Buď Koudelku jmenuje ještě na druhé funkční období, což podle zákona lze, nebo – po projednání v příslušném výboru Poslanecké sněmovny, aniž by ale byl nutný souhlas poslanců – jmenuje na jeho místo někoho jiného. Nebo nejmenuje nikoho a vedení BIS přejde na statutárního zástupce ředitele.

To natahování na skřipec není od vlády hezké, a ještě méně pěkné by bylo, kdyby místo Koudelky jmenovala někoho jiného. Důvodů je mnoho. Například ten, že Koudelkovi se ta funkce líbí a nechal se slyšet, že by to rád dělal dál. A to není jen tak do větru vyslovené přání, protože volně pobíhající neukojený bývalý ředitel BIS, nadupaný informacemi a disponující mnoha kamarády (alespoň do doby, kdy byl ve funkci), to asi není nic, co by si vláda k tomu všemu mumraji ještě přála.

Setrvání Koudelky ve funkci by jistě vyhovovalo mnoha subjektům v zahraničí, které ho znají a cení si, jak jim naslouchá a jak předané rady inovativně realizuje, čímž ochlazuje až zamrazuje jisté české zahraničně politické vztahy, samozřejmě s ekonomickými důsledky, kteréžto vakuum hbitě vyplňují ti, kteří Koudelkovi uznale poklepávají po rameni.

K tomu je třeba poznamenat, že Michal Koudelka, coby ředitel české kontrarozvědky BIS, byl velmi
pozoruhodně vyznamenán americkou rozvědkou CIA. Vyznamenání mělo formu Tenetovy medaile zřejmě nikoliv náhodou, jak je vidno z přiložené vše vystihující a osvětlující fotografie. Tehdejší ředitel CIA George Tenet na ni přihlíží vystoupení amerického ministra zahraničí Colina Powella v Radě bezpečnosti OSN před americkou agresí do Iráku v roce 2003. Powell po čase označil toto své vystoupení za nejhanebnější den svého života, protože prezentoval desinformaci doslova globální, když mával jakousi zkumavkou, která měla charakterizovat nebezpečnost Iráku pro celý svět. Tenetem řízená CIA se na této blamáži podílela, takže po Tenetovi pojmenovaná medaile je spíše ostudným cejchem. V souvislosti s kauzou Vrbětice se však zdá být udělení takto symbolické medaile docela na místě.

Setrvání Koudelky ve funkci by však zcela jistě vyhovovalo i Rusům! Posuďte sami.

Za ty roky ho mají přečteného. Vědí, kde začínal sloužit, vědí velmi dobře, kdo byli jeho zpravodajští učitelé, znají jeho psychologický profil, priority i reakce. Vědí, jak manipuluje s vládou, znají tedy způsob, jak přes Koudelkovy předvídatelné reakce ovlivnit českou vládu, aniž by si to kdo uvědomil, protože Koudelka i vláda jsou přesvědčeni, že jednají autonomně.

Rusové nadto vědí, že si Koudelka myslí, že zpravodajskou činnost na našem území Rusové provádějí pouze z legálních diplomatických pozic na velvyslanectví. Respektive jinak – vědí, jestli si to opravdu myslí, anebo jestli jen oblbuje vládu.

Rusové též vědí, že setrváním Koudelky ve funkci se téměř jistě nezmění operační postupy české kontrarozvědky a že mohou pohodlně pokračovat v tom, co již rozpracovali.

Ze všeho nejhorší věc pro všechny zúčastněné – Koudelkou počínaje, Američany pokračuje a Rusy konče – by proto bylo, kdyby vláda jmenovala ředitelem BIS někoho jiného. Pouze by to vyhovovalo bezpečnostním zásadám, že ve zpravodajské branži dlouhodobé setrvávání špičkových funkcionářů ve stejných funkcích se stává bezpečnostním rizikem. A jediný, kdo by z toho mohl profitovat, by byla Česká republika.

Jmenování Koudelkova nástupce by totiž na čas zastavilo mnohé probíhající cizí zpravodajské aktivity na našem území. Zpravodajské služby by musely vyvinout poměrně rizikové aktivity, aby se pokusily Koudelkova nástupce dobře „přečíst“. Další čas by trvalo, než by se dalo kvalifikovaně odhadnout, jaké změny do modu operandi BIS přinese nový ředitel.