Evropská komise získala na členské státy klacek, jímž je pod pohrůžkou nevyplacení nárokových dotaci na Společnou zemědělskou politiku může nutit plnit šílené nápady Zeleného údělu, které nejsou uzákoněny v žádném obecně závazném právním předpisu. V pátek 25. 6. 2021 uzavřely vyjednávací týmy Evropského parlamentu a Portugalského předsednictví Rady dohodu o podobě nařízení o strategickém plánu, které je hlavní součástí reformy Společné zemědělské politiky EU. Ve stejný den, kdy 15 z 27 předsedů vlád členských států EU navrhlo kvůli maďarskému zákonu o zákazu propagace LGBT a změn pohlaví na základních a středních školách zahájit proti Maďarsku trestnou proceduru, která by v případě schválení vedla k zastavení dotací kvůli údajnému porušování zásad právního státu, za Radu ministrů zemědělství portugalská ministryně a za Evropský parlament 5 ze 7 zástupců frakcí odsouhlasili text, který je v zásadním rozporu se zásadami demokratického právního státu obsaženými v Evropské úmluvě o ochraně základních práv a svobod Rady Evropy a ústavách a listinách práv všech členských států EU.
Základní zásadou právního státu je možnost ukládat povinnosti, omezení a zákazy pouze obecně závazných prvním předpisem, který byl schválen zákonodárnou mocí. Jde o princip označovaný jako vláda práva. Výkonná moc v právním státě nesmí být vybavena pravomocí sama bez zákonodárců ukládat lidem ani firmám povinnosti nebo jim cokoli zakazovat. To lze pouze cestou zákona. Nikoli vyhlášky nebo nařízení. Toto pravidlo platí ve všech členských státe EU. V rámci celé EU však zřejmě již neplatí. EU není stát. A i když se její představitelé směrem k členským státům neustále ohánějí výhrůžkami sankcí za údajné neplnění pravidel právního státu, ve skutečnosti je největším narušitelem jeho zásad samotná EU.

Jasně demonstrovatelné je to právě na způsobu, jimž Evropské komise prosazuje Zelený úděl. Doposud stanovily povinnosti a zákazy zemědělcům a potravinářům pouze nařízení a směrnice, což jsou obecně závazné právní předpisy. Vždy byly schváleny spoluzákonodárci, jimž jsou v rámci EU Evropský parlament a Rada ministrů. Spoluzákonodárci se podílí i na tvorbě prováděcích a delegovaných nařízení, které vydává Komise, a jež jsou jakousi obdobou vyhlášek na vnitrostátní úrovni. Pokud europarlament nebo Rada nejsou spokojeni s podobou prováděcích předpisů Komise, mohou je ve stanovené lhůtě svým hlasováním zneplatnit. V rámci dohody z trialogu o nařízení o strategickém plánu však většina zástupců europarlamentních frakcí spolu s portugalským předsednictvím Rady souhlasila, aby Komisi byly svěřeny v oblasti zemědělství diktátorské pravomoci.

Systém financování společné zemědělské politiky je postaven na principu soustavy národních strategických plánů. V nařízení EU jsou definovány cíle, jichž má být dosaženo pomocí dotací. Protože jsou však v různých zemích různé geologické a klimatické podmínky, předkládá ministerstvo zemědělství každého státu svůj národní plán, v němž popisuje aktivity, které chce za dotační peníze provádět se záměrem dosažení cílů stanovených v nařízení EU.

Od spuštění Společné zemědělské politiky EHS (předchůdce EU) bylo jejím cílem zajištění dostatku potravin pro obyvatele vlastními zemědělci. Až do 90. let 20. století bylo v zájmu zajištění potravinové bezpečnosti pro případ války, kdy nelze spoléhat na dovozy ze zámoří, v západní Evropě dotováno zvyšování a zkvalitňování výroby potravinářských komodit. Po pádu železné opony a nástupu globalizace, která s sebou přinesla zvýšení dovozu potravin z třetích zemí, ES a její nástupce EU omezili dotace na produkci a začaly praktikovat dotace na utlumování výroby potravin označované jako „údržba krajiny“. Šlo v podstatě o kombinaci „držhubného“ za snížení produkce spolu s opatřeními na ochranu životního prostředí. Z Evropského fondu pro rozvoj venkova začalo být dotováno budování travních pásů proti odplavování půdy a remízků k zadržování vody v krajině. Až do vstupu východoevropských zemí však EU vyplácela stále i podpory na produkci potravin. Východním zemím – včetně ČR - však bylo umožněno dávat na podpory produkce pouze čtvrtinové částky ve srovnání se "starými zeměmi".

Dotační sytém doposud pracoval se dvěma druhy motivace. Prvním je podmíněnost. V nařízeních EU jsou stanovena opatření, která musí zemědělec provádět, aby měl nárok na vyplácení dotací. Mezi ně patří např. podmínka, že chovatel volně se pasoucího dobytka musí trvalý travní porost nejméně 1 za 7 let proorat hlubokou orbou. Cílem je, aby půda byla schopna dobře zadržovat vodu. Pro pěstitele polních rostlin je stanovena povinnost střídání plodin. Nebo povinnost kromě rostlinné výroby provozovat i živočišnou. Cílem je zajistit nejen dostatečnou produkci masa, ale i přírodních hnojiv.

Druhou metodou, jíž dotační systém finančně motivoval zemědělce k plnění požadovaných cílů, jsou nyní adresné dotace. Platební agentury – u nás Státní zemědělský intervenční fond (SZIF) - doposud vyplácely zvláštní příspěvky na projekty zavlažování nebo budování protierozních pásů. Jejich vybudování stojí hodně peněz na sázené stromy, keře a travní porosty. Zmenšení orné plochy navíc pro zemědělce znamená snížení výnosů polních plodin a tím i tržeb z prodeje komodit. Dosavadní systém tuto ekonomickou realitu respektuje a na krytí nákladů ochranných opatření poskytuje dotace z Fondu pro rozvoj venkova.

Hlavní výhodou současného systému, která má být páteční dohodou o reformě zrušena, je, že povinnosti, jež musí zemědělec plnit, jsou jasně stanoveny v obecně závazných právních předpisech. V přílohách nařízení jsou také stanoveny částky dotací, na jejichž vyplácení má zemědělec nárok pokud řádně plní stanovené požadavky nebo pokud vykonává nevýdělečné ochranná opatření. Všechny dosavadní regulace i typy intervencí byly řádně schváleny europarlamentem a Radou, jak to vyžadují zásady demokratického právního státu.

Nyní delegace 5 europarlamentních probruselských frakcí a portugalské předsednictví v trialogu souhlasili s tím, že Komise bude moci členským státům, a jejich prostřednictvím zemědělcům, ukládat povinnosti a zákazy nejen formou nařízení a směrnic, ale i pomocí nezávazných strategií jako jsou Z farmy na vidličku a Strategie biodiverzity. Při trialogu jsem hlasoval proti tomuto právnímu paskvilu, který do textu navrhl holandský socialistický místopředseda Komise pro Zelený úděl Frans Timmermans.

EU má spoustu strategií. Mnohé si vzájemně odporují. Dokud byly brány jen jako právně nezávazné „pokecání“, v podstatě o nic nešlo. Kdysi byly zavedeny jako politické prohlášení, v němž Komise sepsala, jaká opatření by chtěla v budoucnu provádět. EP ani Rada nemají možnost text strategií zveřejněných Komisí měnit cestou pozměňovacích návrhů. Europarlament své připomínky formuluje formou iniciativní zprávy. Rada svůj postoj vyjadřuje formou stanoviska schváleného kvalifikovanou většinou. INI zpráva ani stanovisko Rady nejsou závaznými dokumenty. Doposud to nevadilo, protože podle Smlouvy o EU a o fungování EU musí Komise k provádění svých záměrů získat zákonné zmocnění formou nařízení nebo směrnice schválené spoluzákonodárci - EP a Radou ministrů. Na základě pouhé strategie Komise jako unijní výkonná moc nemohla provádět nic.
V pátek delegace obou spoluzákonodárců udělaly stejnou chybu, jako když poslanci Říšského sněmu, které SS a Gestapo neuvěznily po požáru Reichstagu, schválili Adolfu Hitlerovi Zmocňovací zákon, jimž führer získal pravomoc bez souhlasu parlamentu měnit zákony a ústavu formou nařízení vůdce Velkoněmecké říše. Během německého předsednictví se nám do textu nařízení o strategickém plánu podařilo společně s Radou dostat ustanovení, podle nějž může Komise podmiňovat schválení národního strategického plánu plněním pouze těch požadavků, které jsou stanoveny v řádně schválených a v úředním věstníku vyhlášených obecně závazných právních předpisech. Tento odstavec dával platebním agenturám členských států jistotu, že předložený strategický plán, který plní legální požadavky, musí být Komisí schválen.

Jeho schválení je přitom podmínkou vyplácení peněz na dotace zemědělcům. Do doby schválení strategického plánu Komisí národní platební agentury vyplácí zemědělcům dotace ze státních rozpočtů. Unie během doby jednání o státním plánu členskému státu vyplácí pouze zálohu ve výši pouhého 1 % přídělu, na nějž má stát nárok. Nařízení počítá s projednáváním plánu ve standardní lhůtě 2 let. Může však v případě problémů být prodloužena. Ve výboru i na plénu jsem navrhoval zálohu zvýšit na 75%, jak to umožňuje finanční nařízení, což je unijní obdoba rozpočtových pravidel. Většina probruselských poslanců však návrh odmítla, protože by členským státům dával více možností tvrději vzdorovat nesmyslným požadavkům Komise. Jeden z kolegů z frakce Zelených, jejíž součástí jsou i čeští Piráti, na můj podnět odpověděl, že “to nelze připustit, protože by to vedlo k renacionalizaci zemědělské politiky“. Vzápětí dodal, že „Komise musí mít možnost vyhladovět vzdorující státy, které nechtějí plnit její požadavky“. Stát přitom po celou dobu musí platit plné členské příspěvky do rozpočtu EU.

V pátek většina zástupců parlamentních frakcí a portugalské předsednictví Rady souhlasili s vytvořením naprostého právního chaosu. Komisi umožnili, aby schválení státních strategických plánů podmiňovala plněním též požadavků ze strategií z Farmy na vidličku a Biodiverzita 2030. Členské státy v podstatě vydali v plen neomezené zvůli Komise. Strategie z farmy na vidličku a Biodiverzita 2030 jsou v zásadním rozporu s nařízením o strategickém plánu a dalšími obecně závaznými nařízeními a směrnicemi. Podle strategie biodiverzity by zemědělci měli nechat bez hospodářského využití 10% doposud obdělávané půdy. Podle dohody o podobě nařízení o strategickém plánu by polní plodiny neměly být pěstovány na 4% orné půdy. Není jasné, co z toho bude muset členský stát plnit, aby mu Komise schválila státní strategický plán. Podobně zmatečná je situace i u množstevního omezení používaných hnojiv a postřiků.

Jasné je pouze to, že Komise se snaží o maximální snížení objemu výroby potravin v EU. Cílem je zjevně, aby domácí výrobci vyklidili unijní trh ve prospěch dovozů z třetích zemí. Např. podle obchodní dohody mezi EU a jihoamerickým sdružením MERCOSUR, kterou Komise již podepsala a jejíž ratifikaci v Radě vetují Rakousko a Francie. Podle ní má dojít ke zvýšení dovozů potravin z jižní Ameriky. Pokud by Komise sledovala ekologické cíle, umožnila by zemědělcům na travnatých pásech k zadržování vody a k ochran proti erozi sekat trávu na seno, kterým lze krmit zvířata. Nebo by na nich povolila pěstování ovocných stromů, které zemědělcům přinášely tržby z prodeje ovoce. Komise však požaduje, aby pásy nebyly nijak ekonomicky využívány. Zemědělci je nově budou muset budovat za své peníze a nedostanou za snížení produkce, kterou tato opatření vyvolají, ani žádné kompenzace. Peníze takto ušetření na zemědělcích hodlá Komise použít na štědřejší dotování Zeleného údělu. Tedy na projekty výstavby 5G mobilních sítí, fotovoltaických a větrných elektráren a dobíječek elektromobilů. Těžko se mi někdo může divit, že jsem v trialogu při závěrečném hlasování jako koordinátor frakce Identita a demokracie (ID), v níž působí i čeští europoslanci za SPD, hlasoval proti tomuto paskvilu.