Vzpomeňme, že v roce 2013 nestála premiéra Nečase jeho funkci kauza kabelek jeho (budoucí) ženy, ale jeho snaha jednat otevřeně se všemi partnery a zájemci o jadernou zakázku, včetně Rusů, kteří, a to marně leckdo vyvrací, jsou de facto nejenom jedinými držiteli správného know-how a technologií na dostavbu elektrárny tohoto typu, ale jako státní firma máRosatom za zády i ruskou státní banku a tudíž nemůže během stavby zbankrotovat.

Dodávky tohoto typu totiž vyžadují od dodavatele značnou finanční sílu.Protože však patrně nějaké silné kruhy nechtěly, aby se Nečas dohodl s někým jiným než s americkým Westinghousem, bylo nutné jej odstranit. Dnes jsme v situaci, kdy stejné zájmy vstupují do našeho předvolebního klání, a to víc než zřetelně.

K věci samé: Stojí za to shrnout stručně zkušenosti z dalších podobných (zahraničních) případů. To se týče třeba projektu výstavby nové (druhé) jaderné elekrárny v Kozloduji v Bulharsku,který se měl realizovat počínaje rokem 2000 a kde výběrové řízení vyhrála ruská společnost Atomstrojexport. To se však nelíbilo zjména USA  - a také (tzv. prozápadní)  části domácí politické scény. Nakonec se Američanům podařilo „přesvědčit“ bulharskou vládu k tomu, aby smlouvu o výstavbě této jaderné elektrárny uzavřenou s ruskou společností vypověděla.

V roce 2011 poté podepsalo Bulharsko s (nechvalně známou) americkou společností Westinghouse memorandum o výstavbě nového reaktoru pro svoji stávající jadrnou elektrárnu Kozloduj -  a také o pozdější výstavbě nové jaderné elektrárny.

Nejen, že Američané požadovali za realizaci zakázky dvakrát tolik peněz než Rusové, ale nakonec  - v roce 2015 – tento projekt úplně odmítli realizovat!

V roce 2015 tak byla smlouva v tichosti zrušena. Ve skutečnosti tedy nešlo ani o konkurenční projekt výstavby jaderné elektrárny, ale pouze o odstranění Rusů ze zakázky.

Bulhaři tak tedy nemají dodnes ani druhou jadernou elektrárnu ani další reaktor ve stávající jaderné elektrárně Kozloduj. Kromě toho byli nuceni - po prohraném soudu - zaplatil 600 milionů EUR ruské společnosti Atomstrojexport jako penále.

Nyní maďarská energetická společnost Paks II zahájila výstavbu (rozšíření) elektrárny v Paksi (ve středním Maďarsku), kterou staví Rosatom, s rozpočtem 12,6 miliardy eur za dva tisícimegawattové bloky. Z těch 12,6 miliardy eur je 10 miliard mezivládní úvěr, který dávají Rusové, ale 40 % z těch celkových 12,6 miliardy budou (sub)dodávky maďarského průmyslu.

A to je za stejnou kapacitu rozpočet o třetinu nižší, než kolik nám sděluje naše vláda – totiž, že počítá se sumou 220 miliard na jeden dukovanský blok. Ruští a čínští dodavatelé byli vyřazeni pro údajné ohrožení národní bezpečnosti. Já naopak osobně považuji za neskrývané ohrožení naší národníenergetické bezpečnosti právěpodlehnutízápadním zahraničním tlakům a vázat se na zbankrotovaný Westinghouse, za kterým v posledních 10 letech zůstává řada nedostavěných reaktorů a řada kontraktů, které nebyl schopen naplnit.

Westinghouse sice jako první sestrojil blok nové generace 3+ AP-1000 a nabídl ho potenciálním zájemcům. Ovšem pouze na papíře. A když opravdové a reálné zákazníky získal, vyšlo najevo, že řadu konstrukčních a technologických problémů firma nebyla schopna vyřešit a tak se termíny realizace nových bloků stále posouvaly. Např. Číňané čekají na dokončení své elektrárny od Westinghouse již více než patnáct let…

Ztráta schopnosti  vytvářet vlastní modernítechnologie v atomové oblasti se rovněž stala hlavní příčinou finančního kolapsu společnosti Westinghouse.

Po několikeré tzv. restrukturalizaci sice Westinghouse funguje dále, ale otázky progresivních technologií nebyl schopen dosud adekvátním způsobem vyřešit. Nyní to dokonce vypadá tak, že bez pomoci Ruska dokonce nebudou USA schopny udržet v chodu ani své vlastní jaderné elektrárny, protože palivové články odebírají právě z Ruska a vlastní výrobní kapacity na jejich produkci již dávno zrušily.

V roce 2017 se společnosti S.C.Electric & Gas a Santee Cooper  rozhodly zastavit výstavbu jaderné elektrárny V.C. Summer v Jižní Karolině se dvěma reaktory od firmy Westinghouse. Zákazníci tak přišli minimálně o devět miliard dolarů, které předtím byly do projektu investovány. Tyto reaktory se stavěly od roku 2008  a odhadovaná cena zakázky se v průběhu výstavby vyšplhala z původních 11 miliard dolarů postupně až na 23 miliard dolarů… (což je zhruba dvojnásobek ceny elektrárny v Pakszi v Maďarsku, kterou staví Rosatom).

Majitelem Westinghouse je kanadská investiční společnost Brookfield Business Partners. Tato společnost se nikde nepohybovala v oblasti energetiky,  jde o firmu specializující se na přebírání podniků z oborů, které procházejí cyklickým útlumem, jejich následnou restrukturalizací a prodejem.

Výsledkem „amerického scénáře“ tedy velmi pravděpodobně bude, že ČR prostě nové a potřebné jaderné bloky (stejně jako Bulharsko) nepostaví. Protože ale poptávka po elektřině poroste, budeme muset nahradit stávající jaderné bloky, které brzy doslouží,  paroplynovými elektrárnami, které nejspíše budou zásobovány plynem z Německa. Bude to sice ruský plyn  - ale s německými tranzitními poplatky.

Druhým tématem, s tím prvým úzce souvisejícím, je otázka budoucnosti cen a dostupnosti elektřiny. Vidíme, že je zdeceloevropský tlak na zavírání elektráren jak uhelných (tzv. dekarbonizace), tak jaderných. Víme, že v momentě, kdy zavřeli v Německu jednu starou uhelnou elektrárnu, burzovní ceny silové elektřiny tehdy vyskočily na 2,60 Kč za kilowatt. Víme, že jsou tlaky na elektrifikaci, na elektromobilitu. Víme, že tlaky na zavírání elektráren, zejména v Německu a západní Evropě, budou vysoké. Co to znamená pro nás? Na jednu stranu nám poroste poměrně výrazně poptávka po elektřině, na druhou stranu se nám bude snižovat její  nabídka, protože obnovitelné zdroje jsou použitelné jenom v určitých oblastech a v určitých denních (popř. ročních) dobách.

U nás konkrétně ne, protože tady, jednoduše řečeno, chvilku fouká, chvilku nefouká, chvilku svítí, chvilku nesvítí. Takže můžeme předpokládat, že vzestup cen elektřiny bude vysoký a stálý.

Z toho pohledu vidím jako klíčovou právě dostavbu Dukovan i Temelína, protože potom Česká republika z hlediska své pozice, z hlediska možnosti navýšení produkce elektřiny, se skutečně může stát středoevropským energetickým exportním hegemonem. A nejde jenom o zásobování vnitřního trhu, ale především o export, protože při tempu, jakým nás zadlužuje stávající vláda, export elektřiny prostřednictvím ČEZu jako polostátní organizace může být jeden z vítaných zdrojů financí, jak se tyto dluhy mohou splácet.