Ambiciózní plány, které představila Evropská komise jako Green Deal (Zelený úděl) skutečně otáčí kormidlo dějin naprosto nečekaným směrem. Náš světadíl se během tří čtvrtin století, které uplynuly od skončení II. světové války, stal nejbohatším a nejpříjemnějším místem pro život na celé Zemi. Zelená revoluce z něj má během jednoho desetiletí udělat cosi na způsob budhistického kláštera plného skromných lidí, kterým nezáleží na majetku, a kteří se stanou  vegetariány, aby zachránili planetu před zhoubou z emisí kysličníku uhličitého (CO2).

Ideologie, která za touto snahou vedení EU stojí, tiše předpokládá, že původní Evropané si uvědomí svůj neodčinitelný dědičný hřích rasismu, imperialismu a průmyslové revoluce a dobrovolně či nedobrovolně ze svých zemí vyvanou a přenechají je těm, kdo v uplynulých staletích trpěli pod jhem bílého muže. Ač se to zdá k nevíře, tato utopie – dystopie má podporu nejen intelektuálů na západních univerzitách a poslanců Evropského parlamentu, ale také části mladé generace.
   

Filosof Stanislav Komárek správně konstatoval, že naši civilizaci charakterizuje cesta k opaku. V tomto případě dvě generace považovaly za náplň svých životů hromadění majetku a vytvoření společnosti nadbytku a konzumu, ale ta třetí ve jménu záchrany planety vidí svůj ideál ve skromnosti, odříkání a chudobě. Aspoň se tak tváří. Zelená ideologie, multikulturalismus a adorace sexuálních menšin však v rámci Evropské unie naráží na geografickou hranici – příliš se jí nedaří ve státech na východ od bývalé Železné opony.
   

Ta se dnes stala pomyslnou linií, která v rámci EU odděluje progresivisty od konzervativců. Až doposud vlajku vzdoru pozvedalo Polsko a Maďarsko, a obě země si vysloužily pokárání z Bruselu. V posledních měsících začaly ukazovat cestu, jak se bránit sebevražedné politice v oblasti migrace a Zeleného údělu Baltské státy. Litva, která čelí náporu nelegálních migrantů z Iráku, Konga a Kamerunu, přijala zákon, který nelegální přechod hranic definuje jako hybridní agresi. Proto následuje zatčení, internace a deportace.
   

Proti prosazování Zeleného údělu se ostře vymezilo Estonsko. Předseda Konzervativní lidové strany Martin Helme pohrozil, že v případě nátlaku Bruselu na prosazování reformy průmyslu a energetiky cestou restrikcí a nových ekologických daní, Estonsko z EU vystoupí. Cílem „zelené revoluce“ je podle něj likvidace průmyslu a energetiky ve východní Evropě a posílení pozic Německa a Francie. Snaha Evropské komise změnit Unii na jediný centralizovaný stát by pro Estonsko znamenala, že by se zase stalo stejně bezprávnou provincií jako v dobách Sovětského svazu.