Arménie – další země v zájmech NATO a nový Majdan? Videa.  A V.V.Pjakin z 22.6. 2015

K situaci v Arménii cituji z českého tisku: Arménské protesty vede hnutí „Ne krádeži“, které ale nemá mít spojitost s politickou opozicí v zemi. Hlavním požadavkem protestů je zrušení „nezákonného zvýšení cen “ a protesty mají mírný charakter. Neformálnost a spontánnost protestů podtrhuje i fakt, že nemají žádné lídry. Kritizované tarify mají stoupnout od 1. srpna o 16 %, což bude mít další ekonomické důsledky včetně zvýšení cen na základní životní potřeby v zemi. Nejde o první zvýšení cen, ale zdaleka o nejvyšší během série zvyšování cen v posledních letech. V zemi, kde je každý šestý obyvatel chudý a která se potýká s ekonomickými problémy a nezaměstnaností, nejde o žádnou maličkost.

Sociální charakter protestů má širší souvislosti, které ale musejí dělat vrásky Jerevanu, Moskvě a koneckonců i Bruselu, který stejně jako Washington vyjádřil svoje „znepokojení“. Nicméně mluvit o nové „barevné revoluci“ se zdá být v daný moment předčasné. Rusko kontroluje 80 % energetického průmyslu, takže zdražování v zemi padá na hlavy ruských firem. Tato situace, stejně jako „přestěhování“ ruské ekonomické krize do Arménie, staví do špatného světla eurasijský integrační projekt, jehož součástí se Arménie stala, aniž by se ale vzdala další spolupráce s EU. V zemi jsou častější hlasy, které spojují zhoršující se ekonomickou situaci země s eurasijskou integrací a (ne)výhodami, které má Arménii přinést.

Třicet tisíc Arménců protestuje proti zdražování energií (?)

Arménská vláda nyní stojí před otázkou, jestli se pokusí tento sociální problém řešit dialogem a najít kompromis (včetně intervence Moskvy do cen energii) a také zda se protestů neujme politická opozice či nějaká „třetí síla“, která by eventuálně mohla protesty předefinovat podle „ukrajinského scénáře“ ze sociálních na protivládní. Podle zpráv se při protestech načas objevily také ukrajinské vlajky a vlajky Evropské unie, které byly ale později odstraněny. Složení demonstrantů je ideologicky pestré, ale má se jednat o mladé lidi do 30 let, vesměs představitele středních vrstev s přístupem do sociálních sítí. – Citace ze zdroje  

Podíváme-li se ovšem na zeměpisnou polohu Arménie, je zřejmé, že jde o další strategické území NATO

Arménie mezi Tureckem (členem NATO), Ázerbájdžánem (partner NATO) a Gruzií 

Pro srovnání mapa ještě jednou

Členství v NATO jako svůj dlouhodobý zahraničněpolitický cíl deklarovaly i další státy z odlišných regionů. Mezi nimi jsou i dvě země z oblasti Jižního Kavkazu – Gruzie a Ázerbajdžán. Gruzie tak činí velmi hlasitě, zatímco Ázerbajdžán spíše obezřetně bez silných prohlášení. Pozice třetí země regionu,  Arménie, je poměrně odlišná od dvou zbývajících.

Do roku 2000 byly vztahy Arménie a NATO velmi pasivní a kooperace měla značně nízkou úroveň, což mělo jak vnitřní tak zahraničně politické důvody. Mezi vnitřními důvody je třeba zdůraznit fakt, že většina arménských obyvatel i jinak rozdílných politických sil dlouho NATO nedůvěřovala, což částečně platí dodnes, jelikož ji identifikuje se členstvím Turecka v ní. Historické důvody nedůvěry k Turecku jsou dostatečně známy, přičemž jsou umocněny faktem, že Turecko dodnes nepřevzalo odpovědnost za genocidu provedenou na arménském národě během první světové války a naopak to vytrvale popírá argumenty, které často hraničí se státním rasismem nacistického ražení.

Turecko také spolu s Ázerbájdžánem uvalilo od roku 1993 na Arménii ekonomickou a komunikační blokádu, což bylo vyvoláno konfliktem o Náhorní Karabach mezi Arménií a Ázerbájdžánem, ve kterém z vojenského hlediska zvítězila Arménie. Mezi oběma zeměmi neexistují žádné diplomatické styky, jsou uzavřeny hranice a čas od času dochází k verbálním hrozbám z turecké strany, která tak činí z pozice patrona etnicky spřízněných Ázerbájdžánců, s požadavky k vyřešení konfliktu podle ázerbájdžánských požadavků.Vzhledem k členství v NATO, strategické pozici a důležitosti Turecka pro ni a jeho vlastní politice vůči Arménii je v Arménii nahlíženo na NATO řekněme tureckým prizmatem. To přirozeně vzbuzuje negativní postoje a náhledy na NATO v Arménii.

Arménská vláda nemohla ignorovat tato fakta a souvislosti, které se staly po určitý čas rozhodující překážkou rozvoje vztahů NATO a Arménie. To byl hlavní vnitřněpolitický důvod. Hlavním zahraničněpoli­tickým důvodem pak je ruský postoj k NATO a charakter arménsko ruských vztahů, které lze nazvat více než úzkými. V Arménii jsou dislokována ruská vojska, která se podílí na ochraně hranic nejen s Tureckem, ale i s Ázerbájdžánem, což je jedním z argumentů obviňujících Rusko s nadržování Jerevanu (zdroj).

Optikou geostrategické polohy Arménie lze proto současné demonstrace v Jerevanu vnímat nejen jako sociální, ale i jako další barevnou revoluci, jejíž účelem je svržení tzv. proruské vlády. To potvrzuje i kritika prezidentských voleb z roku 2013, které byly kritizovány poté, co v nich prohrál kandidát amerického původu (zdroj).

Nelze se proto divit, že ze současných demonstrací Rusko viní zahraniční zájmy: „Organizátoři protestů v Arménii jsou instruováni ze zahraničí, prohlásil ve čtvrtek šéf ruského Výboru státní dumy pro Společenství nezávislých států (SNS) Leonid Slutsky. „Využívajíc problémy v sociální sféře, které se nezdají být tak velké, představitelé opozičních stran přivedly demonstranty do ulic,“ řekl Slutsky novinářům, když byl tázán na události v Arménii. „Bohužel, zde jasně vidíme vliv zahraničních instruktorů. Od samého začátku v tom hrála roli politika,“ uvedl ruský zákonodárce. (zdroj). A nelze se divit, že se ozývají názory jako vyhoštění amerického velvyslance z Arménie (zdroj).

Situaci v Jerevanu ukazují např. tato videa:

Mimo jiné i o této situaci na jižních hranicích Ruska hovoří V. V. Pjakin v Otázkách a odpovědích z 22.6.2015

Veliké poděkování Ireně Aneri

– Pozorovatelka –    27.6.2015