Graf ukazuje ekonomickou porážku Západu. Kam ale kráčí čínský kapitalismus budovaný na komunistickém základě? Nejprve je třeba si kliknout na důležitý článek Rozdíl mezi korporátním kapitalismem a korporátním fašismem, z něhož cituji tuto definici.

Rozdíl tkví v tom, zda kapitalismus v dané zemi řídí politická reprezentace, nebo bankovní či průmyslové korporace. Pokud platí jako v Číně a v Rusku, že korporace podléhají politické moci a jejich strategii spoluurčuje stát a má možnost dosáhnout i na jejich zisky, pak jsme v korporátním kapitalismu.

Článek byl psaný v roce 2016 a je dobré se podívat, kterým směrem se nyní ubírá komunistická Čína a její kapitalismus. Pokud jde Čína západním směrem ke korporátnímu fašismu a k systému Deep state, tak nutně musí podnikat kroky v politice, zbrojení a ekonomii, které odpovídají tomuto směru. Pokud jde jinam, tak opět platí, že politická reprezentace provádí volby, které zemi vedou jiným směrem.

Mandát k provádění společenských změn

Začněme důvěrou obyvatel ve vládu, protože to je důležitý ukazatel schopnosti politické reprezentace zavádět změny, které občané svobodně akceptují. Tady je srovnání důvěry obyvatel USA a Číny ve vládní instituce. Začněme vývojem v neoliberálních Spojených státech.

Čína má bohužel jen oficiální vládní statistiky, ale stačí se podívat na systém spokojenosti s vládou a porovnat ji s celosvětovým průměrem.

Neřešme zmanipulovaná čísla vládních čínských statistik, ale rozdíl v pořadí důvěry. Výsledek testu důvěry ve vládu je jasný, viz tento graf srovnání Číny a USA.

Takže první důležitý závěr je jasný. Na rozdíl od systému Deep state v USA má politické vedení Číny dostatečně silný mandát k tomu, aby v zemi prosadilo cestu určitým směrem. Tím nemyslím mocenský a jinak lživý mandát určený zbraněmi, mediálním lhaním a penězi jednoho promile, ale přirozenou autoritu danou platnou společenskou smlouvou o vládě.

Kauza koncernu Alibaba

Miliardář Jack Ma je zakladatel koncernu Alibaba, který je ekonomicky srovnatelný s americkým Amazonem. V lednu 2021 zmizel tento miliardář z politického radaru a západní média začala ronit krokodýlí slzy nad padlým neoliberálním božstvem. Systém korporátního fašismu znamená, že tento druhý nejbohatší Číňan by měl stejně jako na Západě postupně diktovat komunistické straně Číny (90 mil. členů), co má dělat, aby mu rostl majetek a vliv stejně jako Bezosovi v USA. Jenže v Číně není systém korporátního fašismu, kde státní zásah do nadnárodních společností znamená "porušení lidských práv". Čínská ekonomika má smíšený charakter, kde silný soukromý sektor koexistuje s veřejným sektorem. Kromě nadměrného hromadění majetku a vlivu udělal Jack Ma tu chybu, že otevřeně kritizoval politiku čínských bank, které většinově patří do veřejného státního sektoru. Banky v Číně nejsou peněžní šuplík pro soukromé akcionáře, ale privilegovaný nástroj státní politiky. Nebudu zde řešit problémy čínských státních bank, podnikového a soukromého zadlužení. Dobrý český článek máte zde. Nyní je důležitá podstata sporu. Miliardář nesmí v Číně diktovat politiku bank. To je útok na zásadní směřování vládní hospodářské politiky. Když se jmenujete Jack Ma a jste druhý nejbohatší Číňan v zemi, tak musíte vědět, kde je vaše místo. Tady je expanze firmy Alibaba v Číně, které zde pochopitelně nikdo nebrání v podnikání.

Zisk odpovídá expanzi zasilatelské firmy do dalších oborů podle klasického koloniálního systému, který se nijak neliší od jiných nadnárodních korporací.

Takže to shrňme: Jack Ma zmizel z politické scény do podnikatelské. Komunistická strana Číny tomuto miliardáři řekla, že nemá právo určovat hospodářskou politiku země, protože není Babiš. K tomu je v Číně oprávněna pouze vláda s jejím výše uvedeným mandátem. Tím skončil první a prakticky nejdůležitější pokus, jak zavést v Číně korporátní fašismus na způsob Západu, tedy skrze podnikatelské miliardáře.

Socialistický školský systém

Místo dlouhého vykládaní se podívejte na tento graf, kde je porovnání výdajů na zbrojení a na školství v 16 největších státech světa.

Srovnání Číny s USA vypadá na papíře dobře, jenže Spojené státy mají vojenský rozpočet desetkrát větší než Čína, a to mění poměr. Navíc je důležité vědět, kolik Číňanů se po zahraničních studiích vrací domů.

K tomu je třeba připočíst rostoucí číslo návratu výzkumníků pracujících mimo Čínu, kteří se po pobídkách čínské vlády vracejí do rodné země. I toto číslo postupně roste, ale tam je hlavní kvalita, a ne kvantita. A nyní k tomu podstatnému, což je současná regulace privátního školství řízeného podle neoliberálního západního modelu. To byl skrytý trumf Západu. Miliardářská havěť si zakládá soukromé školy, kde talentované studenty indoktrinuje korporátním fašismem. Za jednu generaci by bylo v komunistické Číně vymalováno, jak u českých pirátů. Naděje Západu na změnu čínského komunistického kapitalismu skrze neoliberálně zdegenerovanou elitu byly opodstatněné, viz tento graf.

Tento vývoj pokračoval až do letošního roku, kdy došlo k zásadní změně, viz článek Reuters zde. Čínský socialismus musí zvýšit porodnost a musí umožnit podle ústavy všem občanům přístup k bezplatnému státnímu vzdělání. Výše uvedený dvojkolejný systém by vedl ke zničení rovnosti šancí, což je nemyslitelné v čínském komunistickém kapitalismu. Elitní vzdělání nemůže být primárně určeno pro privilegovanou vrstvu čínských zbohatlíků, jako je tomu v Británii a v USA. Jednoduchým vládním dekretem došlo k tomu, že školství se najednou změnilo v neziskový sektor. Komunisté vedení Si Ťin-pchingem řekli, že budou vždy dávat na první místo potřeby společnosti. Čína zlikvidovala škrtem pera soukromý vzdělávací sektor v hodnotě 120 miliard dolarů, protože jej donutila k reformě na neziskovou iniciativu. Podle článku Reuters je jasné, že pár miliardářů přišlo o dost peněz, protože akcie soukromých vzdělávacích společností v Číně se najednou propadly o 70 %. Opět platí stejná logika jako v případě firmy Alibaba. Pokud by kapitalismus překročil politický mandát, tak bude nemilosrdně regulován.

Komunistický kapitalismus a Hedvábná cesta

Závěr je jasný. Oba příklady regulace ukázaly, že kapitalismus v Číně řídí politická reprezentace, a ne bankovní, či průmyslové korporace. V Číně pořád platí, že korporace a společenské instituce podléhají politické moci. Jejich rámcovou strategii spoluurčuje stát. A zásadně platí, že strategii hospodářského a společenského rozvoje země určuje autorita KS Číny. Její výsledky může každý občan vidět, úpadek západního korporátního fašismu nakonec také.

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!