Vezměme to od historie druhé světové války. Polský – docela pochopitelně nikoliv v Polsku žijící – historik Jan Tomasz Gross napsal několik pečlivých studií o tehdejších vztazích mezi Poláky a Židy. Polský prezident Alexandr Kwaśniewski mu za ně dal v roce 1996 vyznamenání, ale další polský prezident Andrzej Duda mu v roce 2016 navrhl toto vyznamenání odebrat, protože J. T. Gross prý „ničil dobré jméno Polska“.

Poté ještě Poláci v tomto směru přitvrdili a pokusili se stanovit jedinou „správnou“ interpretaci své válečné historie, za což si vysloužili protesty nejen z Ruska, ale i z Izraele.

Přitom mezi držiteli ocenění „Spravedlivý mezi národy“, které dostávají ti, kteří zachránili životy Židů v době holokaustu, je úžasné množství právě Poláků! Paradoxem však je, že by jich mohlo být ještě víc, kdyby se kvůli svým těžce antisemitským sousedům další Poláci nebáli přiznat, že zachránili životy Židům. Protože právě toto přiznání se některým z nich po válce krutě vymstilo ...

Zklamání antisemitsky naladěných Poláků z toho, že se některým Židům podařilo přežít holokaust, je autenticky zachyceno i v dokumentu „Šoa“ francouzského režiséra Claude Lanzmanna (1985).

A nedávno kauza ruský plyn. Nebudu asi sám, kdo nechápe, a zůstane mu to asi do smrti utajeno, odkud berou Poláci (spolu se svými často úhlavními nepřáteli Ukrajinci) pocit, že mají „nárok“ na to, aby Rusko dopravovalo zemní plyn do Evropy přes jejich území, aby jim za to platilo tranzitní poplatky, a nechalo se občas vydírat hrozbou (explicitně se tak vyjádřil zlopověstný ukrajinský bývalý premiér Jacenjuk), že dodávky plynu do Evropy přeruší, nebudou-li plněny jakési jejich podmínky. Jinými slovy, nárokují si, aby jim Rusko dalo do ruky klacek, kterým by ho mohli mlátit.

A teď další trhlina na polské duši. Poláci nejprve roky žádají, aby Spojené státy rozmístily na polském území své jednotky, dokonce se devótně podbízejí, že americkou vojenskou základnu v Polsku nazvou jménem amerického prezidenta, a jdou dokonce tak daleko, že v naprostém rozporu s mezinárodními smlouvami o nešíření jaderných zbraní navrhují, aby Spojené státy kvůli odstrašení Ruska rozmístily na polském území zbraně hromadného ničení. Jiné státy jsou kvůli jaderným ambicím sancionovány či dokonce se staly cílem vojenské agrese, avšak Polsko nebylo ani okřiknuto.

A nyní Poláci – při setrvalé snaze o stále větší a trvalou americkou vojenskou přítomnost na území Polska – do téže ruky koušou. Polsko vyhlásilo Spojeným státům mediální válku, právě kvůli vlastnictví médií.

Konkrétně jde o návrh zákona o rozhlasovém a televizním vysílání, který by měl zabránit tomu, aby polská média mohly vlastnit firmy mimo EU. To by ve svých důsledcích mohlo vážně poškodit vztahy mezi Polskem a USA, protože podle odborných komentářů jde především o nezávislý (ano, ku vládě kritický) zpravodajský kanál TVN 24, který je vlastnictvím americké firmy Discovery. Do Polska se prý kvůli tomu dokonce chystá náměstek amerického ministra zahraničí.