1. července skončila platnost dohody o ukrajinském nákupu plynu z Ruska. Ta byla uzavřena na 3 měsíce a předpokládala prodej plynu v ceně necelých 250 dolarů za tisíc krychlových metrů. Ukrajina ovšem nespěchala tuto dohodu využívat (nákupy probíhaly pomalu a nepravidelně) předpokládajíc, že po 1. červenci se jí dostane daleko výhodnějších podmínek…

Podle senzačního kontraktu z roku 2009, který uzavřela tehdejší premiérka Julie Timošenková, se cena za plyn pro Ukrajinu vypočítává podle vzorce, ve kterém se za základ bere cena ropy se zpožděním 9 měsíců, což znamená, že pro třetí čtvrtletí roku 2015 by měl být zúčtovacím obdobím říjen-prosinec 2014, kdy došlo k prudkému poklesu cen ropy na světových trzích. Zjednodušeně řečeno, je třeba průměrnou cenu ropy v barelech za čtvrtletí vynásobit 4,4 (zdůrazňuji – zhruba) a dostaneme smluvní cenu plynu v tisících kubíků pro Ukrajinu. Dále ukrajinská strana vycházela z toho, že Rusko (pod vlivem Evropy) vž dy dávalo slevu 100 dolarů za tisíc kubíků.

To znamená, že konečná cena za třetí čtvrtletí roku 2015 měla být podle výpočtů kyjevských „expertů“ postavena na 200 dolarech za tisíc metrů krychlových. Kromě toho ve čtvrtém čtvrtletí by při zachování vzorce měla cena plynu klesnout na 150 dolarů za tisíc metrů krychlových a v prvním čtvrtletí roku 2016 se zvýšit na 170 – 180 $ za tisíc metrů krychlových. Proto byla pochopitelná neochota Kyjeva pumpovat „drahý“ plyn na jaře. Jednoduchý výpočet ukazuje na velké úspory v případě, že rezervy budou načerpány až koncem léta a začátem podzimu.

Evropa Ukrajině „doporučila“ napumpovat na zimu 19 miliard kubických metrů plynu. Ke dni 1.7. však bylo do nádrží načerpáno jen něco přes 12 milard kubických metrů. To znamená, že zbývajících 7 miliard plánovala Ukrajina snadno dočerpat v intervalu červenec – září.

Ale stalo se něco, s čím nikdo nepočítal. Rusko, které velmi dobře znalo cenu, za kterou „Evropa“ může prodávat Ukrajině ruský plyn, se „zaseklo“. Cena ve třetím čtvrtletí tohoto roku byla stanovena na tutéž úroveň jako v předchozím. Ta pak byla upravena snížením slev, což znamená, že vše se stalo ve shodě s platnou smlouvou. Navíc zástupci Ruské federace jasně naznačili, že na stejné úrovni cena zůstane i v dalším kvartálu (sleva bude zřejmě zrušena úplně, anebo bude jen symbolická), což znamená něco kolem 247 dolarů za tisíc kubíků.

Druhým nedobrým signálem pro Ukrajinu se stal nedostatek „vzájemného porozumění“ s Evropou. Dříve se oficiálnímu Kyjevu dařilo vydírat země EU „ovládáním“ plynového ventilu. Právě proto Kyjev dostal nejen slevu od Ruska, ale i peníze na zakoupení plynu. Není tajemstvím, že polovina úvěru MMF(5 mld.dolarů), který Ukrajina dostala na jaře, byla poskytnuta na nákup plynu do podzemních zásobníků Ukrajiny. To představuje 2,5 miliardy dolarů (druhá polovina měla doplnit zlaté rezervy národní banky pro průběžné splácení dluhu). Od té doby bylo nakoupeno okolo 5 miliard kubíků plynu za cenu kolem 250 dolarů za tisíc kub&iacut e;ků. To tedy máme 1,25 miliardy dolarů. A kde je zbytek? Právě tato otázka byla položena ze strany Bruselu. Srozumitelná odpověď však nepřišla. Místo toho zazněla ještě drzejší „prosba“ o další 1,5 miliardy dolarů na zakoupení zbývajících kubíků plynu. V důsledku toho se JUNTĚ dostalo zdvořilého odmítnutí: „Vzhledem k tomu, že Ukrajina dosud nepředložila finanční plán, peníze nebudou.“ A já s EU souhlasím. Peníze už jednou byly vyplaceny.

Hned potom Maďarsko přestalo posílat plyn na Ukrajinu a Slovensko dodávky prudce snížilo.

A teď se experti z Ukrajiny škrábou za ušima a dumají, co dál:

„Nechtěli jsme sami kupovat od Ruska plyn za takovou cenu. Nyní můžeme počítat s reversním nákupem plynu z Evropy. Pro nás je nezbytné naplnit úložiště na 19 miliard kubíků, abychom přežili podzim a zimu. Teď tam chybí 7 miliard kubíků. Všechno je v pořádku, kromě jednoho – kde vzít peníze? Nejsou. Bohužel, Evropani včera potvrdili, že naše vláda jim nedala finanční plán, a tak oni zas nedají peníze. Pokud bychom do rozhovorů o plynu zajistili dohodu s Evropany, aby nás podpořili v rozhovorech s Ruskem, stali se garanty platby, pak, možná, by se problém vyřešil. Zatím jsme ale ve slepé uličce: peníze nejsou a jediným východiskem je brá t si plyn z tranzitu do Evropy, řečeno natvrdo – krást“ (Valentin Zemljanský).

Jako obvykle – nejsou peníze. I když to tak není. Zrovna včera Národní banka Ukrajiny hlásila růst svých zlatých a devizových rezerv na 9,918 miliardy dolarů. To znamená, že vzrostly o 278 milionů dolarů. Člověk má pocit, že Ukrajina přešla na otevřené plynové vydírání Evropy. Její pozice je prostá:

„Peníze nejsou, nám stačí stáhnout si „evropský“ plyn. Navíc nyní potřebujeme míň, když se zastavila výroba. V podstatě se dá říct, že naše prázdné zásobníky jsou vaším problémem“.

Tento vzorec zřetelně není vypracován v Kyjevě. Jsem si jist, že tak bezostyšně se Kyjev chová z návodu Washingtonu, který už dávno snil o přerušení plynové pupeční šňůry mezi Evropou a Ruskem. Nicméně – pozice Kyjeva v těchto rozhovorech je silná. USA už zavedly cestu finančních podpor kyjevského režimu prostřednictvím státních garancí federální vlády. Oni příliš nechtějí vydržovat Ukrajinu (to není v jejich pravidlech, ale houževnatost EU je už přinutila obětovat celé 2 miliardy dolarů), oni chtějí, aby to dělali jiní; Rusko nebo EU, to je jim jedno). V Moskvě i Bruselu to také chápou, takže… všechny čekají no vé složité rozhovory.

Dokud nebudou spuštěny nové trasy přepravy plynu, Evropa se bude snažit vyjednávat. A půda pro to je. Kyjev je v jiných sférách velmi zranitelný. Podporu EU potřebuje jako vzduch. Potřebuje rozšíření sankcí proti RF. Ale Evropa to už dávno nepotřebuje. S každým měsícem evropské elity stále důrazněji naznačují svým vládám, že je nutné něco v té vleklé ukrajinské krizi změnit, dokud nepohřbí samotnou strukturu EU. Velmi v nevhod je tu krize Řecka, která pro EU otevírá druhou frontu. Bojovat na dvou frontách Brusel není schopen.

Evropská unie padla do pasti. Poté, co se nechala vtáhnout do ukrajinské krize, už není schopná se z ní dostat beze ztrát. Jakékoli přijaté řešení bude „drahé“. Buď bude EU mít finanční ztráty, které budou s časem jedině růst (USA s potěšením přesune břemeno ztrát na Evropany), a nebo problémy politické: pokud vlády zemí Evropy půjdou proti linii USA, ty jim budou schopny zařídit spoustu nepříjemných překvapení.

Rusku se postupně podařilo ze sebe setřást břemeno vydržování Ukrajiny. Kdo bude dál tento útvar vydržovat (EU nebo USA), je pro ně jedno. Důležité je, že v jakémkoli případě to bude jeho pozici jen zlepšovat: jeho protivníci budou buď do bezedné Ukrajiny vážně investovat (a to desítky miliard dolarů), čímž sami zeslábnou, anebo odhodí tento kufr bez rukojeti, který pak RF s potěšním zvedne. A pokud snad Kyjev na základě přihrávek USA půjde na zostření situace na jihovýchodě, bude problém vyřešen rychleji – a nebude to ve prospěch Západu.

USA po několika politických porážkách v Evropě (pokusy Evropy vymanit se z „dusícího přátelského objetí“) se snaží převzít iniciativu a pokládají na stůl nové karty (finanční garance pro Ukrajinu, což jí dovolí existovat, dokud EU nebude před Washingtonem klečet na kolenou). Na druhou stranu stát zároveň proti Rusku a Evropě nejsou schopny, potřebují je rozdělit.

Situace je zajímavá, a proto unikátní. Plyn tu je jen jedním z markerů gigantického boje „za Evropu“. Ani jedna ze tří stran (EU, USA, Rusko) není schopna sama tyto problémy vyřešit ve svůj prospěch. Každý z nich potřebuje pomoc druhé strany proti té třetí. Každá má své slabé místo, na které se tlačí ze všech sil. Kdo to zvládne lépe, ten zvítězí.

Zdroj: http://politrussia.com/ekonomika/pochemu-ukraina-perestala-450/