V samém centru jejich péče je otázka, kdo bude šéfovat BIS poté, co nynějšímu řediteli Michalu Koudelkovi vyprší mandát. Zda ho vláda jmenuje v souladu se zákonem na druhé, ale již poslední funkční období, nebo zda bude hledat jiné řešení.

Ta spousta řečí, co se vede kolem, jasně dosvědčuje, že personální řešení takovýchto postů nemají být předmětem veřejného přetřásání pavlačové kvality, ale mají být výsledkem diskrétní odborné rozpravy, která vyloučí politické tlaky, a naopak vezme v potaz nejrůznější argumenty. Jenomže to vyžaduje politickou kulturu a inteligenci, což jsou nedostatkové artikly.

Podívejme se například na plačtivé řeči o tom, že tato personální otázka již měla být dávno vyřešena, a že toto prodlévání „destabilizuje zpravodajskou službu“.

Nu, je-li na tom jen ždibíček pravdy, potom by pokračování ředitele Koudelky po další funkční období bylo jen rezatým hřebíkem do shnilé rakve. Protože první manažerskou povinností ředitele zpravodajské služby je zajistit funkční zástupnost na všech úrovních služby. Včetně té nejvyšší. Argumentují-li Koudelku favorizující politici takto, vystavují i sobě vysvědčení absolutní nekompetentnosti.

Nadto se vtírá podezření, že trochu zasvěcenější politici mají na mysli též operační zaměření služby. V tom smyslu, že odchodem současného ředitele by služba mohla začít konat jinak. To by naznačovalo již nikoliv pouze manažerskou tragédii, ale přímo cosi inkriminovatelného. Vždyť služba má svou působnost zákonem jasně danou, a priority určuje vláda. Ředitel je zodpovědný pouze za technické provedení vládních úkolů. Politika se dělá na vládní úrovni, nikoliv na úrovni ředitele zpravodajské služby!

Na tomto podezření možná cosi je, protože v tomto smyslu byla zřejmě míněna kritika premiéra Andreje Babiše vůči nemístně často mediálně vystupujícímu dosavadnímu řediteli BIS.

Nelze prostě připustit „argument“, používaný pro setrvání ředitele Koudelky pro další funkční období, jehož podstata spočívá v tom, že by se činnost služby zásadně změnila odchodem jejího ředitele. Hrozí-li toto nebezpečí, je naopak nejvyšší čas takového ředitele urychleně vyměnit.

Z věcných důvodů svědčí proti „profesionalitě“ výstupů Koudelkou vedené služby například samotným Koudelkou prezentovaný výrok, že za kyberútoky prý stojí nejčastěji Rusko. Jelikož je ředitelem kontrarozvědky, mohl pochopitelně těžko mluvit o něčem jiném, než o situaci u nás.

Přibližně v téže době (před rokem) však webový portál <echo24.cz> zveřejnil data české firmy Check Point za předchozích šest měsíců, z nichž vyplývá, že „nejčastějším zdrojem kybernetických hrozeb pro české organizace jsou Spojené státy, ze kterých pochází 33 procent hrozeb, 22 procent je od domácích hackerů, 17 procent pochází z Irska, osm procent z Nizozemska, sedm z Německa a pět procent ze Španělska“.

Po Rusku kupodivu ani stopa. Z toho vyplývá, že Koudelkovy veřejné výstupy jsou spíše ideologicky motivované, a to tak, že nejsou – jak se za normalizace říkalo – „politicky pomýlené“. Kdyby tomu tak skutečně bylo, byla by to velká hanba zpravodajské služby, protože tu si každý stát platí od toho, aby dávala exekutivě pravdivé, tedy povětšinou špatné zprávy, ale aby je dávala ověřené, přesné a včas.

Jestli tomu tak je, to by měli zjišťovat poslanci, organizovaní v příslušných parlamentních kontrolních grémiích. O jejich kvalitách svědčí například to, že poslanec (ANO) Robert Králíček, místopředseda stálé komise pro kontrolu činnosti BIS v ČTv prohlásil, že „bude hlasovat“ pro setrvání ředitele Koudelky ve funkci po další období. V zákoně přitom ale stojí, stojí, že ředitele BIS jmenuje vláda po projednání ve výboru Poslanecké sněmovny, příslušném ve věcech bezpečnosti. O žádném hlasování poslanců tam není asi slovo.

Největší problém asi budou mít poslanci a nově i senátoři, zabývající se kontrolou zpravodajských služeb, s výroky o tom, že BIS pod Koudelkovým vedením nejen rozprášila ruské zpravodajské sítě na našem území, ale že je rozprášila opakovaně.