Co nám k němu můžete říct pane Zbořile?

„Ono to politické angažmá Alfonse Muchy je takové zvláštní. Jednak se jako svobodný zednář stýkal s lidmi, kteří měli k svobodnému zednářství blízko v nově vzniklém Československu, měl svoje známé v Rusku už před rokem 1918, ale také ve Spojených státech,  a kromě svého podílu na evropské secesi,  měl také zajímavou účast, řekněme státně politickou, kterou byly výkresy nebo návrhy bosenského pavilonu na Světovou výstavu v Paříži v roce 1900. Ten se nakonec neuskutečnil z vůle císařské kanceláře, ale v tom svém úsilí, řekněme motivovaném politicky, pokračoval i dále,“ uvedl Zdeněk Zbořil v rozhovoru Pro Prvnizpravy.cz.

 Panslavismus jako obrana proti pangermanismu…

„My trošku zapomínáme, když nasloucháme slovům paní komisařky Jourové o nebezpečí panslavismu, zapomínáme, že panslavismus byla odpověď na pangermanismus a že se netýkala jenom nějakých přepjatých českých nacionalistů, ale Slovanského etnika v historickém rozsahu od Polabských,  Pobaltských Slovanů až po Srby a jižní Slovany a na Balkánském poloostrově a to nemluvím ani už o Rusku a evropském Východu.

 Alfons Mucha se narodil v Ivančicích v roce 1860, velkou část svého života prožil na území Rakousko-Uherské monarchie, ve Francii ale byl v kontaktu i s lidmi z celého světa a zajímal se o otázku všeslovanství právě v kontextu s jeho stýkáním a potýkáním se s pangermanismem.

V té dnešní kritice panslavismu chybí zmínka o pangermanismu, který byl velkou myšlenkou sjednocovacího procesu ještě v 19.století na území Německa a Rakouska. Ale všeslovanství v Muchově pojetí mělo rozsáhlou koncepci, která se netýkala Čechů a Moravanů, ale týkala se obrovského mýtu Slovanského na území pozdějšího Německa nebo Pruska, ale také byla nosnou myšlenkou opozice vůči Habsburské monarchii nebo alespoň motivovala myšlenku sjednocení Slovanů nejenom vůči jejich západním sousedům, ale třeba také vůči Osmanskému Turecku. A, samozřejmě, i dalším uchvatitelům. kteří na slovanské národy, ať už byly jakkoliv mezi sebou rozhádané, útočili. Proto také přátelství, byť  motivované trošku jiným pojetím politické ideologie, bylo mezi Alfonsem Muchou a T.G.Masarykem, ale také mezi T.G. Masarykem a Crainovými, kteří investovali velké finanční prostředky  do vzniku monumentální Slovanské epopeje, kterou se konečně vítězoslavným bojovníkům proti panslavismu podařilo odsunout z Prahy. Ale šlo také o osobní vztah Crainových, Masaryka a  Alfonse Muchy,“ upozorňuje Zdeněk Zbořil.

Kritika Muchovy monumentálnosti…  

„Muchův umělecký výraz, který je někdy zpochybňován jako něco zaostalého, se domnívám, ještě bude jednou , až si uvědomíme, že ne dějiny evropského malířství a jejich čeští epigoni byli v celém 20.století hodni tohoto odkazu a že se jednou to výpravné pojetí malby, které se nakonec objevilo v monumentálních filmech historické povahy prakticky na celém světě na konci 20. Století, na kterých třeba v Kazachstánu spolupracoval Miloš Forman a Ivan Passer, takže se vrátí v nějaké jiné podobě. Samozřejmě ne ve tvaru, který si představoval Alfons Mucha, ale který vlastně symbolicky skončil jeho úmrtím ve stejném měsíci jako byl měsíc jeho narození, v roce 1939,“ dodává Zdeněk Zbořil.