Co nám k tomu řeknete pane Zbořile?

„Když dneska posloucháme výroky některých členů Evropského parlamentu, členů Evropské komise a dokonce i osob na nejvyšších místech nomenklatury, myslím nejvyšších místech Evropské unie, zdá se, že mluvit o budoucí etnicitě Evropy je téměř svatokrádežné. Přitom se tím lidé zabývají, i když média to potlačují a některá jsou dokonce honorována za to,  že brání úvahám o změně etnicity a o demografických změnách na celém území dnešní Evropské unie a jejího nejbližšího okolí. Přesto se zdá, že to lidi, občany Evropské unie, stále vzrušuje," říká v úvodu rozhovoru pro Prvnizpravy.cz Zdeněk Zbořil.

A historie dobývání...

„Koncepce odnárodnění se zatím nepovedla,  i když Angela Merkelová prorokovala, že to zvládne. Ale zatímco se na poli ekonomickém dá mluvit o ovládnutí tradičních zájmových sfér Pruského císařství a Velkoněmecké říše, to znamená Pobaltí, Ukrajiny a Balkánu, tak v politickém smyslu se na ten skutečný výsledek ještě čeká. A čeká se hlavně na to,  jaká bude etnicita, kulturní různorodost Evropy v nejbližší budoucnosti.

Pokud o tom vůbec začne někdo mluvit,  citují se výroky hlavy maďarského předsedy vlády Viktora Orbána, který jako jeden z mála se odvolává na historické kořeny připojování Balkánu k Evropě a na jeho dobývání osmanskými Turky. Zřejmě i proto, že Maďaři a Srbové jsou ti první, kteří měli nejhorší zkušenosti nejenom s růstem Osmanské říše, ale také s jejím pádem, s jejím zánikem a s jejím fragmentarizací pod kontrolou některých západoevropských zemích, které si dodnes neuvědomují co všechno na Balkáně způsobily. Ještě za Rakouska-Uherska poslední sčítání lidu v letech 1910-1912 vedlo k tomu, že se rozlišovaly skupiny obyvatel usedlých na tomto území podle jazykového kódu a podle náboženství, de facto i podle etnicity..

Dneska se těchto otázek podivně bojíme a chceme, abychom byli všichni jedné krve, ty i já, jako ta vlčata v Knize džunglí Rudyarda Kiplinga, ale přitom je to, podle mého,  názoru neuskutečnitelné. Dlouhodobý kulturní a civilizační vývoj je tak intenzivní, že vlastně se nedá zlomit nebo přerušit jedním rozhodnutím sebeosvícenějšího nebo sebehloupějšího politika, který Evropská unii vnutí, oktrojuje,  nějaký program," pokračuje Zdeněk Zbořil.

V Evropě se usídlují nová etnika...

„K demografickým změnám dochází,  etnické změny, zdá se,  nedokážeme registrovat. Klekáme si před fotbalisty černé pleti a zapomínáme, že Evropa a zejména východní a střední Evropa je pod neustálým tlakem různých etnických skupin z Východu a že je jenom nechceme vidět. Debata o Vietnamcích osídlujících střední Evropu, ale mimochodem také Německo a Francii, by mohla být z tohoto hlediska mnohem intenzivnější a mnohem zajímavější než hádání se s tou  až přecitlivě mobilní skupinou Romů neustále korzující od povodí Rhony a Pyrenejského poloostrova až po Rumunsko.  Ale ta etnika, která se v Evropě usídlují, někdy i adaptují. ne vždycky je to na území Evropské unie, s těmi to vypadá tak, jako kdyby nás nebo současnou politickou reprezentaci EU vůbec nezajímaly," dodává Zdeněk Zbořil.