dodává Zdeněk Zbořil.