Demokracií se budou, bude-li to potřeba, ohánět např. senátoři, ale sami v praxi jakoby ji ani neznali, či nevěděli, co to je! píše v komentáři bloger Jiří Baťa.

Jak informuje portál Seznam Zprávy, část senátorů znovu uvažuje o nové žalobě na prezidenta Miloše Zemana k Ústavnímu soudu. Vedou je k tomu nejednoznačné postoje prezidenta k vládnímu postupu v kauze Vrbětice a jeho zmatečná vyjádření z poslední doby. Je až s podivem co všechno jsou tito, slušně řečeno, rozumbradové vypotit, aby prezidenta deskvalifikovali jenom proto, že jako správný prezident a také politik jedná s chladnou hlavou, jedná a posuzuje stav věcí objektivně a pokud možno spravedlivě a vyváženě s tím, že neupřednostňuje žádnou stranu problému. Jinými slovy, Miloši Zemanovi jsou upírány základní atributy demokracie tedy, že je mu upíráno vyslovit osobní názor. Jestliže např. prezident prohlásil, že se k případu exploze ve Vrběticích vyjádří, až se seznámí se všemi dostupnými fakty, je to jeho plné právo a jeho odpůrci nejsou z principu demokratického oprávněni mu vyčítat, že se k věci nevyjádří okamžitě. To je totiž přesně to, co sami dělají, že se okamžitě uchylují k unáhleným vyhodnocením a závěrům. Jestliže po týdnu pan prezident demokraticky vyjádří svůj názor, pohled či posouzení a vyhodnotí inkriminovaný případ tak, jak okolnosti případu nasvědčují, senátoři, opoziční politici a demoblok se mohou zbláznit, co si to ten prezident zase dovoluje pochybovat o něčem, co je jasné, zřejmé, o čem jsou oni přesvědčeni, že jejich názor je jedině ten správný.

Politická, ale i osobní averze politiků vůči prezidentu Zemanovi se vleče od dob jeho vítězství nad Karlem Schwarzenbergem a rovněž v případě jeho vítězství při jeho znovuzvolením nad Jiřím Drahošem. Ovšem to nebyla otázka prohry jednoho  či druhého spolukandidáta na post prezidenta, ale především šlo o osobu Miloše Zemana jako takovou. Z celé plejády kandidátů v prezidentských volbách byl Zeman jediný, který měl zásadní charakterové nedostatky: byl kdysi členem KSČ, byl také předsedou ČSSD, která jako levicová strana úzce spolupracovala s KSČ,  měl nebo má internacionální postoje a především, má trestuhodně kladný vztah k východním partnerům, tedy k Rusku a Číně, což je něco, co se podle jeho politických odpůrců zásadně neslučuje s postem prezidenta státu, který má těsné, resp. přátelské vztahy s USA, státu, který je členem NATO a EU! Podle některých extrémních názorů se tím prý prezident Zeman dopouští vlastizrady! Navíc jeho silný smysl pro objektivnost, spravedlnost, nestrannnost, zkrátka jeho charakterové a povahové rysy se neshodují s těmi, kteří jej otevřeně řečeno, nenáviděli a nenávidí dosud. Proto také to morbidní přání, aby Miloš Zeman co nejdříve zemřel!
    

Prezident Zeman k případu Vrbětice prohlásil, že podle jím zjištěných informací dospěl k názoru, že existují dvě vyšetřovací verze. Jednak je to akce ruských špionů, ale také možná neodborná manipulace s výbušným materiálem. Dodal, že obě verze bere stejně vážně a poznamenal, že ve zprávě BIS není jediný relevantní důkaz o přítomnosti ruských špionů v objektu skladu. To rozlítilo Zemanovy odpůrce tak, že jeho slova považují za něco zcela nepřijatelného, když si dovolil zapochybovat nejen o jedné verzi vyšetřování, ale i o samotné přítomnosti či účasti ruských agentů GRU na výbuchu skladu ve Vrběticích. Prezident Zeman, a zde je nutno zdůraznit, že zcela  demokraticky, bohužel také nesvobodně, vyjádřil svůj názor na případ výbuchu skladu ve Vrběticích. Proboha, co je na tom protistátního, nepřípustného, či dokonce vlastizrádného? Řekl svůj názor, což je de facto představa, jak by to také mohlo být, nikoli tvrzení, že to tak nutně a bezvýhradně musí být! Nabízí se relevantní otázka, zda má či nemá český prezident podle Ústavy ČR právo na svobodné vyjádření názoru, má či nemá právo uplatnit svobodu slova? Nebo je snad (také podle Ústavy ČR) povinen souhlasně kývat na názory, hodnocení svých odpůrců a oponentů?  
     

Pánové a dámy ze Senátu Parlamentu ČR si výroky prezidenta Zemana upravují  a vysvětlují k obrazu svému, protože se jej chtějí jako nepohodlného či nežádoucího co nejdříve zbavit. Hledají důvody tam, kde nejsou, svými výkřiky a excesy proti hlavě státu si střílí do vlastní nohy, ztrapňují se, dehonestují principy demokracie, ba co víc, svým jednáním  podněcují veřejnost k výzvám k jeho odstoupení, či zbavení výkonu své funkce neboť, jak říká senátor  JUDr. Láska: „Všimněte si, prosím, jak je prezident Zeman úplně mimo realitu: už není orientován ani v čase, ani v prostoru. Pokud my bráníme Českou republiku (proti čemu asi?), tak soupeřem ani není prezident, ale lidé kolem něj. Ti ho tímto způsobem manipulují a řídí.“  Takový názor je morální ubohost!  Proti prezidentovi se vytváří nátlaková tendence, spiknutí, jak jej za každou cenu zbavit výkonu jeho funkce. Shodou okolností jsou to stále stejní „demokraté“, kteří v době „neprezidentování“ Václava Havla, který z důvodů nemoci nebyl schopen vykonávat funkci prezidenta cca rok, nikdo nehlesl, nikdo se neozval s požadavkem na jeho odstoupení ze zdravotních důvodů! Proč asi?
     

Prezident Miloš Zeman je do jisté míry nejen svérázný, rétorický a bohužel také nemocný člověk, ale hlavně, člověk chytrý, vzdělaný, erudovaný, zkušený a většinou občanů ČR oblíbený. To, že se proti němu či o něm někteří lidé, politiky nevyjímaje, vyslovují hanlivě, urážlivě, vulgárně atd., je důsledkem či výsledkem postojů jeho odpůrců, kteří se snaží mezi občany šířit negativní názor a postoj k prezidentovi. Je politování hodné, že především politici používají slovník a praktiky, které ukazují na nízkou morálku lidí, kteří by měli být občanům příkladem. Podle předpokladu je totiž voliči volili proto, že je považovali nejen za věrohodné zástupce svých zájmů, ale také za slušné a morální lidi. Bohužel až na výjimky, se ve svých politicích hrubě zmýlili.
    

Z pohledu blízké  budoucnosti je dosti děsivá představa, kdo bude nás, občany, zastupovat po podzimních volbách, či o dva roky později volbách prezidentských.   O tom, že to budou lidé s lepší morálkou, respekteující demokracii, právní stát a Ústavu ČR (která nutně vyžaduje rekonstrukci), si můžeme nechat jen zdát. Morálka není  pokleslá proto, že to jsou špatní lidé, ale proto, že vývoj společnosti od r. 1989 se podřídil morálce a praktikám západního stylu se všemi negacemi (vyjmenovávat netřeba). Politici a je jedno, na kterém postu či úrovni, se velmi rychle přizpůsobili západnímu stylu vládnutí, kde je uplatňována arogance, namyšlenost, cynizmus, drzost, přehnaná sebevědomost a důležitost, zaujatost a nenávist především ke všemu, co je východního, především ruského, (případě čínského) charakteru.
    

Říká se, že existuje „láska až za hrob“, pak v tomto případě jde o „nenávist až za hrob“! Kromě těchto negativistických charakterů je to i jakási virtuální naděje, že svým prozápadním, či proamerickým jednáním a vystupováním, si politici získají sympatie těch „tam na západě“, kteří se jim odvděčí zajímavými finančními bonusy. Zkrátka, charaktery a morálka politiků je přímo úměrná „kvalitě“ západního stylu demokracie, přístupu k (ne)odpovědnosti svého jednání, opovrhování pravdou, právem na názor, svobodu slova atd. To jsou rozhodující faktory, které vedou politiky k falešným, loajálním postojům a názorům  s cílem být IN ve prospěch západních politických trendů v blahé naději, že jejich proradná a  vůči vlasti a národu zrádná politika bude oceněna. Čím nebo jak, sami neví, ale důležité je být na té správné straně, na straně velkého přítele, záštity demokracie a bezpečnosti před rozpínavostí Ruska. (Uf!). Kdyby jen tušili, jak se na ně „přátelé“ a „spojenci“ vys....!