Můžeme-li vidět na Mistrovství Evropy ve fotbale jak mužstvo Anglie, angličtí hráči poklekávají, je to možná módní záležitost, možná je to je přihlášení se k odpovědnosti za otrokářství vůči černým obyvatelům. A jedná se jen o Spojené státy?
 

Co  nám k tomu můžete říct pane Zbořile?

„Myslím, že se o tom hodně diskutuje a je na to řada názorů, které nejenom někteří evropští politici, ale i občané Evropské unie, ale  řada občanů jejích členských států, kteří si myslí, že to je velké pokrytectví. Přeci ani v Maďarsku, ani v Českém království neexistovali, až na výjimky, někdy na počátku dějin těchto zemí, otrokáři. A pokud ani, stačí se podívat na to, jak se jmenovali a odkud přicházeli.

Otrokářství jako výnosný obchod bylo produktem evropského koloniálního imperialismu,  to už vlastně byla součást, například,  obrovského rozvoje a bohatnutí  některých zemí  díky kvasi-loupeživým výpravám Nizozemské východoindické společnosti do Jihovýchodní Asie. Stejně tak jako později britské a francouzské válečné lodě když ostřelovaly Čínu a způsobily chaos díky opiovým válkám,  nucenému prodeji opia, který vyvolal krizi, která vedla k rozpadu Číny. A když Číňané vzpomínají na toto období  jako na století ponížení, tak si my musíme uvědomit, že ještě po první světové válce, po roce 1918, pokračuje tento zděděný konflikt alespoň tak, že zanikne Čínské císařství a  dvě složky odboje proti strnulému, nechybnému byrokratickému řádu císařské Číny se změní ve válku nacionalistů s komunisty.

To je všechno otázka pozdních dvacátých let a jsme už skoro u generalissima  Čankajška, jehož testament adoruje předseda Senátu PČR,  a u komunistického panovníka Mao Ce-tunga, který pak vytvoří „rudou dynastii“. A v konfliktu těchto dvou sil čínské revoluce žijeme dodnes,“ uvedl v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz Zdeněk Zbořil.

USA…

„Ale stačí se zastavit u Spojených států. Poslední novinka přichází z Kapitolu, kde navrhuji demokratičtí senátoři odstranit vzpomínky na otrokářství, oficiálně zakázaného a zrušeného v roce 1865, což je vlastně docela nedávno, ale stále ještě podle některých občanů Spojených států existující až do vystoupení Martina Luthera Kinga o sto let později roku 1965. Vlastně dodnes se domnívám, nebo se domnívají někteří Američané, a má to stále velkou popularitu, že i  biologický rasismus někde ve Spojených státech existuje,“ pokračuje Zdeněk Zbořil.

Velká Británie, Nizozemsko,…největší otrokáři

„Velká Británie a lidé z ostrovů se k tomu chovají snad nejpokrytečtěji. To je země, ze které pochází Charles Darwin, který propaguje svoji teorii o původu člověka z opice a kvůli tomu probíhají takzvané „opičí procesy“ ve Spojených státech,  boj církve proti těmto názorům a přitom poddaní britského krále, nebo britské královny, se přímo po staletí podíleli na organizaci prodeje otroků  a převážení afrických otroků,  samozřejmě ve spolupráci s ještě dalšími etnicky přesně definovanými piráty nebo otrokáři,  prakticky do celého světa.

Takže vzpomínka nebo ta vaše poznámka  o tom, jak klečí anglické národní mužstvo na kolenou před německým národním mužstvem, které se tak nezachovalo, a vzpomínají na jednoho černocha, podle amerických soudů údajně zavražděného americkým policistou, je kuriózní. Nesmíme zapomenout, že také anglické národní mužstvo na olympiádě 1936 v Berlíně hajlovalo před Adolfem Hitlerem na jeho počest při svém nástupu „na plac“,  a to ještě netušili že budou jednou z obětí rasově motivované nebo biologicky a rasově motivované expanze Německa na východ i na západ Evropy. Anglický postoj, a některých dalších Evropanů,  je skutečně až zrůdný.

Už se dnes docela otevřeně mluví o tom, jak poddaní belgického krále Leopolda vyvraždili miliony lidí v Kongu, jak je brutálně trestali usekáváním rukou a veřejným zabíjením. To proběhlo to v rozpětí 10-15 let na konci 19. století a tehdy, na jednom z berlínských kongresů (dnes bychom řekli evropských summitů), dokonce i Pruské království a rodící se Velkoněmecká říše protestovaly proti tomuto aktu genocidy.

Britští otrokáři se chovali podobně, i když svou motivaci považovali za „obchodování“ nebo snahy o „ekonomický rozvoj“. Obvykle si vzpomínáme na jejich působení na území Spojených Států, ale vždyť tím byla zasažena celá Afrika ve „vzorné spolupráci“ s jinými evropskými zeměmi a jejich „obchodníky“.  Známé jsou příklady z Nizozemské východní Indie, na které nedávno Mladé frontě Dnes vzpomněl Milan Vodička, který píše, že tam po roce 1945, při pokusu o znovudobytí indonéského souostroví, nebo  území tehdy takzvané Nizozemské východní Indie, zahynulo během pěti, šesti let 150.000 Indonésanů. Pan Vodička se trochu spletl. Nebylo to za pět let, ale bylo to za 15 let, ale to na věci nic nemění.  Ty boje byly mimořádně kruté a byly jenom vyvrcholením  teroru, který původně Nizozemská východní společnost a později Generální stavy, respektive Nizozemské království, kterým ovládali Nizozemci  indonéském souostroví skoro tři sta let. V letech 1825 až 1830,  to byla takzvaná „jávská válka“, neboli povstání, které vedl javánský princ Dipo Negoro, a zahynulo v něm 250.000 Javánců. Na konci 19.století probíhá neméně brutální Acežská váka na Sumatře, jejíhož počtu obětí se asi nikdy nedopočítáme. Trvala od roku 1874 do 1914 a je to falší brutální válka. Máme o ní dokonce zprávy českého lékaře Pavla Durdíka, který sloužil v Královské nizozemské armádě (KNIL)  na severní Sumatře. Když popisuje jak „domorodci“ jsou krutí a krvelační, a stínají hlavy nizozemským vojákům bambusovými meči,  zapomíná se zmínit, že ti nizozemští vojáci stříleli z „evropských“  kulometů a moderních  děl do těmi „bambusovými šavlemi“ vyzbrojených povstaleckých skupin,“ připomíná Zdeněk Zbořil.

Pandořina skříňka…

„Takže s tím tématem odkazující na biologický rasismus se otevřela Pandořina skříňka. Já jsem zažil ve Spojených státech výtky, že nepoužívám termín first American nebo Afro-American či First Canadian. To už bylo před lety, asi před třiceti lety, ale pamatuji dokonce i na v Praze dobře známou studentkou Angelou Davis, která uměla politicky pracovat se svou vizáží téměř stejně, jako dnes u nás podobně populární poslanec Feri.

Ale ta dnešní rychlost a intenzita tohoto vzrušujícího konfliktu je překvapující a obávám se, protože lidská společnost se řídí jen několika fyzikálními zákony, které určují pohyb celého vesmíru,  že toto  upřílišněné naléhání na vyřešení rasových a jiných konfliktů vyvolá protitlak. Nejsou přeci jenom zotročení černé pleti, zotročená byla celá Asie od severních oblastí Číny po Jihovýchodní Asii a do Indů se střílelo z anglických kulometů v Amritsaru, hlavním městě Paňdžábu ještě v roce 1919,“ upozorňuje Zdeněk Zbořil.