3. srpna 2021 si připomeneme sedmý rok od genocidy Jezídů v iráckém Šengalu teroristickou organizací Islámský stát.
Teroristická milice IS zavraždila a unesla 3. srpna 2014 tisíce lidí z pohoří Šengal s cílem zcela vyhladit jezídskou kulturu a dopustila se nejhorších násilných zločinů. OSN potvrdila, že bylo popraveno přes 5 000 mužů. Jezídské ženy se ale především staly obětí milic IS: několik tisíc(!) jezídských žen a dívek bylo uneseno, drženo jako otrokyně a zažilo nezměrné sexuální násilí. Děti byly také násilně rekrutovány nebo drženy jako otroci. Zločin byl mezinárodně uznán komisí OSN jako genocida a nyní je počítán mezi nejhorší zločiny 21. století. Dosud bylo nalezeno asi 200 masových hrobů. Sedm let poté, co zvěrstva začala, jsou tisíce žen stále nezvěstné nebo v otroctví.
Muži povražděni, ženy vzaté do otroctví. Genocida bez trestu, protože Mezinárodní trestní soud v Haagu se zdráhá převzít žalobu. Jedním z důvodů může být, že by vyplynulo mnohé na povrch – třeba podpora, kterou IS poskytovalo Turecko. Zbraněmi, poradci, zázemím. A další státy, podporující „umírněné rebely“ proti Assadovi. Umírněné rebely, ze kterých se vyklubali stoprocentní džihádisté.

Genocida na Jezídech tak bude připomínána jen okrajově, skryta za „nevídanými zločiny“ takových režimů, jako je ten Lukašenkův v Bělorusku. Význam genocidy totiž určuje politická objednávka – a ta tady rozhodně chybí. Mnoho tisíc Jezídů dodnes žije v táborech pro tzv. vnitřní uprchlíky či vnitřně vysídlené osoby v Iráku či iráckém Kurdistánu. Ti, kteří žili v kantonu Afrín, okupovaném od roku 2018 Tureckem, museli uprchnout. Jejich svatyně byly znesvěceny. Vyznavači prastarého náboženství, staršího než křesťanství i islám, jsou islamisty považováni za vyznavače Satana a podle toho je s nimi zacházeno. Tresty, které tu a tam dostanou navrátilci od ISIS v Evropě, jsou směšné – od několika měsíců po dva roky. Soudní tribunál, který by si tato genocida zasloužila, je spíše jen přáním. Není v zájmu nikoho, pouze Jezídů, a to je zjevně málo.