Prezident. Co to je „prezident“?

Prezident – tak se jmenuje film o Putinovi, který vkládám ke shlédnutí. Do titulku jsem to neuvedla, protože samotné slovo „prezident“ nabízí větší prostor k zamyšlení o tom, co tato funkce naší doby vlastně znamená. A to považuji za důležité, protože film nevkládám pouze jako film o ruském prezidentovi, ale jako film o roli a smyslu této funkce jako takové, resp. o poslání, které si s takovou funkcí spojuji. A tak jako platí, že každá profese získává úctu až ve spojení s konkrétní osobou (není lékař jako lékař atd.), totéž platí i pro každou funkci. Prezidenta má každá země, ale není prezident jako prezident. Nakolik je v úctě či naopak, záleží až na konkrétním člověku – na jeho osobnosti a především na jeho filozofii a na hodnotách, kterým slouží (náš prezident Havel pochopil rozdíl až před smrtí a myslím, že pokud se odněkud dívá, tak pojmenování letiště či laviček jeho jménem jsou mu jen chabou náplastí) .

Například dnešní světová velmoc, USA, měla takové prezidenty přinejmenším dva: Abrahama Lincolna a J.F. Kennedyho.  Oba zemřeli násilnou smrtí, ale pro Američany nezemřeli nikdy. Proč? Pro osobnost, jakou každý z nich představoval a pro hodnoty a filozofie, jaké oba zastávali. Lidé v nich neviděli pouhé vládce (mající moc), ale především moudré vůdce své země a svého národa.

Prezident, to je někdo, kdo slouží. A lidé nejsou hloupí a i ten nejobyčejnější člověk umí rozpoznat rozdíl mezi službou moci a mezi službou národu a zemi. Kolik takových prezidentů – osobností a vůdců, dnes svět má? Nějak se přihodilo, že kolem dokola jsou prezidenti  jen slouhové moci, vládcové, naplňující představy jiných vůdců, nepřemýšlející, jak to cizí vůdcové myslí s jejich národy. A nějak se přihodilo, že do čela současného Ruska se dostal prezident – vůdce, mající vlastní filozofii a vlastní představy o své zemi a jejím národu.  A protože lidé nejsou hloupí, tento prezident má úctu a respekt napříč světem, bez ohledu na pověst nenáviděné a neoblíbené ruské země (vlivem komunismu oprávněnou, ale to by bylo a jiný článek). Z toho plyne, že když je někdo hoden úcty, je respektován jako vůdčí člověk a proto se mu dostane uznání napříč hranicemi.

Západ tomu říká „diktátorství“, já v tom ale vidím úctu k moudrému vůdci „svého kmene“, přejícího si žít v míru s „jinými kmeny“ a nebude-li zbytí, pak připraveného bránit jak své území, tak svůj „kmen“. Co je na tom k nepochopení a co je na tom k nepochopení v případě filozofie takového vůdce, který rodinu považuje za základ všeho, ať už ve smyslu „žena, muž, dítě“ či ve smyslu kořenů rodné země? Tohle je přece filozofie, která stojí nad vším v jakékoliv době a dokonce i u jakéhokoliv tvora, proč by tedy měl být homo sapiens výjimkou?

Vladimír Putin, ruský prezident

Vůdcové světa vymysleli, že budoucnost zeměkoule vyžaduje kosmopolitní homo kulturu, ve které se duhové barvy změní v jednu šeď, současný vůdce Ruska se chová tak, že budoucnost světa stojí na mozaice, v níž každá barva má své místo a má svůj obohacující význam pro celek. Co je bližší přírodním zákonům, jichž jsme jen malou součástí? Ale dost filozofických úvah. Film „Prezident“ ukazuje cestu V.V.Putina na nejvyšší post a režisér filmu Vladimír Sovoljov se k natáčení vyjádřil takto, cituji:

V. Sovoljov prozradil také to, co se do filmu nevešlo. Ve vysílání stanice Rusko 24 hovořil o pocitech, které měl během natáčení. Solovjov dříve již hovořil s jinými prezidenty, ale podle jeho pozorování se Putin od všech liší v tom, že je neustále ve střehu. Co se týče osobních otázek, zeptal se Solovjov prezidenta, jestli je mystickou bytostí? Je přeci známo, že prezident navštěvuje pravoslavné chrámy. Tato scéna se do filmu nakonec nedostala, ale autor filmu Putinovu odpověď vyzradil: řekl, že „není mystickým člověkem, a co se týče náboženství, chtěl by si toto téma nechat sám pro sebe.“

Na otázku, jestli byl prezident Putin podle Solovjova ve svých odpovědích upřímný, autor filmu odpověděl: „Během rozhovoru byl prezident maximálně upřímný. Ve skutečnosti, když odmítneš o něčem mluvit, je to svým způsobem také určitá míra otevřenosti.“

Film „Prezident“ s českými titulky je k vidění ZDE 

Kam spěje svět a kde je pravda?

V roce 1982 napsal člověk, který mě v životě nejvíce oslovil a který v roce 1995 zemřel, v jedné ze svých knih tato slova (kráceno):

“ V dnešní době můžeme pozorovat v Rusku proces transformace. Až tento proces bude dovršen, budeme svědky opravdové euroasijské kultury – ne dříve, než v příštím století a určitě ne předtím, než dojde k rozsáhlému konfliktu idejí a mocných symbolů, z něhož velmi pravděpodobně vznikne nové náboženské hnutí, spojující trendy současnosti stejně, jako se od dob římského triumvirátu rodilo světové křesťanství“.

„Jsme svědky procesu vrůstání nové kvality vzájemné spřízněnosti do nových forem myšlení, cítění a chování. Jsme vystaveni hrozivému tlaku nově procitající civilizace“

„Myšlenky ovládají svět – ale tak, jako slova rozhlasového řečníka mohou dostihnout posluchače jen prostřednictvím rozhlasových vln, tak i logos nové éry může na lidi působit jen tehdy, když se vtělí do živého člověka – universálno se musí personifikovat. A toho, kdo bude tento logos personifikovat, poznáme podle vyzařování, podle kvality osobnosti“

“ Jsme teď ve stadiu tohoto formulování. Došlo už k ohromného konfliktu mezi různými formulacemi a rigidní vírou v minulost západní civilizace. Na obou frontách studené války a v každé oblasti jsme svědky souboje idejí a náboženských svárů. Nejlitější boj bude probíhat na mentální úrovni, ale nemusí nutně vyvolat skutečnou fyzickou válku. Zvítězí ta strana, která bude schopna předložit formulace s maximální možnou emocionální a osobní životností a přesvědčivostí.“  

Napsal geniální Dane Rudhyar v roce 1982 (zdroj), jeho slova jsou tedy stará více než 30 let. Jsem daleká toho, abych v postavě Putina nekriticky viděla spasitele světa. Ale totéž si nemyslím o roli Ruska a to je důvod, proč mimo jiné považuji současného ruského prezidenta skutečně za prezidenta – vůdce, nikoliv za pouhou vládnoucí loutku těch vůdců, kteří svět vedou do záhuby.

Pro úplnost: vládcovství si lze koupit, je to moc, která se dá uplatit. Vůdcovství je něco, co funguje bez ohledu na peníze a pouze z přesvědčení. Česko má zatím štěstí, že má Zemana (tedy, alespoň prozatím to vypadá tak, že je to vůdce).

– Pozorovatelka –  30.6.2015