Rád mu proto do této kampaně přispěji. Michaela Kocába jsem si kdysi vážil. Ne jako hudebníka, já ho neposlouchám (to není dehonestace jeho hudby, pouze prostý fakt, že od svých 15 let poslouchám téměř výlučně klasiku a jazz). Kvitoval jsem však jeho podíl na odsunu okupačních vojsk z naší vlasti - až do chvíle, dokud jsem nezjistil, že svou zásluhu neúměrně přeceňuje a ze své verze téměř vytlačil slovenského generála Svetozára Naďoviča, který ve funkci náčelníka Správy pro zajištění odsunu sovětských vojsk z Česko- Slovenska provedl nejdůležitější kus práce. Mezi těmito dvěma muži je i charakterový rozdíl.

Generálmajor Naďovič je statečný a dobrosrdečný voják, levicově smýšlející člověk, který dodnes zůstal stoupencem Dubčekova socialismu s lidskou tváří. Generála Vorobjova, který řídil odsun za sovětskou stranu, si vážil jako čestného muže a velkého profesionála, vzájemně si důvěřovali. Na Rusy nedá dopustit a často zdůrazňuje, že nechce, abychom byli nepřáteli. Na druhé straně Kocáb je fanatický rusofob. Dnes zcela vážně říká, že cítí dluh za to, že spolu s ruskými vojáky neodsunuli i celou ruskou ambasádu. V každém, kdo nemá názor na Moskvu jako on, vidí ruského agenta, včetně prezidenta Zemana. Jeho hlavní motivací, proč kandiduje za prezidenta, je zabránit tomu, aby se stal hlavou státu "zase nějaký bývalý komunista". To už by prý nevydýchal. Pokud je to opravdu tak, měli bychom se bát o jeho zdraví, neboť v tomto ohledu má smůlu. Téměř všichni seriózní kandidáti, kteří se v této souvislosti zmiňují - premiér, předseda ústavního soudu, rektor Univerzity Karlovy, prezident Hospodářské komory či bývalý předseda Vojenského výboru NATO - byli členy KSČ. A Kocábovy šance nevypadají růžově, protože lidé se z jeho kandidatuře smějí a Lidové noviny dokonce napsali, že "když se začne sezóna ohlašování kandidátů na ten či onen úřad, pro mnohé je kandidátka úplná až tehdy, když padne jeho jméno. Tak jako je tukan součástí rozmanitosti amazonského pralesa, je Kocáb součástí politické rozmanitosti Česka ".

Nic proti tomu, kdyby měl pan Kocáb nějaké podnětné názory, státnické myšlenky nebo vizi budoucnosti České republiky. Ničím takovým však nedisponuje. Kocábovy názory na politiku jsou jen směsí naivního blouznění, hejtov a hysterického vymezování se vůči osobnostem, které mají alespoň jakousi koncepci. Tak například on si stále myslí, že "Česku se podařilo v diplomatickém setkání v souvislosti s výbuchem ve Vrběticích nad Ruskem nečekaně zvítězit", ale pokazil jim to "ruský agent Zeman". On prostě není ve stavu pochopit, že Česká republika utrpěla na mezinárodní scéně právě naopak totální debakl, kde se kromě poplácání po rameni nedočkala ničeho. K jeho politickému přehledu stačí říct to, že když o něm baskytarista Pražského výběru Vilém Čok posměšně řekl, že uznává pouze Boha a Václava Havla, Kocáb zcela vážně odpověděl, že to není pravda, neboť uznává i Merkelovou, Kisku a Čaputovou.

A tím se vlastně dostávám i k pointě tohoto statusu. Bohužel nemohu se v něm vyjádřit k argumentům pana Kocába, který by se měl vyjadřovat raději k něčemu, čemu rozumí, neboť v tom rozhovoru žádné argumenty nejsou. Nemohu polemizovat s výkřiky ( "Cože ?? - To je tak šílené, že se mi tomu ani nechce věřit. - To je prokremelská propaganda. - To mu asi poslala mailem přímo mluvčí ruského ministerstva zahraničních věcí Zacharovová a on to jen zveřejnil"), protože to nejsou seriózní odpovědi. A pokud Michael Kocáb nedokázal racionálně odpovědět ani na jednu ze tří novinářských otázek týkajících se mých výroků, nevěděl racionálně vyvrátit ani jedno z mých tvrzení, pak je asi zbytečné s ním polemizovat. Tím spíše, pokud na mou ironii, že zpravodajské operace neprobíhají tak, že ruská GRU má dva agenty  "s povolením zabíjet ', kteří chodí po celé Evropě jako smrtící komando - celkem vážně odpovídá, že samozřejmě, že to tak probíhá a že je to ještě horší než v Jamesi Bondovi ...

Co k tomu říct. Ne každá hloupost vyžaduje seriózní odpověď. Co má však větší význam, je potřeba varovat českou veřejnost, aby si namísto státníka s rozhledem nevybrala celebritu, která si myslí, že na výkon takové funkce její stačí emoce, marketing a šovinistická nenávist. Možnosti této politiky se totiž vždy rychle vyčerpají, a potom se vždy objeví úkoly, přes které se nepřenesete marketingem, chvástáním a hledáním viníků.