Objevila se zpráva, že Američané budou vracet Iráku umělecké poklady. Doposavad to vypadalo tak, že umělecké poklady kradou jenom nacisté, byly o tom i filmy a toto je nová věc,

Co nám k tomu řeknete pane Zbořile?

„Řekl bych, že máme k tomu jakýsi niternější  vztah,  protože to začalo tím, že se někde na trhu objevila tabulka z období Chetitských dynastií, to  písmo, kterou byla zaznamenaná část eposu o Gilgamešovi, tak to rozluštil český vědec Bedřich Hrozný. Ale ukázalo se, že je to jenom jakási špička ledovce a vlastně se ani neví odkud se ta tabulka, která by mohla být stará 2 až 4 tisíce let a mohla by pocházet někde z Malé Asie, z Anatolského mostu, tak je jenom takovou drobností, kterou překryla zpráva že nějaký americký soud nařídil vydání 17.000 artefaktů, které tedy nejsou pozůstatky Chetitů, ale jsou odněkud z území mezi Eufratem a Tigridem, to znamená z těch památných míst lidské civilizace ať už se jednalo o Sumery nebo jiné státy, a tyto věci se objevily na nějakých tržištích zřejmě v Jordánsku, v Libyi, možná i v Izraeli, ale rozhoduje o nich americký soud. Je důležité to, že zřejmě se ty věci dostaly do Spojených států a vzpomeňme si, kdy začala „Pouštní bouře“ a slavnostně a za velkého nadšení strhávaly sochy iráckého diktátora, tak při té příležitosti se také mluvili o tom, že přímo cíleně vtrhli do muzeí na území Iráku tlupy zlodějů, kteří tam kradli podle seznamu to co považovali za důležité.

Najednou jak se to zprostředkovávalo, aby se to dostalo na nějaký trh nebo chcete-li bazar orientálního typu to nevíme, ale důležité je, že o tom rozhoduje americký soud, to znamená, že pravděpodobně ty věci jsou ve Spojených státech a nebo že tam byly alespoň nalezeny,“ říká v úvodu rozhovoru pro Prvnizpravy.cz Zdeněk Zbořil.

Krádeže uměleckých sbírek nejsou ojedinělé…

„A jak víme, protože historie lidstva zná desítky podobných případů, tak když se přijde na nějakou zlodějnu toho typu plenění kulturních památek, tak vždycky se objeví jenom malá část, ať už jde o ten židovský majetek nebo jako dokonce vykradené hradní sbírky první republiky po příjezdu Adolfa Hitlera do Prahy, ze kterých se v podstatě téměř nic nenašlo, vzpomeňme například insignie Karlovy univerzity.

Tak to má svůj předobraz v lupičství Napoleonovy armády, která kradla na Pyrenejském poloostrově, v severní Itálii, ve střední Evropě a samozřejmě na území Německa a bohatě vykrádala také ničila historické památky na cestě do Moskvy a zpět.

Ale my máme přeci ještě zkušenost z třicetileté války, jestliže léta 1618 až 1648 považujeme za zrod moderní Evropy, tak to je taky vznik moderního lupičství a to ve prospěch dokonce státní moci. To co předtím se nazývalo plenění, bylo v podstatě jenom zásobování armád, samozřejmě mělo svoje brutální stránky. Ale od  třicetileté války se kradlo systémově a švédská armáda tím vynikala. Poslední nájezd na Prahu, na Rudolfinské sbírky byl jenom nájezdem loupeživých rytířů, protože Švédsko nemělo peníze na udržování armád, tak to skončilo pak odprodejem dneska do fondu, které spravuje Vatikán,“ pokračuje Zdeněk Zbořil.

„Státní“ lupičství pokračuje…

„Takže nic nového pod sluncem jenom ale vlastně na tom rozhodnutí amerického soudu je zvláštní to, že se to stále opakuje, že je to stále stejné.

Vzpomeňme si na vyjádření čínské vlády, která mluví o století ponížení a o tom jak koloniální velmoci pořádaly nájezdy na čínské sbírky od 13. století až do století devatenáctého a dokonce i o tom, že tyto sbírky rozkradené jsou evidovány v Číně, Takže jde o to, kdy se Čína přihlásí o ten majetek.