...že  ruští lékaři před Navalného převozem do Německa v nemocnici v ruském  Sibiřském Omsku konstatovali, že k otravě Navalného nejsou k dispozici žádné nezvratné důkazy. Přesto se, jak vidno, zřejmě dějí zázraky, píše v komentáři Jiří Baťa.

Zůstaneme-li u těch důkazů, pak se zdá, že v dnešní době pro prokázání viny pachatele(ů) toho kterého, sebevíc serioznějšího krimi případu, důkazy jako takové už nehrají žádnou roli. To potvrzují známé události a z toho plynoucí skutečnosti jako v  případě otravy dvojitého ruského agenta Skripala a jeho dcery v anglickém Salisbury, stejně tak při „údajné“ otravě Navalného a v neposlední řadě případ s ruskými agenty, kteří rovněž údajně, bez relevantních důkazů, jsou považovani za pachatele, kteří způsobili explozi muničního skladu ve Vrběticích.
   

Ani v jednom případě politické autority, čítaje v to i politiky SRN (viz výše) neberou ohled na skutečnost, že např. „novičok“ je podle světových chemických vojenských odborníků a jejich hodnocení jeden z nejprudších jedů který v případě, že je zasažen lidský organismus, člověk po několika minutách  umírá! Jak to, že Skripalovi a Navalnyj po otravě novičokem neumřeli? Že též nezemřel ani  anglický policista, který byl údajně novičokem rovněž zasažen? Nabízí se proto seriózní otázka, kdo s novičokem  víc mlží, zda ti, co prohlašují novičok za jeden z nejnebezpečnějších jedů s neodvratným úmrtím do několika minut nebo ti, co tvrdí, že tito lidé byli otráveni novičokem, ale zřejmě (v důsledku slabé konzistence tohoto jedu) jako zázrakem po otravě nezemřeli, ačkoliv tak tvrdí či konstatují chemičtí odborníci!
   

Ve světle všech těchto skutečností jsou názory, či lépe tvrzení, že    v případě Skripala a jeho dcery (událost, která již dávno upadla v zapomnění), a dnes politicky a mezinárodně frekventovaný případ (spíše zinscenovaný skandál) údajné otravy A. Navalného, byl použit „novičok“ s cílem usmrtit Navalného (údajně „na pokyn“ samotného  V. Putina!), je natolik vzdálen realitě a logickému, či  intelektuálnímu myšlení, že takové tvrzení lze (s jistou míry nadsázky) považovat za biologický absces v podmínkách iracionální politické praxe.  

Jinými slovy jde o vyjádření natolik abstraktní a nevěrohodné, jako tvrzení dementního a retardovaného člověka, že on je Bůh a jedině on má právo řídit či ovládat tento svět. Smutná je na tom skutečnost, že tato vyjádření pochází z úst politiků, kteří řídí stát, jsou představiteli jistých politických (evropských) vrcholných orgánů, kteří disponují s osudy evropských států. Přímo katastrofální je pak pomyšlení, že by těmto slovním paskvilům, vyslovených zkorumpovanými politiky měli občané věřit.  
     

Obdobná hloupá, naivní, představitele BIS a představitele vlády  zesměšnující, jsou jejich trapné tvrzení o jediné verzi vyšetřování, ve které byli za pachatele určeni dva agenti ruské GRU, aniž by byl také předložen jeden jediný přímý důkaz o jejich účasti, usvědčujících je  jako pachatele výbuchu muničního skladu. I v tomto případě vévodí trapné potlačení potřebné existence důkazů této události, která z hlediska složitého a náročného vyšetřování má mezinárodní dosah zvláště, když při výbuchu zahynuli dva lidé.
    

To ovšem českým „vyšetřovacím“ orgánům BIS nevadí, aby byl případ prohlášen za „vyřešený“ či „vyšetřený“ navzdory tomu, že chybí jediný relevantní či přímý důkaz pro usvědčení domnělých pachatelů (ruských agentů GRU), čímž naši českou, notabene vysoce ceněnou kriminalistickou školu a úspěšné kriminalistické realizační týmy do značné míry silně degraduje a dehonestuje jejich vysoce úspěšnou činnost. Tyto a podobné výroky politiků jsou „na přes hubu“, o jejich demisi už ani nemluvě! Zřejmě peníze a vlastizrádná loajalita je „až“ na prvním místě a o nějakém protiruském tažení západu, stejně jako  vyslovení skutečné pravdy a předložení důkazů není pro tyto politiky podstatné.
 

Trapné, a skandální tvrzení výše citovaných německých odborníků snad nemá už ani cenu dál komentovat. Jedině, že „Pohleďte, kolik nespravedlnosti a násilí se pomalu (ale jistě) stává zvyklostmi!“ (Petronius), končí svůj komentář Jiří Baťa.