Výbor pro zahraniční věci Evropského parlamentu připravil návrh zprávy o dlouhodobé strategii Evropské unie ve vztazích s Ruskem. Poslanci Evropského parlamentu již v minulosti opakovaně přijali tvrdá protiruská usnesení. Výbor pokračoval v této „staré dobré“ tradici.

Podle členů Evropského parlamentu přijme EU ve své práci na budování vztahů s Ruskem pět doporučení jako vodítko.

První se týká „zadržování ruské hrozby“. Návrh dokumentu zdůrazňuje, že Evropská unie by spolu s NATO měla působit proti „agresivní politice“ Ruska. V případě, že „agresivní akce“ budou pokračovat, může EU podniknout kroky k odpojení Ruska od SWIFT a přijmout opatření ke snížení závislosti na ruské ropě a plynu, alespoň dokud je prezident Putin u moci.

Druhým principem je boj proti ruskému vlivu a ruským „hybridním hrozbám“ jak v EU, tak v sousedních zemích.

„Demokracie na prvním místě“ je třetí princip. Jinými slovy, vyhlídky na vztahy s Ruskem by měly záviset na ochotě ruských orgánů dodržovat lidská práva a zajistit svobodné volby. Kromě toho se navrhuje konzultovat Spojené státy, aby koordinovaly činnost v zájmu „ochrany demokracie“. Jde například o společné sankce, vyšetřování, podporu obránců lidských práv atd.

Další princip zní jako „angažovanost za podporu demokracie“. Zejména se navrhuje vytvořit „Svobodnou ruskou televizi“ s nepřetržitým vysílacím časem, která by čelila „propagandě Putinova režimu“. EU, jak se v dokumentu uvádí, musí být také připravena neuznat výsledky voleb do ruské Státní dumy v roce 2021, pokud nebudou spravedlivé.

Jako pobídku pro rozvoj demokracie v Rusku dokument navrhuje vízovou liberalizaci, modernizační program a strategické partnerství.

A konečně pátá zásada se týká spolupráce se zeměmi Východního partnerství, aby sloužily jako dobrý příklad, který by tlačil lid Ruska k podpoře demokracie.“

Výše zmíněný program byl samozřejmě navrhován mnoho let. Zároveň je zcela nejasné, jaký časový rámec mají poslanci EP na mysli, aby program alespoň částečně považovali za úspěšný.

Například program Východního partnerství funguje od roku 2009. Zahrnuje Ázerbájdžán, Arménii, Bělorusko, Gruzii, Moldavsko a Ukrajinu. To už je 12 let. Jsou tu dvě otázky. Zaprvé, která z těchto zemí by mohla sloužit lidem v Rusku jako příklad, pokud jde o podporu demokracie? Zadruhé, co by měla EU udělat, aby program vykazoval známky života a jak dlouho to bude trvat?

O projektu Svobodné ruské televize není třeba ani nic říkat – je jasné, co od něj očekávat, pokud se stane skutečností.

Pokud jde o liberalizaci víz, jsou poslanci Evropského parlamentu skutečně přesvědčeni, že by to mohlo být pro ruské občany vážným podnětem?

Je otevřeným tajemstvím, že usnesení Evropského parlamentu mají poradní charakter. Rusko by však nemělo nad takovými projekty mávnout rukou. Vypadají opravdu divně. Zdá se, že poslanci Evropského parlamentu nepůsobí jako lidé, kteří se snaží analyzovat, co tlačí Rusko k určitým rozhodnutím.

Stojí za povšimnutí, že protiruské rezoluce získávají drtivou většinu. V Evropském parlamentu však nejsou téměř žádné síly, které by měly zájem na normalizaci vztahů s Ruskem.