V našem státě žijí možná stovky tisíc lidí, pevně věřících, že je někdo chce za každou cenu ovládat prostřednictvím nanočipů, že je někdo neustále ozařuje tajemnými „zářiči“, přičemž česká vláda to tutlá, že „někdo“ ovládá celosvětově počasí a tak podobně

Tito lidé se bojí všeho možného, včetně respirátorů, roušek nebo PCR testů. Sami sebe ale považují za hrdiny, vybočující z nějaké imaginární „řady“, píše na facebooku Jaroslav Štefec.

Já jsem pro ně z neznámého důvodu ovce, která se nechala zblbnout jakousi „vakcinační lobby“. Proč? Protože jsem používal vlastní hlavu, své znalosti a informace a snažil jsem se jim vysvětlovat, že nemoc Covid-19 reálně existuje a virus, který ji způsobuje, je mimořádně nebezpečný. Protože jsem "s covidem" přišel o pět kamarádů a kolegů a nijak jsem se tím netajil. Protože mám za sebou měsíc života "s covidem", doprovázený ztrátou chuti, zápalem plic, dezorientací, kovidovou mlhou a dalšími lahůdkami. Protože bych tuto zkušenost rozhodně už nechtěl opakovat a evokuje ve mě touhu vzít každého, kdo tvrdí, že covid je "jen chřipečka" primitivně a přízemně přes hlavu baseballovou pálkou.

Mám za sebou první dávku vakcíny Pfizer ... a nic. Nepřitahuji ani železo, ani magnety a G5 na mě nepůsobí. Nechodím jak robot, neroste mi chobot. A kdyby přece jen náhodou ... Beru to tak, že na něco umřít musím. Ostatně, bude nás určitě méně, než těch více než 30.000 mrtvých "s covidem". Aspoň už nebudu muset poslouchat nesmysly o chemtrails, doprovázené fotografiemi požárních letadel, o nanočipech, o smrtících "černých vláknech" na tyčinkách PCR testů, o postřikování dalšími a dalšími mutacemi SARS-CoV-20.

Přistihl jsem se také, že už mě nebaví ani neustálé plivání na prezidenta republiky, povinné „hanobení Babiše“, nebo kecy o "prezidentce" Tichanovské a Čapím hnízdě. Nebaví mě sledovat, jak po ulicích chodí nová a nová pohlaví, která vůbec netuší, čím vlastně jsou, dívat se, jak se z našich dětí dělají blbci, jak se převrací a přepisuje historie, nebo sledovat z první řady přípravy na definitivní zánik českého státu a likvidaci vlastní rasy.

Stále více lidí v naší zemi žije nikoliv v realitě, ale ve virtualitě a stávají se z nich skutečné ovce, věřící kdejaké hlouposti, vygenerované jimi piedestalovanými nedouky a polovzdělanci. Ovce, neschopné přemýšlet vlastní hlavou a aktivně se starat o zajištění své budoucnosti a bezpečí sebe a svých dětí.

Kdo si dnes vzpomene, co v novodobých českých dějinách představuje datum 10. 6. 1942? Přemýšlejte. Jeviště pro závěrečný akt tragédie našeho národa, který stále více zapomíná na svou minulost a ztrácí tak svou budoucnost, je už totiž nachystané. Stejně, jako bylo tuto noc přesně před 79 lety nachystané pro závěrečnou tragédii obce Lidice a naprostou většinu jejích obyvatel, včetně žen a dětí.

Tehdy to byly jednotky SS německých okupantů. Dnes jsou to bohužel naši vlastní politici, ochotní vyměnit zájmy nás, lidí, kteří zde odnepaměti žijeme, za výhody a peníze od jejich zahraničních sponzorů a milovaných „páníčků“. Zatím nevím, jak z toho ven. Ale budeme muset nějakou cestu najít, jinak jako národ definitivně skončíme.