Jelikož irácký diktátor Saddám Husajn budoval svůj arzenál chemických zbraní za pomoci britské firmy, rozhodla vláda Margaret Thatcherové proti němu nezasahovat, protože se obávala, že bude vystavena kritice. Irák 80.let, jenž byl v brutální válce proti sousednímu Íránu, usiloval o posílení výroby chemických zbraní. To se podařilo a řada útoků měla za následek odhadem 50 000 íránských mrtvých a dalších 50 000 mrtvých, kteří zemřeli na následky způsobené těmito zbraněmi.

O Íránu nebylo nikdy známo, že by v konfliktu používal chemické zbraně. Tato nerovnost se stala hlavním důvodem, proč se názor veřejnosti postavil proti Bagdádu.

V roce 1983 britská vláda zjistila, že Saddám usiluje o výrobu yperitu, ale rozhodla se nezasahovat, částečně kvůli zaangažovanosti britské firmy, uvádí původně tajná zpráva ministerstva zahraničí, která byla tento týden dána k dispozici Národnímu archivu v Kew, západním Londýně.

Společnost Weir Pumps dodávala řadu čerpadel indickému smluvnímu partnerovi, který budoval chemický závod v iráckém městě Samarra. Závod byl využíván k výrobě yperitu (hořčičného plynu), přičemž dodavatel údajně věřil, že čerpadla budou použita k výrobě pesticidů.

Ministerstvo zahraničí zvažovalo, zdali by bylo „vhodné“ nebo „žádoucí“ logicky jednat a omezit irácký program na výrobu chemických zbraní. Ale podle záznamů se rozhodlo nejednat. Jako důvody dokument uvádí, že chyběl mezinárodní zákaz výroby a hromadění chemických zbraní a postup Iráku při budování vyvinutého průmyslu na výrobu chemických zbraní.

„Británie sama mohla přijmout omezená opatření ke kontrole exportu, což by věci moc neprospělo. Globální akce by mohla být případně efektivní, ale vyžadovala by zveřejnění důkazů a byla by velmi pomalá. Uvážíme-li, že irácký program je již velmi pokročilý, jsem skeptický ohledně proveditelnosti účinné akce,“ stálo v dopise.

„Akce na zákaz chemických zbraní pro Irák by tudíž vypadala velmi diskriminačně, pokud bychom nemohli dokázat, že Irák porušil nebo zamýšlel porušit Ženevský protokol,“ říká. „Bylo by mnohem jednodušší, kdyby s tímto případem přišel Írán než my. Naše vlastní pozice ohledně vývozu chemických zbraní není neprůstřelná.“

Úmluva o chemických zbraních, která zakazuje výrobu, hromadění a použití chemických zbraní a prekurzorů vstoupila v platnost až roku 1997. Ženevský protokol z roku 1925 zakazuje použití chemických zbraní v mezinárodních konfliktech s možnou výhradou, jíž je obrana proti chemickému útoku za použití chemických zbraní.

Při rozhodování byla také zvážena veřejná image Británie, kvůli zapojení Weir Pumps a dalším důvodům.

„Opatrnost je v pořádku, protože náš vlastní obchod s CS-plynem nebyl ušetřen kritiky,“ sděluje dokument.

Řada kontrolorů CS-plynu zůstává kontroverzním činitelem, neboť několik vědců tvrdí, že jeho toxicita je příliš vysoká na to, aby mohl být klasifikován jako život neohrožující. Británie běžně používala chemikálie v průběhu krocení nepokojů v Severním Irsku v roce 1979, čímž vyvolala jistou mezinárodní kritiku.

Ministerstvo zahraničí zvažovalo shromáždit své spojence, včetně USA a Francie, aby dali Saddámovi odpověď na výrobu chemických zbraní. Tento záměr se ovšem nikdy neuskutečnil.

V roce 1985 poskytla vláda Thatcherové pojistné záruky britské pobočce německé firmy, která budovala chemický závod ve Fallúdže. Vláda Spojeného království přitom měla podezření, že se v závodě bude vyrábět yperit.

Irákem utajovaná výroba a hromadění zbraní hromadného ničení byly hlavním odůvodněním invaze v roce 2003 vedené USA, přičemž Spojené království bylo jejím silným obhájcem. Údajné zbraně nebyly nikdy nalezeny, protože do té doby, po mezinárodním nátlaku, Bagdád veškeré zásoby zlikvidoval. Důkazy prokázaly, že obvinění, které vznesl Washington, bylo přehnané a chybné.

Odtajněné dokumenty: http://www.nationalarchives.gov.uk/about/news/foreign-and-commonwealth-office-files-from-1983-released/?utm_medium=SocialSignIn&utm_source=Twitter

Zdroj: http://rt.com/uk/271492-saddam-chemical-weapons-uk/