V sérii varování Švédského národního muzea je klasické umění 19. století prezentováno jako patriarchální, zpátečnické a nebezpečné kvůli údajným rysům rasismu, sexismu a nacionalismu.

Švédské národní muzeum přidalo do své sbírky varovné texty s politickou příchutí.

Většina varování se týká klasických obrazů z 19. století a zejména nordického národního romantismu, což vedlo Leifa Grena, archeologa ze Švédské národní rady pro dědictví, k obvinění muzea, že do stanoviska pro Vestmanlands Läns Tidning umístilo „pomocné ukazovátko“, aby veřejnosti poskytlo „zavádějící politizaci“.

Podle Grena je „buržoazní umění“ 19. století prezentováno jako plné „klamu, falše, politické manipulace, sexismu a rasismu“. Mimo jiné je umění 19. století líčeno jako patriarchální, zpátečnické a hraničně nebezpečné, bez ohledu na „silné liberální klima“ té doby, poznamenal Gren.

Naproti tomu umění 20. století, které se stále více hlásí k sociálnědemokratické tradici, se projevuje jako kulturní úspěch, poznamenal, což odvádí pozornost od samotného umění a zabraňuje návštěvníkům samostatně myslet.

Například takto nyní Národní muzeum prezentuje světoznámý obraz Gustafa Cederströma „Bringing Home the Body of King Carl XII of Sweden“: „Populistický a nacionalistický pohled na sladkost, který se dnes používá politicky, je založen na myšlence staticky idealizované a vybudované minulosti. Představa, že existuje historický čas a místo, na které se lze ohlédnout, kde všechno bylo určitým způsobem, není pravdivá.“

Několik varovných cedulí označuje umění 19. století za projevy rasismu. Jako samozřejmost se používá také termín „rasování“, přestože se objevuje až v šedesátých letech. Podle Grena je zdůvodnění většinou založeno na takzvané „vině z asociace“. Například klasická malba Carla Wilhelmsona „Kostelní lidé na lodi“ je rasisticky zaměřená, protože vznikla v době, kdy se prováděl „antropologický rasový výzkum“.

Již od romantismu se myšlenka zděděných lidových charakteristik vyznačovala německým a severským myšlením. Venkovské obyvatelstvo, zemědělci a rybáři, kteří žili podle starších kulturních vzorů a jejichž těla byla poznamenána tvrdou dřinou, mohli být příkladem severských národních typů. Od poloviny 19. století byla tato perspektiva posílena sbírkami vzorků z anatomického muzea, které získaly antropologické zaměření na rasový výzkum“, uvedlo Národní muzeum ve svém varování.

Stejně tak je sexistická agenda připisována obrazům erotické povahy z 19. století, které se zaměřují na ženské tělo jako umělecký předmět, přičemž varování se zaměřují na „tradici mužského pohledu“, který představuje ženskou postavu jako „kořist“.

Řečeno slovy Grena, cílem muzea je zprostředkovat myšlenku, že společnost 19. století byla oklamána a patriarchální, zatímco umění je prezentováno „jako vysoce represivní nástroj v nepřirozeném stavu společnosti“.

Tato varování vyvolala odezvu na sociálních sítích.

„Národní muzeum označuje své obrazy šílenými levicovými politickými ukazateli. ‚Kostelní lidé ve člunu‘ od Carla Wilhelmssona je označován za rasistický. Stálá výstava je proto jednou z největších levicových indoktrinací – financovaných z našich daní“, poznamenal jeden uživatel.

Nationalmuseum märker sina tavlor med tokvänsterpolitiska pekpinnar.
”Kyrkfolk i båt” av Carl Wilhelmsson beskrivs som rasistisk sic(!)

Den permanenta utställningen är en enda lång vänsterindoktrinering – finansierad av våra skattepengar.#svpol https://t.co/kapB6PusWz

— Michael Levandi (@mikelevandi) June 21, 2021

„Tohle šílenství bude pokračovat, dokud nebude všechno ve švédské kultuře označeno za rasistické. Všechno, co nás Švédy činí hrdými na naše kulturní dědictví, musí být těmito státem posvěcenými levicovými extremisty označeno za rasistické. Dali jsme jim prst, oni nám utrhli ruku!“ přemítal další.

„​Je všechno švédské rasistické? Ti z vás, kteří si to myslí, proč se stále rozhodujete žít v takové rasistické zemi?“ zeptal se jiný.

„Svět se zbláznil. Národní muzeum označuje starší umění za ‚rasistické‘, včetně obrazu zobrazujícího rybáře na lodi, a vyvěšuje varovné nápisy,“ poznamenala blogerka Julia Caesarová.