Objevila se zpráva, že Američané budou vracet Iráku starobylé artefakty. Doposud to vypadalo tak, že umělecké poklady kradou jenom nacisté. Byly o tom natočeny i filmy a toto je nová věc

Co nám k tomu řeknete pane Zbořile?

„Řekl bych, že k této poslední záležitosti máme jakýsi niternější  vztah,  protože to začalo tím, že se někde na trhu objevila tabulka z období Chetitské říše, a to  písmo, kterým byla zaznamenaná část eposu o Gilgamešovi, rozluštil český vědec Bedřich Hrozný. Ale ukázalo se, že je to jenom jakási špička ledovce a vlastně se ani neví odkud se ta tabulka, která by mohla být stará 2 až 4 tisíce let a mohla by pocházet někde z Malé Asie, z Anatolského mostu, tak je jenom drobností, kterou vzápětí překryla zpráva,  že nějaký americký soud nařídil vydání 17.000 artefaktů, které tedy nejsou pozůstatky Chetitů, ale jsou odněkud z území mezi Eufratem a Tigridem. To znamená, že z těch památných míst lidské civilizace ať už se jednalo o Sumery, Akkad, Babylon nebo jiné kultury. Tyto věci se prý objevily na nějakých tržištích,  zřejmě v Jordánsku, v Libyi, možná i v Izraeli, ale rozhoduje o nich americký soud. Je důležité i to, že jak se tyto věci dostaly do Spojených států. Vzpomeňme si, kdy začala „Pouštní bouře“ a slavnostně a za velkého nadšení se strhávaly sochy iráckého diktátora, tak při té příležitosti se také mluvilo o tom, že přímo cíleně vtrhli do muzeí na území Iráku tlupy zlodějů, kteří tam brali podle připravených seznamů všechno to, co se  považovalo za cenné a důležité.

Najednou nevíme, jak se zprostředkovávalo, aby se zboží dostalo na nějaký trh, nebo chcete-li bazar orientálního typu, ale důležité je, že o tom rozhoduje americký soud. To znamená, že pravděpodobně tyto věci jsou v držení ve Spojených státech,  a nebo že tam byly alespoň nalezeny,“ říká v úvodu rozhovoru pro Prvnizpravy.cz Zdeněk Zbořil.

Krádeže uměleckých sbírek nejsou ojedinělé…

„Jak víme, protože historie lidstva zná desítky podobných případů, tak když se přijde na nějakou zlodějnu toho způsobu plenění kulturních památek, tak se vždycky objeví jenom malá část odcizeného. Ať už jde o  židovský majetek eufemisticky označený za arizovaný,  nebo záhadně restituovaný, nebo dokonce jako vykradené hradní sbírky první republiky po příjezdu Adolfa Hitlera do Prahy, ze kterých se v podstatě téměř nic nenašlo aj. Vzpomeňme například  insignie Karlovy univerzity, i to, o čem se říká, že shořelo v budově Staroměstské radnice ve dnech Pražského povstání, ale také to, co po válce neskončilo ve Fondu národního majetku, ale u soukromých držitelů jako sbírka obrazů, která se opět trochu záhadně objevila v roce 1998 ve Spojených státech.

Má to také svůj předobraz v lupičství Napoleonovy armády, která kradla na Pyrenejském poloostrově, v severní Itálii, ve střední Evropě a samozřejmě na území Německa,  vykrádala a také ničila historické památky na cestě do Moskvy a zpět. Spory a úvahy o kolekce uměleckých předmětů v petrohradské Ermitáži se také objevují dodnes.

Ale my máme přeci ještě své zkušenosti z třicetileté války. Jestliže léta 1618 až 1648 považujeme za zrod moderní Evropy států, tak je to také vznik moderního lupičství, a to ve prospěch státní moci. To, co předtím se nazývalo pleněním, bylo v podstatě jenom zásobováním armád. Samozřejmě mělo svoje brutální stránky. Ale od let  třicetileté války se kradlo systémově a švédská armáda tím vynikala. Poslední nájezd na Prahu, na Rudolfinské sbírky, byl jenom útokem loupeživých žoldnéřů, protože Švédsko nemělo peníze na udržování armád. Vše skončilo pak odprodejem do fondu nakradeného, jehož část dodnes spravuje Vatikán,“ pokračuje Zdeněk Zbořil.

„Státní“ lupičství pokračuje…

„Takže nic nového pod sluncem. Jenom ale vlastně na rozhodnutí amerického soudu je zvláštní to, že se vše stále opakuje, že je to stále stejné, že se jen vymýšlí nové příběhy na půdorysu starých legend.

Vzpomeňme si na vyjádření čínské vlády, která mluví o století ponížení a o tom jak koloniální velmoci pořádaly nájezdy na čínské sbírky od 13. století až do století devatenáctého a dokonce i o tom, že tyto rozkradené sbírky jsou detailně evidovány v Číně.  Takže jde i zde  o to, kdy se nějaká čínská autorita přihlásí o tento majetek. Snad to nebude podle obvyklé revoluční výzvy „lupte uloupené!“.