5. července lid Řecka na referendu vyjádřil svoji podporu kurzu vlády na odmítnutí splnit požadavky „mezinárodní trojky“ věřitelů. Zatím to neznamená odchod Řecka z EU, protože rozhovory pokračují. Nicméně hlavní vítěz už je jasný – je jím řecký premiér Alexis Tsipras.

Referendum pro něj bylo velmi riskantním krokem, vždyť v případě jeho neúspěchu (a všechny evropské agentury až do posledního okamžiku psaly o tom, že přívrženců přijetí podmínek věřitelů je více) by celá vláda musela odstoupit. Nyní však od národa dostal důvěru a čistou kartu pro jakékoli kroky. Tsipras může trvat až do konce na řeckých podmínkách – odepsání 30 % dluhu a restrukturalizaci zbytku a může také přijmout jakékoli nové návrhy věřitelů, a to i v případě, že se nebudou příliš lišit od těch předchozích – Řekové hlasovali pouze proti původním.

V případě přijetí nového plánu, který se bude sotva konstruktivně lišit od předchozího, Řekové na sebe uvrhnou skutečné otroctví. Životní podmínky v Řecku se stanou natolik nesnesitelnými, že většina bude nucena upustit od plánů podnikání doma. Požadavky „trojky věřitelů“ (MMF, ECB a Evropská komise) spočívají v radikálním snížení sociálních plateb a dávek při současném navýšení daní z nejziskovějších odvětví, včetně cestovního ruchu. To znamená, že pětadvacetiprocentní nezaměstnanost, která však mezi mládeží činí 50 %, ještě více vzrost e a všichni tito lidé budou odsouzeni k živoření. Lidé budou nuceni masově vyjíždět na Západ, aby nějak uživili své rodiny.

Pokud se do toho Tsipras opře a dovede dílo až k odchodu z EU, zóny euro a k zavedení národní měny, i pak je nepravděpodobné, že se situace zlepší. I když příklady států, které úspěšně odmítly splácet dluhy, existují. Například v roce 2008 se v dluhové krizi ocitl Island. Tam také bylo uskutečněno referendum a 93 % obyvatel hlasovalo proti vyplacení pohledávek věřitelů. Organizátoři referenda se dostali pod sankce, islandská koruna padla, prudce se snížily zahraniční investice. Nicméně Island přežil, byl schopen se o sebe postarat a rozvíjí se docela dobře. Nízký kurz koruny zajistil příliv turistů, který se každým rokem zv yšuje. Samozřejmě, Island se nestal členem EU a reformy se ho nedotkly.

V Evropské unii existuje poměrně tvrdý systém ekonomického plánování, podobný jako v bývalém SSSR. Každému státu se dovoluje rozvíjet jen některá odvětví ekonomiky, přičemž tato rozhodnutí přijímají obvykle funkcionáři z Německa a Francie, kteří lobbují za svůj průmysl a zemědělství. Brusel dokonce platí podnikatelům z východní Evropy za to, že se tou či onou činností nezabývají. V pobaltských zemích například platí farmářům za to, že neobdělávají půdu a nepěstují zeleninu, i Řecko bylo při svém vstupu do EU značně poškozeno v oblasti komerčního zemědělství, Brusel do konce platil za kácení olivovníků a zcela byla zlikvidována stavba lodí. Tak bude Řecko muset svou nezávislou ekonomiku budovat úplně od nuly.

Ukrajinci na internetových fórech jsou pobouřeni ekonomickou pomocí Řecku. Jsou přesvědčeni, že pomáhat se má Ukrajině, protože ta je více hodna přijetí do EU. Avšak dluhová krize Řecka, která se může klidně přelít i do dalších zemí jihu Evropy s týmiž následky, fakticky skoncovala s možností rozšiřování Evropské unie. Ukrajinu nyní místo v Evropské unii určitě nečeká – dalšího „pacienta“ EU nepotáhne.

Cílem Evropské unie nyní bude nikoli rozšíření, ale záchrana toho, co je, a boj s naléhavými problémy, mezi nimiž jsou nejdůležitější: rozdíl mezi bohatými a chudými zeměmi, migrace a dluhová krize. Celkový dluh členů EU dosahuje 18 trilionů dolarů. Kromě Řecka jsou v poněkud smutném postavení země jako Velká Británie (400 % HDP), Belgie (338 % HDP), Francie (236 % HDP), Portugalsko (232 % HDP), Itálie (144 % HDP), Španělsko (137 % HDP). Naprosto šílený dluh má offshorová zóna EU – Lucembursko (36.000 % HDP). Ekonomika se nemůže vyrovnat s rostoucími nároky obyvatel a rostoucí sociální zátěží. Země Evropy žijí na dluh u celého světa po vzoru USA a zdá se, že zatím jim to prochází.

Zdroj: http://rusvesna.su/editorial_column/1436240946