V našem historickém okénku bychom si mohli připomenout období května 1945, kdy se vrací prezident Beneš z exilu a s ním i vláda. ale zároveň se vrací i vězni z koncentračních táborů a odbojáři.

Můžete nám k tomu něco říct pane Zbořile?

„Je to samozřejmě zajímavé období, které je ovlivněno velkými emocemi. Jednak faktem, že skončila druhá světová válka,  radosti některých lidí,  že se jim  podařilo přežít válečné útrapy a hrůzy, ale také smutkem nad tím,  kdo  válku nepřežil a jaké byly  byly na straně československých občanů oběti. A jak velké byly tyto oběti. Situace je velmi bouřlivá. Myslím si, že se o tom moc nepíše, protože se to ani  jakousi exaktní historiografickou metodou nedá udělat. Ta situace byla zvláštní. Kdybychom si vzali verše básníků, tak v nich najdeme víc v obrazotvornosti než v popisech historiků nebo prozaiků,“  uvedl Zdeněk Zbořil v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.

Beneš byl velmi populární…

„Návrat prezidenta Edvarda Beneše 16.května do Prahy byl skutečně triumfální. Odhaduje se, že jej vítal nejméně milion lidí, to znamená lidi nejenom žijících v Praze, ale přijíždějících  do Prahy ze všech koutů republiky. Kdo by to ale spočítal?

Zároveň v těch dnech už přicházejí takzvaní repatrianti  z koncentračních a pracovních táborů. Nezapomeňme, že nebyly jen koncentrační tábory a nebyly jenom koncentrační tábory likvidační, ve kterých zahynuly statisíce a v blízkém okolí Československa miliony Židů, ale že se také vrací lidé z totálního nasazení a z těch zhruba asi 2000 pracovních táborů z různých míst Velkoněmecké říše. Také a zejména ze  severních oblastí Německa,  což se ukáže být důležité pro budoucnost,“ pokračuje Zdeněk Zbořil.

Boj mezi odbojáři....

„Neméně pro budoucnost nejbližších tří let je důležité, že se vrací jak jste říkal příslušníci vojenského odboje, ale také politického odboje a politické akce v zahraničí a to jak v západní Evropě tak na východě. Ale také se snaží hlásit o své právo odboj domácí, který relativně přinesl velké oběti a rozhodně byly ty oběti větší v relaci na to, že to byli neozbrojení občané Československa než ti lidé v uniformách. A dochází k takovému obdobnému jevu jako po první světové válce že vlastně nastává napětí a postupný konflikt mezi tím vnitřním a zahraničním odbojem. Ten pak samozřejmě vyvrcholí těmi známými únorovými událostmi, ale už na podzim 1947 a pak dále se objevuje konflikt mezi zahraničním odbojem a vnitřním odbojem, dokonce i ti komunisté vlastně se dostávají k moci prostřednictvím svých zásluh které mají z pobytu v koncentračních táborech. 

Antonín Zápotocký a jeho žena Marie, Antonín Novotný byli několik let v německých koncentrácích. Antonín Novotný dokonce v morbidním Mauthausenu. Ale na druhé straně také ti lidé, kteří byli členy londýnské vlády, nebo Státní rady, např. první komunistický ministr vnitra Nosek, který byl jejím místopředsedou, stejně jako ti, kteří nebo  v takzvané moskevské emigraci, jako Klement Gottwald, Rudolf Slánský měli problémy se svými soudruhy v Moskvě a v domácích odbojových skupinách. A šlo v nich také o život.

Takže, nebyla to jenom velká sláva, byl to i konflikt mezi zahraničním a domácím odbojem, který se přenášel  do jednotlivých politických stran, které měly spolupracovat v rámci jednotné Národní fronty," dodává Zdeněk Zbořil.