Představte si to se mnou: talíř s jídlem, které uspokojí všechny vaše nutriční potřeby a které je vám poskytováno zdarma, na němž je celá řada luxusních etiket a ty ho prohlašují například za uhlíkově neutrální a za „spravedlivý obchod“.

Vyrábí ho hrstka světových firem, které díky tisícům experimentů vytvořily tuto optimální superpotravinu.

Existuje geneticky modifikovaný květák, který je nabitý extra vitamíny, bezmasé sójové alternativy, které poskytují bílkoviny a „tajnou omáčku“, díky níž všechno chutná úžasně. Nezní to tak hrozně, že?

Kdyby vám někdo řekl, že existuje plán na revoluci v globálním potravinovém systému odshora dolů, věřili byste mu? Možná po přečtení tohoto článku uvidíte, že se k tomuto bodu dnes rychle blížíme.

Zajištění potravin je něco, co my na Západě většinou považujeme za samozřejmost. V obchodech v každém městě je dostupné jídlo v hojných zásobách. Obtížné je často vybrat si z nepřeberného množství světských jídel, která si dát k večeři – i když to tak nikdy nebylo.

My lidé jsme prošli obdobími intenzivního hladomoru a velkého boje o obživu. Naše těla se stále vyrovnávají s mechanismy hladovění a stále nás pohání základní touha po sladkých a tučných jídlech, která by nás provázela Wintersovým dávným obdobím.

Nezdá se, že bychom se v dohledné době vrátili do toho hladovějícího stavu, určitě ne v tomto světě hojnosti.

V tomto světě hojnosti, i když se zdá, že mnozí mají velmi málo. Přestože jsou tyto regály plné, miliony rodin hladoví, a to i v těch údajně „hospodářsky vyspělých“ státech.

Hospodářská krize z roku 2008 (kdy státy financovaly velké banky na úkor obyvatelstva) způsobila o dva roky později souběžný vzestup potravinové nejistoty. Jedna studie mexických výdajů na potraviny ukazuje, že mezi počátečním ekonomickým šokem a zvýšením potravinové nejistoty je zhruba dvouletá prodleva. Informuje nás také o tom, že nejohroženější osoby ve společnosti jsou neúměrně postiženy hospodářským poklesem.

Letmý pohled na titulní stránky novin nám prozrazuje, že za politické vlády během koronaviru se problém ještě zhoršil. Více než 1 milion (14 %) obyvatel New Jersey je v důsledku COVID-19 „potravinově nezajištěných“, uvádí Community Foodbank z New Jersey. V potravinářském odvětví zjevně narůstá problém a potřeba určité reformy: vstup do Rockefellerovy nadace.

Doufám, že už jste alespoň slyšeli o ,Velkém Resetu‚.

Je to označení Světového ekonomického fóra pro masivní posun ve všech sférách společnosti na pozadí velké krize roku 2020. Její autor Klaus Schwab ničí veškerou naději naší staré společnosti, když říká:

„Mnozí z nás si lámou hlavu, kdy se věci vrátí do normálu. Krátká odpověď zní: nikdy. Svět, jak jsme ho znali v prvních měsících roku 2020, už neexistuje.“

Takzvané „elity“, o nichž rád přemýšlím jako o chamtivých sociopatech, si vzaly za úkol znovu uspořádat celou světovou ekonomiku a společnost. Podle současných trendů z toho bude mít miliardářská třída obrovský prospěch na úkor nás ostatních.

V červenci 2020 vydala Rockefellerova nadace dokument nazvaný „Reset the Table: Meeting the Moment to Transform the U.S. Food System“. To nastiňuje jejich dalekosáhlé plány pro celosvětový potravinový systém; od farmy až po ústa mají plán „Reset the table.

Doporučuji vám, abyste se na to podívali, i když je to víc opravdu velké sousto ke strávení. Podívejme se na hlavní cíle; každý z nich nazývají „posunem“ možná svědectvím „šťouchací“ teorie psychologické manipulace, která je dnes hlavním nástrojem vlády, kdy je velkoobchodní změny dosahováno nepostřehnutelnými malými změnami.

Tyto posuny jsou:

• Integrovat „potravinový systém“ pod jednu politickou záštitu


• Kolektivizovat a centralizovat kontrolu nad dodávkami potravin


• Vyvolat „prosperitu“ – tj. obohatit zúčastněné strany

Integrovat potravinový systém

Některé z návrhů zde osloví našeho průměrného voliče. Nabízejí nám řeči o tom, že každý dolar musí jít dál; aby se posílila výživa a lépe nakrmily děti. Ti z nás, kdo jsou skeptičtější k politickým prohlášením, vidí skrze tuto mlhu.

Mít regionalizovaný plán, podle něhož se potraviny pěstují a prodávají například v rámci místní oblasti, je v současnosti dobrou odpovědí na nehospodárný mezinárodní systém.

I když bych byl raději, kdyby šlo o zdola koordinovanou záležitost, zdá se, že v plánu je zavést regionální schéma shora.

Část potíží s těmito rozsáhlými vyhláškami spočívá v tom, že mají špatnou pověst. Dokument Rockefellerovy nadace tyto chyby dokonce připouští.

Jejich předchozí pokusy o změnu potravinového paradigmatu, známého jim jako „zelená revoluce“, vedly k „přehnanému důrazu na základní zrna na úkor potravin bohatších na živiny, závislosti na chemických hnojivech vyčerpávajících půdu a nadměrnému využívání vody“.

Proč si myslí, že si při druhém soustu třešně povedou lépe?

V rámci tohoto posunu chce stále moudrý davoský gang, abychom zdravé jídlo považovali za právo. Je to podobné, jako kdyby byly podniknuty kroky k definování stabilního příjmu jako práva prostřednictvím univerzálního základního příjmu.

Jídlo jako právo prosazoval princ Charles nejméně od roku 2012.

Mimo to musíme poznamenat, že princ Charles byl přítomen a přednesl projev při zahájení Velkého Resetu, zdá se, že se tyto agendy pohybují v malých kruzích.

Na první pohled se zdá být přístup k dobrým potravinám jako právu logický – měl by zajistit, aby více lidí dostávalo dostatečné potraviny. Když však budeme dále zkoumat machinace tohoto neotřelého systému, toto „právo“ možná zdaleka neosvobodí světové hladovce.

Součástí plánu je reorganizace způsobu rozdělování potravin. Přejí si umístit školy do centra tohoto distribučního mechanismu – to by zajistilo všem školním dětem šanci na kvalitní stravu, kdo by proti tomu mohl něco namítat?

S kampaní fotbalisty Manchesteru United Marcuse Rashforda je nyní soustředěná snaha přenést odpovědnost za distribuci potravin na školy. V médiích to bylo prezentováno jako ostrá bitva mezi konzervativci na vysokém hradě a rolníky dole, ale existuje plná spolupráce ze strany vlády při budování schématu rozdělování potravin ve školách.

Potraviny jako „lék“

Další krok je jeden z nejzajímavějších, prohlásit jídlo za lék. Všichni víme, že zdravé stravování je lepší než jakýkoli preventivní lék a že strava má obrovský dopad na zdraví.

Takže přemýšlet o jídle jako o léku není velký skok. Ale to, co pro nás má Velký Reset připraveno, je mnohem víc než jen výživa.

Existují plány na genetickou modifikaci rostlin tak, aby poskytovaly všechny základní živiny, které potřebujeme, což je pravděpodobně dobře.

Státem definované potraviny jako léky však umožňují zakázat nezdravé potraviny nebo přísně regulovat naši vlastní stravu, což by se mohlo stát špatnou věcí.

Již bylo oznámeno, že vláda může monitorovat COVID prostřednictvím inspekce odpadních vod. Biobot Analytics je jedna velká společnost, která má státní zakázky na „dozor nad odpadními vodami“, zatím nevíme, kam až může tato technologie dozoru zajít. Pokud vás chtějí mocní, kteří řídí potravinový systém, tímto způsobem kontrolovat, je jen malá šance, že uniknete tak hluboké míře insitutionalizace.

Můžeme se také těšit, že i korporátní poskoci ze Silicon Valley dostanou další díl koláče. FoodID je společným projektem velkých technologických konglomerátů, jako jsou Facebook a Google, který má zajistit certifikaci potravin; ať už jde o léčivé, zodpovědně a zajímavě získávané produkty, které mají zajistit „soulad“. Pokud si váš místní drobný zemědělec nemůže dovolit držet krok s posledním posunem předpisů, pak se pravděpodobně stanou nelegálními.

Jednou stránkou programu „potraviny jako lék“, kterou stojí za to zkoumat, je vyhlídka na jedlou vakcínu. Myšlenka je celkem jednoduchá. Pomocí kouzla genové editace vědci údajně vloží genetický materiál z viru do potraviny takovým způsobem, že při jeho konzumaci vyvolá imunitní reakci a tím způsobí odolnost vůči viru.

Jedlá COVID vakcína je již otestována v experimentech s použitím mikrořas, nemusí být lákavá, ale mohla by změnit hru. Navíc se jí podařilo úspěšně dosáhnout při očkování proti hepatitidě B úpravou genů tabákové rostliny. Možná je to dobrá věc pro ty jehlofoby mezi námi, ale vyvolává to jisté etické otázky, kam až se geny upravující sněhová koule dostane.

Centralizovaná kontrola potravin

V této části jde spíše o vytváření institucí a nástrojů než o podporu zemědělského průmyslu.

Opět uznávají, že současný systém zachází s chudšími komunitami nespravedlivě, ale jejich předsevzetím je jednoduše podrobněji sledovat příjemce vládní pomoci.

„Malým a středním zemědělcům“ se skutečně přizvukuje, ale ti jsou rychle odsunuti na vedlejší kolej a hovoří o „hbitějších a rozmanitějších regionálních potravinových řetězcích“.

Právě tento nenápadný plíživý úkaz korporátní moci skutečně ohrožuje naši potravinovou bezpečnost, a přesto se stále oblékají do oděvů spasitele.

Přerozdělením prostředků, vytvořením vládních stimulačních plánů a vytvořením regionálních potravinářských center podrobně popisují svůj plán centralizovat systém zajišťování potravin.

Již nyní tvrdí, že mají moc „nasměrovat kupní sílu velkých institucí podél hodnotově založeného dodavatelského řetězce“.

Ptám se, že vzhledem k jejich úsilí o zisk za každou cenu, jaké etice jsou tyto hodnoty vlastně podřízeny?

Prosperita

Prvním krokem k zajištění prosperity pro nemnoho je povinná regulace. S údajným cílem udržet lidi v „bezpečí“ je cílem těchto předpisů zjevně odstranit veškerou konkurenci.

Podobně jako může cílený herbicid zabít všechny rostliny kromě požadované úrody a vytvořit superplevel, který nakonec ohrožuje i potravu, kterou máte v úmyslu sklízet, budou tyto politiky regulovat drobné zemědělce až po incestně dlouhou cestu po chleba.

Toto tvrzení o „bezpečnosti“ je opět pouhou paliativní fasádou, která má zmírnit ránu globalizované financializace potravinového systému. Fasáda rychle klesá, když čteme:

„Zatímco v některých případech by přímé náklady spojené s potravinovým systémem mohly vzrůst, náklady na zdravotní péči a externalizované náklady na poškození klimatu a životního prostředí by se měly snížit.“  – Zhruba přeloženo: „Jídlo pro vás bude dražší, ale když nám zaplatíte, zachráníme svět … pravděpodobně.“

Falešná povaha jejich výpočtů externalit je odhalena. Jakékoli nároky na snížení množství vyrobeného oxidu uhličitého nebo náklady na zdravotní péči jsou čistě hypotetické a předkládané bez důkazů.

Přesto jsou to zlatá pravidla, údajně morální kompas, jímž se politický balíček řídí.

Byli jsme také svědky toho, jak se na palubu zeleného ekologického vozu vrhají špičkové ropné společnosti, takže by nemělo být překvapením, že korporátní giganti by drželi tyto drobné fíkové listy, aby zakryli své drancování přírody i přes Velký Reset.

Když si projdeme tuto sekci, zjistíme, že je to standardní tarif pro firemní svět. Nad osmnáctimiliardovým „trhem“, jímž jsou školní večeře, slintají. Chtěli by, aby tyto daňové dolary byly „vloženy“ do jejich regionálních center, která je nasměrují k prodejcům „dobrého jídla“ – můžeme se jen domnívat, že právě v těch mají Rockefellerovi a spol. podíl. Jedna z Rockefellerových institucí je YieldWise:

„YieldWise sníží závislost zemědělců na kolísavých cenách na trhu tím, že najde velké zájemce o kotvu – jak nadnárodní společnosti jako Coca Cola, Unilever, tak místní společnosti hlavně v subsaharské Africe“.

Ano, přesně tak, Coca Cola zachraňuje hladovějící Afričany prostřednictvím institucionálních investičních rámců, všichni teď můžeme v noci klidně spát.

Samozřejmě, jako v případě jakéhokoli posunu v sociálním paradigmatu potřebujeme paralelní systém sledování velkých technologických společností. Navrhují „modernizovat“ zemědělský systém – nemohou dovolit, aby všechna tato šťavnatá data přišla vniveč.

To se promítne do systémů souhrnné analýzy dat v reálném čase, které výrobcům umožní zjistit, kde roste poptávka, a podle toho jednat.

Zní to jako schůdný plán, i když se rychle mění v orwellovský: státní agentury by měly systematicky využívat údaje, které shromažďují o domácnostech – například o příjmech –, aby usnadnily zápis. Spojením nezaměstnanosti, příjmů domácností a dalších údajů ze sčítání a průzkumů…‘.

To jsou tedy veškeré informace o každém kroku každého občana, které jsou vysávány do mlhavého globálního systému firemní produkce potravin.

Nenechme se mýlit; tato agenda se blíží, možná už za pouhé dva roky, nepochybně zrychlená pociťovanou Covidovou krizí. Máme tu však soubor vylučujících podmínek, které vedou k znepokojivému obrazu.

Celosvětový nedostatek semen je takový, že alternativa Velkého Resetu, konkrétně drobné anarcho-zemědělství, zůstává na mrtvém bodě. I když má vaše země dostatek semen, lze je snadno prohlásit za „nepodstatné“, jak se stalo ve Velké Británii v březnu tohoto roku.

Na obzoru se vynořují další černé labutě. Ukrajina a Rusko, považované za chlebodárce Evropy a Asie, zaznamenaly 20% pokles produkce obilí, což se odráží v jiných plodinách a zemích.

USA zaznamenaly nejnižší výměru pšenice od minulého století. Podobně špatně se daří bramborám a kukuřici. Jedním z důvodů tohoto poklesu rostlinné výroby je blížící se Sluneční minimum. Jedná se o oslabení topné síly Slunce, založené na dobře zdokumentovaných Milankovičových cyklech.

Máme-li vstoupit do dlouhého období globálního ochlazování se slábnoucím Sluncem, pak je naprosto nezbytné, abychom měli nástroje k tomu, abychom se uživili. Tradiční metoda využití široké škály dědičných odrůd se zdá být dobrou taktikou. Například starověká civilizace kolem jezera Titicaca pěstovala asi 3800 druhů brambor, z nichž mnohé zdobí naše talíře o více než 4000 let později.