Šéf Ministerstva vnitřní bezpečnosti (DHS) Joea Bidena Alejandro Mayorkas prohlásil, že „nejvyšší prioritou“ jeho agentury je dopravit migranty „bezpečně do této země“.

Mayorkas říká, že DHS si klade za svou „prioritu“ sjednocování cizích státních příslušníků s rodinnými příslušníky, a to navzdory obavám z nelegálního přistěhovalectví ze strany daňových poplatníků.

„Potřebujeme … [abychom] vyvinuli proces, při němž je můžeme systémově bezpečně dopravit do této země a zahájit ozdravný proces,“ tvrdil.

Mediální propagace Bidena a Mayorkase pro rodiny migrantů „odvádí pozornost od vlastní zodpovědnosti za zpackání hranic,“ reagoval Mark Krikorian, ředitel Centra pro imigrační studia.

Je to vlastně bičování [Donalda] Trumpa, protože [zpráva, že] „Trump je zodpovědný za zlo rodinného odloučení“ je emocionálně nejsilnější zpráva pro demokraty … Dělají z toho určující otázku [pro přistěhovaleckou politiku] způsobem, který prostě není podložen fakty.

Mayorkas se snaží zaměřit pozornost veřejnosti na blaho několika tisíc středoamerických rodičů, kteří přivedli své děti, aby jim pomohli dostat se přes hranice a získat práci ve Spojených státech.

Ale jeho zástupci dovolují rostoucímu počtu zahraničních dělníků, aby se hnali přes hranice na místa, která potřebují rozmanití Američané. Zhruba 185 tisíc samostatných ekonomických migrantů proběhlo od října kolem Mayorkasových odkloněných pohraničních agentů, sdělil zdroj Breitbart News.

Mayorkas také přijal hraniční pravidla, která podněcují mnohem více zahraničních rodin k odloučení. Pravidla Mayorkase umožňují migrantům vstup do Spojených států různými postranními dveřmi pro děti, teenagery, osamělé dospělé či rodiny. Oddělený příliv zahrnuje nejméně 30 000 odloučených dětí a mladistvých, které na hranice přivedli najatí kojoti.

V mnoha případech se migranti rozhodli nechat své děti za sebou, když byli deportováni zpět domů. Většina dětí a mladistvých byla následně poslána k příbuzným, včetně mnoha těch, kteří ve Spojených státech žijí nelegálně. S pomocí mobilních telefonů zůstává mnoho migrantů v kontaktu se svými ponechanými dětmi.

Mayorkas řekl televizi MSNBC 4. března:

Naší nejvyšší prioritou je sjednotit tyto rodiny. Jak jsme tak mocně viděli, jedná se o mladé lidi ve formativním věku. Někdy se jedná o děti mladší 3 let. Řešíme potřeby a zranitelnost nejen dětí, ale samozřejmě i jejich matek, otců, lidí, kteří tyto rodiny tvoří.

Mayorkas přijel do Spojených států jako dětský uprchlík prchající z Castrovy Kuby. Často dával najevo svou přízeň vůči migrantům například tím, že Spojené státy označil za národ přistěhovalců. Dále pokračoval:

Naše oznámení o sloučení čtyř rodin je jen začátek, ale je to důležitý začátek, aby se to vlastně zveřejnilo … Některé [děti migrantů] žijí s nejbližšími příbuznými, některé se vzdálenými příbuznými, některé jsou umístěny do pěstounské péče, protože jsou bez doprovodu a nemají ve Spojených státech sponzora … Některé z těchto dětí jsou ve svých nejrozvinutějších letech, ve svých nejrozvinutějších fázích vývoje, jiné jsou akutně zranitelné z důvodu svého neuvěřitelné mládí. Tři roky, v době odloučení, je to mimořádně kruté a nehumánní.

„Nejde o nápravu křivd z minulosti; jde o obnovení svědomí naší vlády,“ řekl Mayorkas, který nyní připravuje předpisy, jež migrantům pomohou vyhnout se lidovým zákonům, které vyžadují deportaci migrujících pracovníků z amerického národního trhu práce.

Od 20. ledna Biden a Mayorkas zavrhli Trumpovu proamerickou a prorodinnou politiku a oživili dlouhodobou politiku těžby a migrace podporovanou předchozími prezidenty.

Tyto pololegální politiky vytahují migranty a spotřebitele z Mexika, Střední Ameriky a dalších regionů k využití v ekonomice Spojených států – bez ohledu na škody, které migranti utrpěli na své cestě do Spojených států ve stylu Hunger Games nebo na hospodářství a politický rozvoj zemí vysílajících migranty, jako jsou Honduras a Guatemala.

Osobní dopad Mayorkasovy těžební a migrační politiky popsal 30. dubna Dallas News. Noviny vyzpovídaly Carlose Joaquina, guatemalského migranta, který pracoval na méně placených místech 80 hodin týdně, aby splatil dluhy pašerákům:

Je na pokraji zhroucení. Roztrhaný na kusy, řekl. „Moje rodina mě potřebuje,“ řekl nedávno nad kuřecími tacos a lahvovou kolou. „Ale tady mí přátelé mi říkají, abych vydržel, protože ekonomika se chystá k rozmachu; že bych měl prostě zaplatit kojotovi, aby mi přivedl děti a zase se s nimi shledal, protože možná domů nepojedu, ještě nějakou dobu ne.“

Joaquin dorazil v březnu 2019, těsně předtím, než Trump překonal odpor establishmentu a ukončil těžební a migrační politiku:

Jeho dvě děti doma v Guatemale, chlapec a dívka, nyní žijí s jeho matkou. Jeho žena ho opustila kvůli jinému muži poté, co se stal osamělým a deprimovaným. Říká, že ho a jeho děti téměř opustila a k rodině se obrací jen tehdy, když potřebuje peníze.

„Nejtěžší je, když mluvím se svými dětmi a ty se mi zdají vzdálené, někdy vzpurné a chovají se ke mně, jako bych byl cizinec,“ řekl Joaquin. „Stávají se z nich rebelové bez otce. Představ si, co si o mně myslí. Nějaký cizinec v nějaké vzdálené zemi, který tvrdí, že je jejich otcem, ten, který rozbil svou rodinu a opustil ji.“

Joaquinovi 80 hodin práce týdně umožnilo splatit pašerácké dluhy a začít stavět dům v Guatemale.

Tlak na něj, aby pracoval 80 hodin týdně, však také umožňuje americkým firmám vyhnout se najímání a výcviku různých Američanů na slušná pracovní místa.

Tento přeshraniční rozdíl vytváří obrovskou příležitost pro americké zaměstnavatele, aby vyhlásili nezávislost na Američanech s modrými límečky a bílými límečky, kteří chtějí stálou práci, slušný plat, volno o víkendech, ochranu na pracovišti a nějaká práva.

Například bývalý prezident George W. Bush se v rozhovoru pro proti-Trumpovský Despatch Podcast 30. dubna označil za Mexičana a očekáváním Američanů se vysmíval jako pouhému „kulturnímu napětí“:

Velmi jasně se ukázalo [na předvolebním turné v Iowě v roce 2000], že imigrace vyvolá určité kulturní napětí – protože ty masokombináty nahoře v Iowě potřebovaly dělníky a víte, Švédové o to nijak zvlášť nestáli. A přicházejí [migranti] lidé, kteří hladoví, aby mohli pracovat, a těžcí pracovníci, a najednou se tyto komunity začnou měnit, kultura, tření. A víš, ani jsem si to neuvědomil. Koneckonců, vyrostl jsem v Texasu. Kde jsme byli v Mexiku.

V několika rozhovorech Bush prohlásil, že manažeři podniků by měli mít možnost dovážet povolné, vděčné pracovníky, aby pracovali na jejich panstvích a ve firmách:

Jsem farmář, věřte tomu nebo ne. A víte, máme na naší farmě osm mexických dělníků [vízový pracovník]. A oni, myslím, že jsme ve třetím ročníku, když tam pracují. Ale každý rok musí znovu žádat o vízum. Takže pravidlo funguje tak, že se uplatníte a projdete byrokracií, a oni pak musí jít domů na dva měsíce z každého roku, což je fajn, protože jdou domů během sezóny, kdy, víte, netrávíme moc času kopáním stromů. A otázka je, jestli se dostanou zpátky? Pustí je vláda dovnitř? A vytváří to velkou nejistotu pro malý podnik, protože když vláda v jednu chvíli řekne ne, nemůžete se vrátit, všechny ty roky výcviku jdou do háje. A tak nás to vrací zpátky.