Při důkladnějším čtení jsme se dozvěděli, že to Biden navrhl Putinovi, že Spojené státy a Rusko musí mít v oblasti kybernetické bezpečnosti „určitá základní pravidla cesty“.

Dále prý „se mluvilo“ i o návrhu, aby jisté druhy klíčové infrastruktury byly mimo dosah kybernetických útoků. Další média to konkretizovala, že šlo o 16 položek kritické infrastruktury, na které není možno za žádných okolností útočit.

Nicméně v jiných médiích bylo možno číst, jak to bylo doopravdy. To Biden dal Putinovi onen seznam 16 specifických entit, definovaných americkými předpisy jako klíčová kritická infrastruktura, od energetického sektoru po vodovodní systémy, pro něž navrhuje „výjimku z kyberútoků“.

V souvislosti s nedávným ochotnickým exkurzem českého ministra vnitra Jana Hamáčka do oblasti cestování příslušníků českých zpravodajských služeb z Ruska, kvůli němuž byl Hamáček osočen, že ohrozil bezpečnostní zájmy republiky, se nabízí otázka, čeho se vlastně touto naivní akcí dopustil americký prezident Joe Biden?

Důkladným čtením se totiž vyvrbilo, že problematiku kybernetické bezpečnosti do agendy jednání s Putinem vnesl Biden, s tím, že sám Rusům poskytl seznam 16 nejcitlivějších položek americké infrastruktury, které zřejmě Američané nejsou s to kyberneticky ochránit, s návrhem, aby na ně Rusové neútočili, respektive aby to nějak zařídili, aby se na ně neútočilo. Protože, začal zase Biden dělat ramena, kdyby to někdo porušil, byly by důsledky pro Rusko „devastující“. Slovy loupežníka Sarky Farky, stihla by ho zřejmě taková hrůza, že by tam do smrti smrťoucí veselí už nikdy nebyli.

Americký prezident Joe Biden sice od svých zpravodajců ví, že je velmi nesnadné atributovat kybernetické útoky, a získat důkazy o původci sofistikovaných kybernetických útoků, které by obstály před soudem, je v podstatě nemožné. Nicméně uhlířská víra hory přenáší, a jsou-li Američané přesvědčeni, že za útoky stojí Rusové, a oni o tom tradičně přesvědčeni jsou, pak se sprostý podezřelý může kroutit jako zestárlá sexuální pracovice, ale platné mu to není. Jako v padesátých letech.

Na toto Bidenovo obvinění odpověděl Putin, že "největší množství kybernetických útoků ve světě se uskutečňuje z kybernetického prostoru USA, na druhém místě je Kanada, za ní dvě latinskoamerické země a pak Velká Británie. Rusko v tomto seznamu zemí, z jejichž kybernetického prostoru se uskutečňuje nejvíc kybernetických útoků různého druhu, jak vidíte – není." A dodal, že „v průběhu roku 2020 jsme od USA dostali  deset žádostí ohledně kybernetických útoků na objekty v USA, a dvě takové žádosti letos. Na všechny, jak loňské, tak i letošní, dali naši kolegové vyčerpávající odpovědi. Na druhé straně Rusko poslalo loni do USA 45 takových žádostí a v prvním pololetí tohoto roku 35. Žádnou odpověď jsme na tyto žádosti nedostali.“

Putinovo vyjádření je zcela v souladu se studií české bezpečnostní společnosti Check Point z května 2020, kterou zveřejnila ČTK, že nejčastějším zdrojem kybernetických hrozeb pro české organizace jsou Spojené státy, ze kterých pochází 33 procent hrozeb, 22 procent je od domácích hackerů, 17 procent pochází z Irska, osm procent z Nizozemska, sedm z Německa a pět procent ze Španělska.

Bezpečnostní analytik Miloš Balabán nedávno s odvoláním na server Yahoo News zveřejnil zajímavou informaci. Bývalý šéf Mosadu Yosi Cohen kritizoval americkou politiku vůči Číně, o níž diskutoval s mnoha vysokými americkými činiteli. Rozhovory ale vždy skončily více otázkami než odpověďmi. Jeho závěr byl tento: „Pokud je tu někdo, kdo ví, co USA od Číny chtějí, rád bych to slyšel. Nejsem si jistý, zda existuje soudržná politika USA vůči Číně.“

Podobně i my se po setkání Bidena s Putinem můžeme tázat, co vlastně USA od Ruska dlouhodobě chtějí? A to nejen v oblasti kybernetické bezpečnosti, v níž se Biden pohybuje s elegancí slona v porcelánu. Dodává ve svém komentáři Jan Schneider.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)