Tajný plán se uskutečňuje: 50 miliónů Afričanů do Evropy
Je na čase znovu vytáhnout jeden starý článek a zaměřit na něj pozornost, a sice, že současná uprchlická krize nespadla z nebe, nýbrž představuje jeden z dílčích aspektů války mezinárodně organizované mafie, nebo řečeno slovy Christiana Rakowského „mezinárodního kapitálu“ proti národům světa.
jedná se v prvé řadě o potlačení podílu německého obyvatelstva v této zemi.“
Levicová strategie „rozmělňování evropských národů“ masivním přistěhovalectvím kulturně velmi vzdálených ne-evropských imigrantů není žádná chiméra.
Tato strategie se uskutečňuje plíživě krok za kroken a je zcela lhostejné, jestli to tak Evropané chtějí nebo ne. Naopak: zcela bez ohledu na své voliče organizuje EUSSR epochální změnu v Evropě: tento kontinent za pár desetiletí už jako Evropa nebude k poznání.
Tato zpráva je sice dva a půl roku stará, ale aktuálnější, než kdy předtím:
Více než 50 milionů černých afrických pracovníků má být na základě tajného plánu EU v nadcházejících letech dopraveno do Evropy. To odhalil „The Daily Express“, ve svém vydání ze dne 11. října 2008. Podle ekonomů Bruselu Evropská unie potřebuje v nadcházejících desetiletích 56 milionů imigrantů, jednak jako pracovníky do evropského hospodářství, ale důrazně řečeno také – slyšte! – aby bylo zabráněno demografickému zániku Evropy, kvůli její nízké porodnosti.
V Bruselu má levice mnohem větší slovo, než v parlamentech ve svých zemích a už dávno se postarali o to, aby jejich rozhodnutí, podle vzoru Nejvyššího sovětu, mohla být protlačována v jejich zemích bez konzultace, jakož i bez předchozího souhlasu 500 milionů obyvatel kontinentu Evropa.
Velmi závažné následky pro Evropu jsou přitom po právnické stránce tak komplikovaně vyjádřeny, že pouze několik novinářů je schopno rozpoznat důsledky smluv, jako je „Lisabonská smlouva“. Pokud je vůbec rozpoznat chtějí.
Nicméně, pokud se jedná o projekty historických rozměrů, jako je přistěhování 56ti milionů Afričanů do EU, o tom není slyšet ani slovo.
Michael Mannheimer to popsal ve své eseji Eurabia-Essay před lety následovně:
„Evropa neobsazená žádnou vnější mocí – a přesto se tento kontinent nachází v největší demografické proměně ve své historii, při které je domorodé evropské obyvatelstvo postupně nahrazováno novým, převážně muslimským etnikem. Tento převrat byl a je režírován vlastními evropskými politiky a je dlouhodobě namířen proti zájmům a potřebám rodilých Evropanů. Tito politici se svých lidí ani neptali na souhlas s touto otázkou, ani nereagují na rostoucí neklid většiny lidí v Evropě, že takovou masovou imigraci již dávno nechtějí, s ohledem na skutečnost, že svou starou Evropu stále více nepoznávají, na mnoha místech se již dokonce stávají cizinci ve své vlastní zemi. Tato přistěhovalecká politika nese všechny znaky pojetí totalitního vládnutí politické elity v Evropě a připomíná obrovská stěhování národů v Sovětském svazu a komunistické Číně za Stalina a Maa, o kterých bylo také rozhodnuto v kruhu malé politické skupiny a byla prováděna bez předchozího referenda.„
Jednoduše řečeno:
Pokud jde o Evropu, levo-zelený mocenský komplex se v podstatě v jistých hlavních politických oblastech (jako imigrace, rozšíření EU, občanství) chová vůči svým vlastním lidem dávno jako externí okupační moc. Vzhledem k tomu, že ti, kteří jsou za tuto masovou imigraci odpovědní, svou politickou prací nedokáží vlastní evropské voliče o této masové imigraci přesvědčit, obsadí své vlastní země miliony lidí s cizí řečí, kulturou a náboženstvím. Jejich záměrem je – stejně jako v Číně a na Kypru – domorodé obyvatelstvo střednědobě až dlouhodobě pomocí „rozmělnění“ natrvalo zbavit moci.
Není to nic jiného než nová forma „etnických čistek“, ale s opačným znaménkem: není to řízeno externím okupantem, ale malou, ke všemu odhodlanou, vysoce organizovanou menšinou, která pochází přímo z prostředí samotných místních obyvatel, která ale ve střednědobém, případně dlouhodobém horizontu bude nahrazena lidmi, od nichž se očekává silnější podpora jejich politiky.
Levo-zelený mistrovský plán již vykazuje první požadované úspěchy. V Bruselu, Miláně a Oslu je „Mohammed“ nejčastější křestní jméno u chlapeckých novorozenců. V Anglii bylo tradičně nejčastější křestní jméno „Jack“. Mezitím tam je také na čele „Mohammed“. Již v roce 2004 byli ve velkých městech Holandska 56 procent všech dětí a mládeže cizinci, většina z nich muslimové.
Pro Švýcarsko vidí statistici na rok 2040 podíl 76 procent muslimů, pokud by se politika této alpské republiky neměla změnit. Podle rakouské studie, bude v Rakousku každý třetí student v roce 2051 muslim. Dle studie Islám-archivu v Soestu (2006) o populačních trendech v Německu se předpovídá pro rok 2045 stav 51,72 milionů muslimů žijících v Německu v porovnání s pouhými 45 miliony rodilých Němců. Datum, který je již očekáván předními muslimskými představiteli v souvislosti s uchopením moci v nejvýznamnější evropské zemi. „http://sosheimat.wordpress.com/2011/04/22/geheimplan-brussel-will-50-millionen-afrikaner-in-die-eu-holen/
Souvislosti:
Na počátku takzvaného evropského
integračního hnutí jsou dvě mimořádně vlivné postavy: Rakouský hrabě Richard Coudenhove-Kalergi (1894 – 1972) a Francouz Jean Monnet (1888-1979).Coudenhove-Kalergi vystoupil v roce 1922 se svou Pan-evropskou myšlenkou, kterou publikoval v knize v roce 1924. V té propagoval „Spojené státy evropské“, centrální spolkový stát, který by měl být řízen novou duchovní šlechtou. V témže roce založil Pan-evropskou unii, aby tento cíl organizačně následoval. To se zřejmě v Americe setkalo s podobnými myšlenkami. A tak byl podle vlastních údajů už v 1924 podpořen na návrh Ludvíka Rothschilda od finančníka Maxe Warburga „60ti tisíci zlatými markami k rozjezdu hnutí v průběhu prvních tří let“. Jeho prostřednictvím se setkal v Americe s finančníky Paulem Warburgem a Bernardem Baruchem. („Život pro Evropu“, strana 124-125)
V jeho knize vydané 1925 „Praktický idealismus“ označil Kalergi demokracii jako „žalostnou mezihru“ mezi dvěma aristokratickými epochami, mezi pokrevní šlechtou a novou, židovským duchem formovanou duchovní šlechtou. Moderní demokracii prohlédl jako praktický nástroj plutokracie:
„Dnes je demokracie fasádou plutokracie: protože národy by nahou plutokracii nestrpěly, nominální moc je jim ponechána, zatímco skutečná moc spočívá v rukou plutokratů. V republikové stejně jako v monarchistické demokracii jsou státníci loutkami, kapitalisté tahají za nitky: oni diktují směry politiky, oni ovládají prostřednictvím nákupu veřejného mínění voliče, prostřednictvím obchodních a společenských vztahů ministry. … Plutokracie dneška je mocnější než aristokracie včerejška: protože nikdo nestojí nad ní, než stát, který je její nástroj a komplic „(str.39).
Představoval si nahradit „plutokratickou demokracii“ aristokracií nové duchovní šlechty, ze které různé národy vyjdou jako jedna „Euroasijsko-negroidní rasa budoucnosti“ (str.22, 23).
V dubnu 1948 byl Kalergi pozván do New Yorku, aby se zúčastnil kongresu, na kterém byl založen Americký výbor pro sjednocenou Evropu (ACUE). Řediteli se stali notoricky známí šéfové amerických tajných zpravodajských služeb: William „Divoký Bill“ Donovan a Allan Dulles. Financování převzaly Fordovy nadace, Rockefellerovy nadace a další podnikatelské skupiny blízké vládě.
Výbor podpořil Evropské hnutí, které bylo iniciováno v červenci 1947 Winstonem Churchillem a Duncanem Sandysem, od 7. do 11.5.1948 se konal v Den Haagu Haagský evropský kongres, jemuž předsedal Churchill a zúčastnilo se více než 700 delegátů z Evropy a pozorovatelů z USA a Kanady. Tam se podařilo udat rozhodující kurz pro zřízení Evropského hnutí. Začalo se pracovat na návrhu ústavy Spojených států evropských a v roce 1948 Londýnskou smlouvou byla založena Rada Evropy, mezinárodní evropská organizace obsahující dnes 47 států, ve které měl Kalergi opět velký vliv.
Americký výbor pro sjednocenou Evropu (ACUE) byla až do šedesátých let významným finančním podporovatelem Evropského hnutí (50%), Unie evropských federalistů (UEF), a zejména jejich evropské mládeže European Youth Campaign (100%). Tím byl převzat vliv na vůdce „Evropského hnutí“ Roberta Schumana, Paul-Henri Spaaka a Józefa Retingera (viz odkazy Wikipedia)
To je základ těch nejhlavnější mezinárodních organizací, které uvedly do chodu evropskou integrační organizaci až do dnešní podoby vyvinutou EU, kterou nadále doprovázejí, povzbuzují, podporují a propagují. Malý příklad: 2012 Nobelovu cenu za mír získala překvapivě EU, zřejmě kvůli „mírotvornému“ Euru, které ve stále více zemích EU vyhání zoufalé lidi do ulic a rozděluje národy. Anglický kritik řekl, proč dosud EU neobdržela Nobelovu cenu za ekonomii za velkolepou „záchrannou Euro politiku“. Co vlastně vedlo k tomuto ocenění? Předseda Nobelova výboru, Nor Th. Jagland, je současně i generálním tajemníkem „Rady Evropy“, té velké evropské, americkými tajnými službami spolufinancované a EU-podporující organizace, která je s ní tak úzce propojena, že používá stejnou vlajku a hymnu. EU si tedy, díky CIA, Nobelovu cenu za mír takřka udělila sama… http://www.politaia.org/politik/europa/hintergruende-der-europaeischen-integrationsbewegung/
Zdroj
