Nyní je jasné, proč se MMF propadl do panického modusu: I bez referenda by Řecko potřebovalo dalších 50 miliard Euro – jen aby se dostalo na udržitelnou úroveň zadlužení. Ve skutečnosti činí potřeba spíše 100 miliard Euro. Tato čísla jsou fiaskem pro pověst trojky. Všichni řečtí vládní představitelé minulých let by měli být dohnáni k odpovědnosti před soud.
Christine Lagarde a Mario Draghi: hledání viníků začne brzy uvnitř trojky. Miliardové fiasko, které vyšlo na světlo, vyvolává otázku, proč selhaly všechny kontrolní mechanismy k záchraně Eura. (Foto: dpa)
MMF předložil novou analýzu řeckého hospodářství ve čtvrtek. Čísla se zvedla v posledních měsících. Jsou šokující. Co se týká údajů z MMF je nutné, abychom byli vždy velmi opatrní. V posledních letech se ukázalo v Řecku, že prognózy MMF byly fakticky vždy příliš optimistické a musely být revidovány směrem dolů.
Ta předložená čísla už není třeba revidovat směrem dolů. Jsou křišťálově jasným důkazem toho, že takzvaný záchranný program Řecku grandiózně selhal.
MMF totiž před roztržkou s řeckou vládou vypočítal, že Řecko bude potřebovat pro třetí, takzvaný „záchranný balík“ dalších 52 miliard Eur. Tato částka je nyní výsledkem téměř čtyř roků finanční podpory a jen z části se dá dát na účet vlády SYRIZY. Experti MMF totiž pro tuto analýzu celkového rozvoje dosavadní řecké záchrany evaluovali. I tak zůstává země ve všech ukazatelích za očekávanými hodnotami zachránců Eura.
Dodatečně k těm 52 miliardám Eur přichází po roztržce aktuální finanční potřeba 16,3 miliardy Eur. Tato částka byla vlastně ještě tou, která měla být vyplacena v druhém úvěrovém programu. Tím se dochází k novému úvěrovému programu ve výši 70 miliard Eur, které byly nařízeny evropským daňovým poplatníkům zachránci Eura.
To se jednoduše nedá dělat.
Tento program sám o sobě již není reálný. Od uzavření bank na začátku týdne nachází se řecké hospodářství ve volném pádu. V novém dokumentu MMF se připouští zajímavým způsobem, že asi polovina všech půjček v řeckých bankách jsou označeny jako nebonitní úvěry (NPL). Tím odpadá jakékoliv financování do ekonomiky. Toto v kombinaci s obrovskou nejistotou u řeckých společností a u spotřebitelů povede k tomu, že se ekonomika bude dramaticky propadat.
Pokud zůstane hrubý domácí produkt (HDP) o pouhé jedno procento pod prognózou, vznikl by obnovený požadavek na financování ve výši přibližně 53 miliard Eur. Tím by celková částka eurozóny z první finanční pomoci byla zrušena.
Celkem 240 miliard Eur nateklo do půjček od různých záchranných fondů do Řecka, za účelem stabilizace finančního systému v eurozóně. To nezahrnuje nouzové úvěry ECB, které by pravděpodobně měly činit dalších 120 miliard Eur. Ale to všechno nestačilo, aby se řeckou ekonomiku podařilo dostat zpět na cestu růstu.
Katastrofální čísla jsou pravděpodobně jedním z důvodů, proč se MMF propadl do panického modusu a již není schopen účastnit se kosmetických jednání s řeckou vládou. Tým Christine Lagardové, jak se zdá, uznal: Program Trojka pro Řecko selhal. Podobně marná byla i veškerá řecká „úsilí“ v posledních letech. Čísla naznačují podezření, že u této „záchrany“ Řecka by se mohlo jednat o katastrofu historických rozměrů .
Kdo za to na konci ponese vinu , stane se určitě v nadcházejících měsících a letech předmětem čilé debaty. Instituce Trojky, tedy MMF, ECB a Evropská komise se musí připravit na dramatickou ztrátu dobrého jména.
Dá se důvodně předpokládat, že představitelé řeckých vlád všechny podoby sanace státního rozpočtu nikdy nebrali moc vážně a dlouhodobě spolupráci jen předstírali: za to by měli být postaveni před soud, protože stovky miliard, které jsou nyní pryč, nebyly použity k posílení ekonomiky, nýbrž tekly někam jinam.
Při krachu takového rozsahu je třeba se zeptat, kde zůstává odpovědnost těch, kteří ty půjčky dali. Je zcela nepochopitelné, že nebyly slyšet žádné alarmující signály v dřívějším stadiu - ani z MMF, ani ECB, ani EU.
Pokud jsou tyto údaje správné, je jasné: Řecko je tlačeno do masivní deprese. Zda a jak se země zotaví z této deprese, nelze momentálně říci. Nicméně je také jasné, že takový rozsah musí znamenat konec eurozóny jako bezohledného dluhového společenství.