Islám, Uprchlíci & spol: Polarizace a radikalizace mas
Zvlášť témata emocionálně zatížená jako je islám, uprchlíci nebo sňatky homosexuálů vedou k tomu, že názory přitvrzují a lidé na obou stranách se stávají více radikálními. Věcné spory se tím stávají stále těžšími. To celé vede k názorové diktatuře.
Liberální novinář Oliver Janich se vyjádřil v příspěvku na Facebooku stručné a výstižně. Co pozorní a nestranní pozorovatelé současných událostí stále jasněji rozpoznávají: rostoucí radikalizaci na obou stranách - jak u „Islamofilů“ tak u „islamofobů“.
Můžu se mýlit, ale můj pocit mi říká, že lidé, kteří se zabývají islámem, se v průběhu času stále více a více radikalizují – a sice jak jedním, tak druhým směrem.
Ti, kteří se zabývají islámem pozitivně, stávají se stále odmítavějšími vůči „nevěřícím“ a větří všude nepřátele, kteří pro ně chtějí jen zlo.
Ti, kteří byli předtím, než se tím začali zabývat, neutrální, ti se spíše vyděsí a stávají se z nich protivníci. A ti, kteří tak jako tak byli už předtím skeptičtí, jsou ve svých předsudcích tendenčně utvrzováni.
Polarizace je patrná, nejen pokud jde o islám. Také téma uprchlíci nebo homosexuální manželství, rozdělují stále více smýšlení lidí, takže je téměř nemožné vést věcnou diskusi, aniž by došlo k masivnímu napadení z jedné nebo i z obou stran. Tato témata jsou prostě příliš emocionálně nabitá a bývají také použita k tomu, aby znesvářela lidi mezi sebou. Věcná diskuse? Marná snaha!
Právě ten, kdo se zasazuje o svobodnou společnost, ten kdo si váží práva na svobodně projevený názor, ten musí rovněž umožnit v diskusi protiargumenty a vypořádat se s nimi. Znovu a znovu se ukazuje, že u mnoha témat se nejedná o otázku „buď- a nebo“ nýbrž „jak-tak i“; že námitky „protistrany“, mohou být zcela legitimní a nikdo nesmí, na základě ideologicky zdůvodněného dogmatismu, ignorovat objektivně opodstatněné argumenty.
Pokud toto nezvládneme,připustíme rozdělení společnosti, v níž každá nesouhlasně myslící skupina je nepřítelem a na tahu je názorová diktatura. Svoboda neznamená jen smět říci, co si člověk myslí. Zahrnuje také právo těch, kteří smýšlí jinak, říkat, co si myslí.
Protože: všezahrnující pravdu si nikdo nemůže nárokovat jen pro sebe.
Autor: Marco Maier
Zdroj
