To když prohlásil, že jsou mu bytostně odporní translidé, kteří si nechávají operativně měnit pohlaví. Navíc se tím v jeho očích dopouštějí sebepoškozování. To bylo křiku, zhrzených nářků a ošklivých slovíček. Je prý neempatický, odporný a nevidí si do pusy. Pro starostu Prahy 6 Ondřeje Koláře, kterého před neexistujícím agentem s ricínovým kufříkem před časem musela chránit policie, je Zeman zas zlodědek a už se „jak malej kluk“ těší, až ho po volbách drtivě vítězná většina dostane z Hradu. Zeman někdy úplně vzbuzuje podezření, že tyhle mediální bouře vyvolává naschvál. Jako když chuligáni hážou po psech za plotech kameny a pak se baví jejich zběsilým štěkotem. Bytostně odporná je přitom hlavně lživá propaganda okolo transoperací, která jen kvůli penězům bezohledně ničí lidské životy. A maximálně neempatická!

Sledujte cestu peněz a pochopíte, co a proč se děje. A v čí prospěch. V diskusi čtenářů idnes.cz to v několika větách skvěle vystihnul Paul Deutsch: „Každý americký (západní) puberťák, který si změní pohlaví – většinou jsou to dnes dívky ovlivněné internetem, tak každý tento mladý človíček vydělá pharma firmám cca 1,5 milionu dolarů za hormony, které bude muset brát po celý život. To je celé pozadí za tímto šířícím se problémem, kdy se ničí životy těchto jedinců. Za vším vždycky hledejme peníze a vystopujeme ty špinavé úmysly, kterým padá do sítě tolik západních dětí...“

Vedle hormonů to jsou pak i další miliony právě za operativní změnu pohlaví a také spousty hodin u sexuologa a psychologa. To všechno platí pojišťovna, protože „je to přece nezbytné“. Skvěle namazané perpetuum mobile na peníze. Jediní poškození jsou tu oběti tohoto systému, kterým zůstane jen zmrzačené tělo, hormonálně rozharašená psychika a oči pro pláč. Když se jim ale šikovně namluví, že to je pro ně skvělé, tak se o to budou ještě prát.

Možná si pamatujete na nešťastnou Evu Kováčovou, která v šestnácti letech zapálila v Měděnci sociální ústav, kde po jejím škrtnutí sirkou zůstalo šestadvacet mrtvých, slabomyslných dívek. Její příběh se stal volnou předlouhou filmu Filipa Renče Requiem pro panenku. Přestože Eva strávila téměř celý svůj krátký život ve vězení nebo v psychiatrické léčebně, operativní změnu pohlaví podstoupila také. Samozřejmě na pojišťovnu. A pro nemocné děti se dnes sbírají víčka od pet flašek – dodnes jsem nepochopila proč. A výsledek – Eva (později René) spáchala sebevraždu. Stejně, jako to dělá až třicet procent absolventů chirurgické a hormonální změny pohlaví.

Iluze verzus realita

Ale nejde jen o peníze, i když samozřejmě i to je důležité. Ještě mnohem důležitější je otřesná iluze, do které jsou tito ve svých tělech nešťastní a psychicky labilní jedinci uváděni lékařskými pracovníky. Hormonální ani chirurgické úpravy z nich totiž muže ani ženu doopravdy neudělají. Po všech lékařských hokusech a pokusech mají zmrzačené a nefunkční vlastní pohlaví s jakousi podivnou náhražkou a s vymytým mozkem o tom, že teď svého vysněného cíle konečně dosáhli. Jenže pohlaví není jen ten, jak se říká „kousek prochcanýho masa“ mezi nohama. Je to i mentální nastavení. Muži zkrátka přemýšlejí jinak než ženy. A to se nezmění. A může si o tom myslet kdo chce, co chce.

Když o sobě někdo prohlásí, že je Hitler nebo třeba Marylin Monroe a bude se dožadovat toho, aby to jeho okolí respektovalo, skončí nejspíš v Bohnicích u doktora Chocholouška. Když o sobě ale žena prohlásí, že je muž, a nebo naopak, okolí se musí chovat empaticky a tvářit se, že to je pravda, i když není. Své o tom ví například autorka Harryho Pottera Joanne Rowlingová, která tuto falešnou hru hrát odmítá.

Nejsem žádná fašistka, film Kluci nepláčou mne opravdu zasáhl a můj zdvižený prstík proti transoperacím nepramení z nějakého bytostného odporu k lidem, kteří se cítí nepohodlně ve svém těle. Koneckonců nejsou jediní. Výhrady ke svému tělu má kde kdo. Jen každý to tak nehrotí. Ten prstík vychází naopak z empatie a soucitu k lidem, kteří se nechají zblbnout propagandou zdravotnické mafie, která na nich chce jenom vydělat obrovské peníze, a v podstatě ji vůbec nezajímá, co budou prožívat, až pochopí, že ta mrkvička před nosem oslíka s nápisem ŠTĚSTÍ, jež jim má operační změna pohlaví přinést, je jen bublina, která dřív nebo později praskne.

Transsexuálové, homosexuálové a další odlišnosti od většinových proudů jsou součástí lidské společnosti odedávna. Není nutné před tím zavírat oči nebo z toho dělat neřešitelný problém. Ani se nechat navzájem rozdělovat do nenávistných táborů. Obvyklý postoj české společnosti je v podobných případech: „Žij a nechej žít.“ V podstatě každý se může oblékat, jak chce, a spát, s kým chce. Tato řekněmež až společenská lhostejnost dává prostor opravdu mnoha viděním světa. Dobrovolná deformace pohlaví pod slibem získání dokonalého pohlaví opačného je ale záležitost až moderní doby. A samozřejmě i nad tím může každý mávnout rukou a povzneseně mlčet. Však si to ničí sobě, ne? Ta lhostejnost ale nemusí být bezbřehá.