V posledních letech se však jeho autorský profil podstatně rozšířil o jednu důležitou, řekli bychom: občanskou, fasetu. Průlomový byl jeho článek „Špatně mě vychovali aneb O vlastenectví a vlastizradě“, který vyšel v roce 2015 v MFDnes a řadě dalších médií. Byl to spontánní protest spisovatele a občana proti tehdy počínající drtivé imigraci a jejím politickém zneužívání.

Napsal zde mj.: „Kdysi byl za vlastizradu trest smrti. Učili mě, že vlastizradou je to, pokud by chtěl někdo vydat tuto zem a její lid nepříteli. Pro celé generace mých předků byla vlastizrada tím nejhorším, čeho se mohl Čech na Čechovi dopustit. Bylo to stejné jako vrazit bratrovi dýku do zad. Bylo toho hodně, co mě učili a čemu jsem věřil. Vychovali mě divně, protože všechno to, co jsem miloval a v co jsem věřil, je prý dnes špatně. Zločinem vlastizrady je dnes vlastenectví. Dozvídám se, že tahle země nepatří nám, Čechům, ale patří všem, celému světu. Dozvídám se, že o svém osudu nesmíme rozhodovat my, ale za nás myslí OSN, NATO, Evropská Unie, lidskoprávní organizace a mezinárodní soudy. Dozvídám se, že národy, které dobře hospodařily, mají své bohatství odevzdat těm, kteří hospodařili špatně...“

Za tento článek se Vondruška dostal na nepsaný, ale existující blacklist lidí, kteří hájí jiné názory, než po nich stávající mediální a politická věrchuška požaduje. Lidí, kteří mluví rozumem, a nikoli frázemi, za nimiž tak povědomě slyšíme cinkání peněz.
 
V roce 2016 a 2018 vydal Vondruška dvě knihy (také jsme je v tomto cyklu už představili), a to nejprve Breviář pozitivní anarchie a pak jeho volné pokračování Epištoly o elitách a lidu. V obou najdete otevřeně vyslovené názory, komentáře a analýzy klíčových problémů současného světa a společnosti. Tento volný cyklus nejnověji završuje knihou O svobodě myšlení. Je to velmi podrobné kompendium zabývající se svobodou jako takovou, svobodou myšlení, svobodou slova – a hlavně okolnostmi a příčinami, proč nám jsou dnes tyto svobody odpírány, kým a jak. Tato kniha je zralá k tomu stát se učebnicí občanské gramotnosti na všech typech škol. Jenže to bychom museli žít v jiné zemi a době. Tady si můžeme jen povzdechnout: autor má pravdu. Smutnou.

Vybrali jsme pro nás několik ukázek, ale doporučujeme číst knihu celou. Má pevnou strukturu a výstavbu, spousty historických příkladů a analogií, vlastně nabádá k tomu, jak svobodně myslet. Takových knih je dnes jak šafránu.