Co se stane, když v referendu zvítězí „NE“, řecky „OXI“?

Jaké dopady lze očekávat od možného finančního krachu a odchodu Řecka z Eurozóny? Francouzský ekonom Jean-Yves Archer před pár dny popsal, že pokud jednání EU s Řeckem selžou, stane se Řecko spojencem Ruska a ve své analýze m.j. uvádí:

Alexis Tsipras a Vladimír Putin v dubnu 2015

Vezměme to po pořádku. Celé měsíce vyjednávání klopýtají na hospodářské a fiskální politice, kterou by Řecko mělo provádět. Maraton bruselských rozhovorů selhal. Byly použity všechny triky, ale výsledkem jsou tři body: za prvé, nikdo nenalezl vzájemnou dohodu, za druhé každé další jednání přináší riziko, že vztahy se ještě zhorší, a za třetí bude nutné řešit otázku restrukturalizace řeckého dluhu. Prezident Juncker považuje řecké referendum za „zradu“ Evropy, dívajíc se přitom na Řecko z vysoka a z daleka. Neříká tím však Evropa Řecku, že jeho lidé nemají právo rozhodovat o své budoucnosti a neuráží tím jejich čest?

Mezitím totiž Alexis Tsipras ve svých projevech opakovaně poukazuje na osmanskou nadvládu, na německou okupaci a na válečné škody, který nebyly nikdy kompenzovány a řecký premiér chce být „otcem řeckého národa“ a chce mu vrátit čest, která byla nově ztracena dluhovým vazalstvím, chce proto Řecko zbavit povinnosti tyto dluhy splácet.

Pokud Angela Merkelová prohlásila, že další jednání Evropa s Řeckem povede až po referendu, potvrdila tím povýšený postoj Evropy. Evropa si přitom neuvědomuje, že Řecko je trestem za kolektivní neopatrnost Evropy v minulosti. Co maskování veřejných účtů s brilantní, ale kontroverzní pomocí nejlepších severoamerických bank na této planetě? A co zodpovědnost recenzentů řeckých finančních výkazů v Bruselu? To vše byla kolektivní neopatrnost. Ale nebylo-li dosaženo dohody a skutečně nastane „Grexit“, pak Evropa bude čelit mnohem většímu problému, než je řecký dluh vůči Eurozóně. Řecký premiér totiž může dramaticky změnit jakékoliv spojenectví své země. A v tomto bodě je třeba poznamenat strategické cíle konvergence mezi ruským prezidentem Putinem a Řeckem.

Za prvé, Rusko se obává tureckého vlivu a Řecko si pamatuje své minulé sváry s Osmanskou říší o Kypr. A za druhé, Rusko chce nasazení svých sil ve Středomoří, zatímco roli Řecka v NATO téměř nikdo nepovažuje za takovou, by k tomu mohla novému spojenci pomoci. Také je nutné si uvědomit, že západní sankce vyvolaly recesi ruské ekonomiky a Vladimír Putin logicky hledá způsoby, jak na ně odpovídat stejnou mincí. Řecko, které ze svého zadlužení rovněž viní Evropu a především západní banky, se může defaultem o to více cítit na jedné lodi s Ruskem. Vladimir Putin věnoval hodně času jednání s Alexisem Tsiprasem, ale v oficiálním komuniké o výsledcích těchto setkání jsou obsažena pouze nic neříkající sdělení. Mezitím ale opravdu mohli prodiskutovat příští spojenectví (zdroj).

Vladimir Putin, Alexis Tsipras

Dlouho byly postoje Tsiprase nejasné, nepochopitelné, bez logiky, vůči Evropě vyznívaly skutečně vyděračsky. Jsem přesvědčená, že bez předchozích jednání s Putinem by si Tsipras nebyl tak jistý tím, co činí a ač to vypadalo zmateně, udělal dvě věci: za prvé Evropě dal vědět, že Řecko už nehodlá respektovat systém politiky lichvářského zotročování nejen jednotlivců, ale i celých zemí. A za druhé a to především – pro Řecko zvolil směr Rusko, tzn. navrácení cti a suverenity národa. Nedávno nějaký český ekonom v české tv řekl, že o peníze vůbec nejde, protože jsou to jen papírky, které se dají natisknout v jakémkoliv množství, ale že jde o vše, co za nimi stojí.

Můžeme očekávat významné události, jak o tom právě napsal VK, ale výsledek řeckého referenda lze považovat nejen za další ránu americkému dolaru, ale i za další kartu na straně Ruska v geopolitickém směru (na pováženou je už to, že Saúdská Arábie s Ruskem uzavřela nejen jaderné dohody (zde), ale dokonce zvažuje i nákup Iskanderů (zde).

– Pozorovatelka –    5.7.2015