To je mapa Palestiny – tak, jak byla předtím, než byla její země dána Židům, rozdělená země v roce 1947, po válce v roce 1967 a v roce 2000. Je jasně vidět, že do roku 2000 bylo zabaveno asi 90% půdy. Palestinci mají dnes ještě méně půdy a to málo, co zbývá, se systematicky snižuje.

Během izraelské operace „Lité olovo“ bylo v Gaze během necelých tří týdnů zničeno židovskou armádou více než 280 škol a školek. Nevyužitelné byly rovněž univerzity v Gaze a Islámská univerzita. Židovské vojenské síly přímo a úmyslně bombardovaly školu OSN, která poskytovala útočiště více než 1300 lidem. Americká škola v Gaze byla podobně zničena intenzivním bombardováním municí s bílým fosforem.

Armáda opakovaně bombarduje všechny školy v Gaze a tvrdí, že jsou zdrojem „raketových útoků“ na Izrael. Izraelská vláda jasně nařídila své armádě, aby se zaměřila na všechny vzdělávací instituce v Gaze a zničila je v rámci celkového plánu na vykuchání sociální struktury Palestiny a jejího lidu. Bylo to tak zlé, že se z krveprolití v Gaze vynořilo nové slovo: „scholasticide“ – systematické ničení center vzdělání drahých palestinské společnosti izraelskými silami, když bylo bombardováno ministerstvo školství, zničena infrastruktura výuky a školy napříč pásmem Gazy se staly terčem útoku ze vzduchu, z moře a ze země.

Podle Amnesty International „Rozsah a intenzita útoků byly bezprecedentní, a to i v souvislosti se stále smrtonosnějšími izraelskými vojenskými taženími v Gaze v předchozích letech.“

Izraelské síly hojně využívaly bílého fosforu. Domy, školy, zdravotnická zařízení a budovy OSN – všechno civilní objekty – dostaly přímé zásahy.

„Všechno začalo hořet. Můj manžel a čtyři mé děti uhořeli zaživa před mýma očima; moje holčička Shahed, moje jediná holčička, se mi rozplynula v náručí.“

Při jiném útoku bylo 6. ledna zmasakrováno nejméně 43 civilistů, kteří se ukryli ve škole al-Fakhoura v uprchlickém táboře Džabalíja.

Izraelská armáda byla opakovaně obviněna z použití bílého fosforu na arabské civilisty a také z použití výbušnin DIME. Zaměřují se nejen na civilisty a děti, ale i na školy, univerzity, lékařské kliniky a nemocnice, vládní úřady, policejní stanice a mešity. Zaměřují se na sklady potravin a zařízení na zpracování potravin, čističky vody, elektrické stanice – všechna zařízení nezbytná pro fungování společnosti. Domovy jsou záměrně ničeny po tisících a Židé odmítají povolit dovoz stavebního materiálu na obnovu. Izraelská armáda pravidelně bombarduje palestinské policejní stanice a při jedné příležitosti zabila celý policejní personál, který prováděl cvičení na nádvoří.

Západní břeh je poušť, kde je vody nadmíru málo. Židovské osady na Západním břehu byly postaveny na všech těch místech s dostupnou vodou. Podle OSN a různých lidskoprávních agentur nyní 200 000 Židů kontroluje 89% veškeré vody na Západním břehu. Pro 2,5 milionu Palestinců, kteří musí tuto oblast učinit svým domovem, tak zbývá pouhých 11%. Židovské vesnice vybudované na Západním břehu jsou bez výjimky jediným zdrojem vody v oblasti, od tohoto bodu pro Palestince zakázaným. Arabům už není dovoleno lovit ve vlastních vodách.

Ani to však neposkytuje outsiderům pravdivý obraz každodenního života v Palestině. Při budování svých ilegálních osad si izraelští Židé v doprovodu armády nárokují určitou oblast, vystěhovávají palestinské obyvatele a nutí je odejít. Buldozery jsou posílány ničit zahrady a sady, rybí farmy jsou pustošeny, zemědělská půda je ničena a zvířata zabíjena. Existuje nespočet zdokumentovaných zpráv o tom, že izraelská armáda používá palestinská zvířata jako cvičné cíle, občas projede kolem pastviny a každé hospodářské zvíře zastřelí. Úroda se vykopává, převáží tanky nebo jinak ničí. Palestinské olivovníky jsou káceny nebo polévány benzínem a páleny, buď židovskou armádou, nebo pod její ochranou.

Pálí, kácí nebo vyvracejí olivovníky po desetitisících ve snaze vyhnat Palestince navždy z jejich území. Zprávy tvrdí, že Židé zničili více než milion palestinských olivovníků. Times of Israel dokonce zveřejnil video, kde židovští osadníci ničí 100 palestinských olivovníků, zatímco armáda IDF je ochranitelsky sleduje.

Skupiny židovských obyvatel z ilegálních osad na Západním břehu Jordánu se často v noci vydají do palestinských olivových hájů s židovským vojenským doprovodem na ochranu a sklidí všechny ovocné stromy dočista, takže pro palestinské farmáře, jejichž celoroční práce a příjmy jsou pryč, nezůstane nic. Takové činy jsou odrazem pevného odhodlání zničit samotnou strukturu národa.

Západní břeh je poset stovkami kontrolních stanovišť, jimiž musí Palestinci projít, aby mohli cestovat do svých domovů, škol, farem a zaměstnání. Děti a mladíci jsou běžně zatýkáni a vězněni, biti a mučeni, často jen proto, že potřebují překročit židovskou vojenskou kontrolu. Palestinci jsou na těchto kontrolních stanovištích soustavně obtěžováni, týráni a ponižováni, často nuceni svléknout se do spodního prádla, než jim bude povolen průchod – pokud jim bude povolen průchod. Často tomu tak není.

Na internetu jsou videa, na kterých izraelští vojáci hladí prsa žen jako předpoklad k překročení kontrolního bodu. Jedna zpráva popisovala, jak izraelský voják při prohlídce muže a jeho ženy, kteří se pokoušeli projít důkladným kontrolním stanovištěm, opakovaně laskal ženina ňadra, a když manžel nereagoval, voják ženě ukázal svůj penis a pak se vymočil na jejího manžela. Když muž konečně vojáka udeřil, uskočil, vytáhl pistoli a zastřelil ho.

Existuje tolik svědectví svědků, židovských i pohanských, o násilí a ponižování Židů na Západním břehu Jordánu, že by to naplnilo velkou knihu. Jeden židovský návštěvník řekl: „Díval jsem se, jak dva mladí teenageři poblíž Kirjat Arby přinutili palestinskou rodinu s namířenou pistolí, aby si klekla a štěkala jako pes, zatímco džíp plný vojáků IDF o šest metrů dál se smál.“

Existuje mnoho zpráv, že židovští vojáci se zaměřují zejména na těhotné ženy, které jsou zneužívány, zejména ty, které již rodí a jsou na cestě do nemocnice, aby porodily. V jedné zprávě z roku 2007 bylo 68 palestinských žen nuceno rodit venku na kontrolních stanovištích, přičemž 34 kojenců a 4 matky na následky tohoto utrpení zemřely. Palestinská nezávislá komise pro práva občanů (PICCR) uvedla, že izraelské jednotky rozmístěné na stovkách zátarasů na okupovaných územích bránily desítkám těhotných žen v přechodu přes kontrolní stanoviště při porodních bolestech, zatímco byly převáděny do nemocnic a lékařských středisek.

Ayman Mohyeldin byl egyptský reportér anglické stanice al-Džazíra, který pro mnoho amerických a dalších televizí zpracoval desítky významných událostí na Blízkém východě. Jeho reputace byla obrovská a jeho reportáž o izraelském útoku na Gazu byla natolik hvězdným novinářským výkonem, že ho NBC „agresivně pronásledovala, aby opustil Al-Džazíru, a platila mu mnohem víc než standardní plat…“ Jeho novým úkolem pro NBC bylo pokrývat Izrael a Palestinu, což byl úkol, kterému značně napomáhala jeho schopnost mluvit arabsky a jeho důvěrná znalost Blízkého východu a jeho historie. V červenci roku 2014 však byl Mohyeldin z NBC náhle odvolán Davidem Verdim, nejvyšším manažerem NBC, který Mohyeldinovi nařídil, aby okamžitě opustil Gazu. NBC přisoudila Mohyeldinovo odstranění blíže nespecifikovaným „bezpečnostním obavám“, ale ve hře byl ještě jeden faktor.

Mohyeldin hrál fotbal na pláži se čtyřmi malými palestinskými chlapci a sotva před nimi couvl a nebyl od nich vzdálen ani několik metrů, izraelský dělový člun, který je sledoval z krátké vzdálenosti od pobřeží, vypálil dělostřelecký granát přímo do skupiny chlapců a všechny je rozstřílel na kousky. Mohyeldin byl svědkem úmyslné vraždy čtyř malých palestinských chlapců izraelskou armádou a předložil úplnou zprávu NBC, která jeho zprávu potopila a nahradila ji jinou verzí předloženou jeho náhradníkem. Ale už bylo pozdě. Mohyeldin už na sociálních sítích zveřejnil fotografie chlapců, jejich jména a hru a byl tak rozrušen tím, co viděl, že už na stejné sociální síti zveřejnil názorné důkazy o události, jíž byl právě svědkem. Nebýt jeho instinktivních činů, o události by se nikdy nevědělo.

Ve vydání Harper’s Magazine z října 2001 se objevuje jedenáctistránkový článek „Deník z Gazy“, kde reportér Chris Hedges obviňuje izraelské vojáky, že úmyslně provokují palestinské děti a vraždí je pro zábavu. Harperův článek není dostupný na internetu, ale Hedges zopakoval svá obvinění v pořadu „Fresh Air“ stanice National Public Radio (30. října). Hedges píše, že v palestinských uprchlických táborech židovští vojáci lákají děti urážlivými posměšky, které je provokují k házení kamenů přes elektrický plot, a pak na ně buď házejí perkusní granáty, nebo je zastřelí. Vojáci, kteří stříleli z pušek M-16 vybavených tlumiči, posílali kulky, které se „kutálely přes drobná tělíčka dětí“, zabily jedenáctiletého Aliho Murada a vážně zranily další čtyři, z toho tři mladší 18 let, podle Hedgese. Předchozího dne, píše, bylo za podobných okolností zastřeleno osm lidí, z toho šest mladších 18 let. Hedges píše, že viděl zastřelené děti v Salvadoru, Guatemale a Sarajevu a matky s kojenci srovnané do řady a zmasakrované v Alžírsku, „ale nikdy předtím jsem neviděl, jak vojáci lákají děti jako myši do pasti a vraždí je pro zábavu.“

Lze si představit, že v pokračování byl nějaký židovský tlak, protože výkonný producent segmentu Chris Hedges najednou říkal: „Měli jsme se zeptat na nějaké objasňující pokračování, prozkoumat tento příběh z izraelské strany,… a pokusit se pochopit perspektivu izraelského vojáka v předních liniích.“ Vypadalo to, že i Hedges byl trochu vyděšený.

Gideon Levy napsal, že „zabíjení dětí už není nic velkého. Jednoduchým faktem, který je třeba jasně říci, je, že krev stovek palestinských dětí je na našich rukou.“ Tahle část by musela být pravdivá. Během posledních 20 let byly zabity tisíce palestinských dětí. V jednu chvíli v březnu roku 2012 se odhadovalo, že asi 60% všech palestinských dětí zabitých židovskými vojáky bylo střeleno do hlavy.

Dnes se specializují na odkrytí kolen dětí, kdy dětem odstřelovači prostřelují kolena. Haaretz napsal zářivý článek o židovských vojácích, kteří si za jeden den ustřelili 42 kolen. Britský Independent dokonce zveřejnil video, kde v jiném článku židovský voják tvrdí, že má (Guinnessův?) rekord 52 kolen, které si osobně prostřelil.

Postoj židovských okupantů ještě ostřeji a intimněji projevují izraelští vojáci, kteří předvádějí nová trička, jež byla zjevně vyrobena s vojenským souhlasem: na jednom z nich je těhotná Palestinka s titulkem „jeden výstřel; dvě vraždy“. Další zobrazuje malé palestinské dítě s titulkem „čím jsou menší, tím těžší je zasáhnout“.

Nejde o to, aby se pár „zkažených jablek“ dopustilo neschválených zločinů. Žádná vláda nemůže páchat taková zvěrstva na lidech, na jejich sousedech, lidech, kteří žijí na stejném místě, bez tichého souhlasu většiny jejich obyvatel. Kdyby židovští občané Izraele neschvalovali brutální a nelidské zacházení s Palestinci, brzy by to přestalo. Nelidskost brutality a krutého zacházení s Palestinci, zejména s dětmi, musí být ve všech zemích probuzena k vědomí, dokud nebude možné ignorovat podhoubí veřejného mínění.