Minulý týden jsme si povídali o tajné diplomacii, byla to spíš teorie nebo vzpomínky a teď vidíme tajnou diplomacii v praxi. Setkali se ministři zahraničních věcí Ruska a Spojených států a byli i další případy podobné diplomacie.

Co nám k tomu můžete říct pane Zbořile?

„Dokonce je těch událostí tolik, že bychom si mohli vypůjčit od majora Terazkyho jeho slavnou větu „som z toho volaký zmätený“. Událostí, těch drobných, je tolik, že úplně zastírají pravý důvod proč se diplomaté scházejí nebo nescházejí.  A navíc to dělá dojem, že nám především chtějí utajit oč vlastně se jedná.

Debata o sílícím vlivu Ruské federace v arktické oblasti se zdá být pro některé zpravodaje stejně důležitá jako konflikt mezi státem Izrael a palestinskou organizací Hamás,  těch protiizraelských bojůvek v Pásmu Gazy. A stejně tak se lidé rozhlížejí po tom jakou úlohu hraje německá diplomacie,  nebo může hrát německá diplomacie,  v rusko-americkém dialogu a nebo v německo-amerických neviditelných vyjednáváních. Možná je to dáno tím, že americká administrativa si v tom chtění zabývat se všemi problémy současného světa se dostala do stavu napětí a nejistoty, které souvisejí i se situací vnitropolitickou ve Spojených státech.

Je tedy těch událostí tolik, že musíme předpokládat, že i diplomacie, o které jsme minulý týden mluvili,  je záležitostí dvoustranných nebo vícestranných jednání, se dostává do stavu téměř nepřehlédnutelnosti,“ říká úvodem Zdeněk Zbořil v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.

Zaručené zprávy…

„Když se podíváme jenom na události, které mají počátek v Jeruzalémě a pak se objevují na obrazovkách mnohých televizi jako jedno dílo,  jako jedna reportáž, kterou od sebe zpravodajské kanály opisují -  jeden odstřelený dům, kde sídlí Al Jazeera a tam centrum zpravodajských informací ve prospěch Palestinců – nezdají se nám být tak vzrušující jako jsou nám předváděny v dramatických záběrech, na kterých je vždycky stále stejný padající dům po zásahu neviditelné rakety nebo po výbuchu nějaké trhaviny,  nebo bomby,  a ten dům je skoro pořád jeden a ten samý, jenom snímaný ze dvou různých pohledů, jak nepropadat nejistotě. Pak jsou tu ještě rozhorlené tváře mladých mužů a nezbytné děti, které pláčou a jsou zneužívány jako komparz. Je to trochu něco jako Pallywood, jak to nazývají někteří izraelští komentátoři, kteří nám tím htějí říct, že se jedná o „Palestinský Hollywood“.

Ale to samé se odehrává i v jiných koutech světa My jsme pod dojmem svých znalostí o vrbětickém incidentu téměř přerušili styky s Ruskou federací a najednou se ukázalo, že vztahy mezi Spolkovou republikou Německo a Ruskou federací jsou jiné než si představují někteří malí členové Evropské unie, kteří nakonec stejně budou poslouchat názory ministra zahraničí věcí Spolkové republiky Německo a budou hlasovat podle jeho  nebo jejich přání na úrovni unijně evropské.

To samé známe z rozhovoru dvou ministrů zahraničních věcí, o kterých jste se zmínil, protože oni vlastně, když to budeme dešifrovat podle naší teorie tajné diplomacie,  se vlastně nedohodli na ničem. Oni si jen řekli něco,  co si chtěli říct a nám to předložili jako touhu po konstruktivním dialogu, o kterém ale budou muset rozhodnout hlavy států. To znamená,  že neřekli nic a za frází o konstruktivním dialogu může také být skutečnost, že se to všechno přehraje na další jednání někde na neutrální půdě, a že si to musí vysvětlit hlavy států To znamená, že se získává čas, aby se na tom tématu mohlo dále pracovat,“ komentuje výstup jednání Zdeněk Zbořil.

A naše kauzy na půdě Evropského parlamentu….
 

„Představa některých našich politiků, že slovo české diplomacie bude hrát nějakou rozhodující roli nebo významnou roli v evropských diskusích je skutečně naivní iluzí. Dokonce si myslím, že mu  nebude ani nasloucháno a jenom zmatky, které u nás vznikly okolo naší reakce na vrbětický incident,  budou mít politické důsledky, které budou zase zajímat jenom okrajově některé nudící se poslance v Evropském parlamentu.  a ta touha zviditelnit se, číst  diplomatické fráze a porozumět jim,  to je zřejmě nejen u nás na velmi nízké úrovni. Koneckonců i to jednání Evropského parlamentu v jakési reminiscenci Čapího hnízdo, skončilo neslavně a nezajímá to ani moc ani krvelačné antibabišovce.  Zřejmě se budou v Evropském parlamentu tím sice tase chvíli bavit, ale evropskou politiku, ty skutečné „nekolektivní“  tvůrce evropské politiky to vůbec nezajímá,“ upozorňuje Zdeněk Zbořil.