Tento text píšu v předvečer setkání Putin - Biden v Ženevě. Je dobré, že oba se osobně setkají, ale velké výsledky od jejich setkání neočekávám.

Ján Čarnogurský

Vyjádření americké strany vůči Rusku jsou agresivní a odtržené od reality. Americký ministr zahraničí Anthony Blinken řekl v květnu t. r. v Reykjavíku: „Pokud se bude Rusko chovat k USA nebo jejich spojencům agresivně, Washington na to odpoví".

Prezident Biden vytyčil jako „červenou čáru" vůči Rusku územní celistvost Ukrajiny. Pod územní celistvostí Západ rozumí návrat Krymu do Ukrajiny, ale Krym se už rozhodl, že bude součástí Ruské federace. Summit NATO nyní v Bruselu rozhodl, že přijímá Ukrajinu na cestu do NATO. Členství Ukrajiny v NATO a nedotknutelnost Krymu jako součásti Ruské federace jsou červenou čárou pro Rusko. Ruské a americké červené čáry se navzájem protínají. To je důvod na válku. Amerika zase nepůjde do války sama, ale potlačí do ní Ukrajinu jako to udělala v roce 2008 s Gruzií. Dva slovanské národy budou proti sobě bojovat a Anglosasové si budou mnout ruce.

Zbytečný americko-ruský summit?

Mezitím Rusko zařadilo do své výzbroje další raketu s rychlostí 12 machů neboli 12krát rychlost zvuku. Raketa může letět nad zemí i do nižšího kosmického prostoru - napadat nepřátelské družice. Mnozí američtí generálové, např. generál Mark A. Millet, současný náčelník Sboru amerických štábů, se vyjádřil, že Rusko je jediný stát na světě, který je schopen zničit USA. Mimochodem, i z vyjádření gen. Milleya je vidět, že nejsilnější mocenský konkurent Spojených států není Čína, ale Rusko. Vytyčování amerických červených čar je odtržené od reality. Při současném tempu ruského vojenského rozvoje, odborníci říkají, že do pěti let bude moci Rusko klást Americe podmínky.

Hned po summitu  se asi svět nedozví konkrétní výsledky, ale postupně vyplouvají na povrch.