WMR dříve uvedl, že prezidentská naděje GOP Jeb Bush navázala podle dokumentu ze 7. června 1977 kontakt s bezpečnostním šéfem CIA v době, kdy Bush pracoval v Caracasu jako šéf Texas Commerce Bank. 
Zdá se, že jednou z jeho hlavních povinností ve Venezuele bylo pečlivé sledování prezidentských voleb v zemi v roce 1978. CIA dokázala vyřadit středolevicové politické strany oddělením jejich levicových křídel od proamerických centristických frakcí. Tato strategie „rozděl a panuj“ se vyplatila v roce 1978, když kandidáti obou hlavních stran vyjadřovali proamerické názory. Tajné memorandum CIA z National Foreign Assessment Center s datem 30. Listopadu 1978 uvádí: „I když jsou silnými konkurenty, dvě středolevicové strany (Demokratická akce a Sociální křesťané) mají na základní otázky mezinárodní politiky, ekonomický rozvoj a národní bezpečnost podobné názory.“
Memorandum také chvalně zmiňuje prezidentského kandidáta Diega Arriu, který se pokoušel sebrat podporu dvěma hlavním kandidátům. Arria na podporu své „nezávislé“ kandidatury dokonce založil vlastní noviny El Diario de Caracas. Dokument CIA nazval jeho kampaň „protistranickou“ snahou a prohlásil: „Arriova kampaň má získat voliče, kteří jsou znechucení oběma velkými stranami a na které nepůsobí extrémní levice.“ CIA později své tvrzení o „nepůsobení“ levice ve Venezuele musela skousnout, když se v roce 1999 stal prezidentem levicový lídr Hugo Chávez. V roce 1978 se CIA na Arriu spoléhala, že převezme třetí místo od Marxistického hnutí směrem k socialismu (MAS). CIA se mylně domnívala, že Arria dostane 10 až 12 procent hlasů a posune MAS na čtvrté místo. Její sázka byla špatná. MAS získala třetí místo s 5,2 procenty, Arria 1,7 procent. CIA počítala, že spousta městských stoupenců Demokratické akce a nezávislých opustí kvůli Arriovi stranu. To se nestalo. Pokud to Jeb Bush nahlásil Langley, tak se o oblíbeném koni CIA těžce zmýlil.
Arriova kampaň byla očividně testem CIA pro budoucí politické „tahouny,“ kteří se objevili z čista jasna, aby ovlivnili výsledek velkých voleb. Pokud byl Jeb Bush v roce 1978 v této strategii zapojen, jak to tak vypadá, s ohledem na jeho neoficiální krytí v Caracasu to může vysvětlit přítomnost tolika „tahounů“ v prezidentských sázkách GOP na rok 2016. Kdo z těchto 15 nadějí hraje pro Bushe?
Arriova obětní role pro kandidaturu v roce 1978 ve jménu CIA měla světu ukázat, že venezuelské volby byly perfektně demokratické, získal si tím u Washingtonu body. Absolvent London School of Economics a představitel banky Inter-American Development Bank (IADB) ve Washingtonu, oblíbeného náborového centrum CIA, se v letech 1991 až 1993 stal venezuelským zástupcem v OSN. Později jako zvláštní poradce generálního tajemníka OSN Kofi Annana přišel s „plánem Arria,“ který umožnil Radě bezpečnosti schůzky v tajnosti. Arria přišel na pomoc CIA znovu v roce 2011, kdy proti Hugovi Chávezovi vznesl u Mezinárodního trestního soudu (ICC) obvinění ze zločinů proti lidskosti. Arria se stal zlatíčkem „občanskoprávní“ skupiny provokatérů George Sorose. V roce 2014 vláda venezuelského prezidenta Nicolase Madura vznesla proti Arriovi a dalším opozičním členům – Marri Corinovi Machadovi a Pedrovi Burellimu – obvinění z plánování atentátu na prezidenta Madura. Arria tvrdil, že mu byl ukraden iPhone a jeho emaily byly zfalšovány. V Caracasu byl na něj vydán zatykač, byl ale bezpečně přepraven do Miami. Rodné město Jeba Bushe se tak opět stalo centrem pro destabilizační operace CIA ve Venezuele a dalších progresivních latinskoamerických státech. Spousta nejvyšších stoupenců Bushe jsou pravicoví oligarchové v exilu, všichni s úzkými vazbami na CIA a tučnými bankovními účty, z Kuby, Venezuely, Ekvádoru, Nikaragui, Argentiny a Bolívie.
Ačkoliv odcházející prezident Demokratické akce Carlos Andres Perez během svého působení v úřadu v letech 1974 – 1979 znárodnil venezuelský ropný průmysl, CIA neočekávala ohrožení amerických ropných společností u jakékoliv varianty. A to protože CIA vyřazením levicových frakcí obou hlavních stran zajistila, že americké ropné společnosti dostanou od státní ropné společnosti Petróleos de Venezuela, S.A (PDVSA) preferenční právo na venezuelskou ropu. 
Udržení tohoto stavu bylo pro ropnou rodinu Jeba Bushe a přátele v Houstonu nutné, a to zvláště kvůli vážným nedostatkům ropy v USA. Americké ropné zájmy ve Venezuele byly chráněny osobou, kterou CIA popsala jako „vysoce respektovanou,“ šéfem PDVSA  generálem Rafaelem Alfonzem Ravardem. Stanice CIA v Caracasu podporovala Alfonza na postu šéfa PDVSA a v memorandu se zdá být potěšena, že generál „bude možná ve funkci pokračovat bez ohledu na volební výsledky.“ CIA byla potěšena, že „na rozdíl od dalších vládních podniků zůstala státní ropná společnost pod dohledem Alonza svobodná před politickým zasahováním.“ CIA se také domnívala, že kandidáti Demokratické akce nebo Křesťanských socialistů se vzdají „skupiny Třetího světa internacionalistických“ týmů, které obklopovaly Andrese Pereze. Memorandum z roku 1978 předpovídá, že nový venezuelský prezident a jeho tým se vzdají „blízkého vztahu Andrese Pereze s administrativou prezidenta Cartera.“  Tato věta naznačuje, že autorem memoranda CIA v Caracasu byl republikán, který oponuje Carterovi. Možná to byl John Ellis Bush.
Zdroj: WayneMadsenReport
Podpořte WertyzReport!