Bývalý papežský nuncius ve Spojených státech, arcibiskup Carlo Maria Viganò, vydal sžíravé obvinění papeže Františka a označil ho za „šéfa nejextremističtější frakce progresivismu“.

Arcibiskup Viganò v hodinovém videoposelství zveřejněném na YouTube napadá papežův dopis ze 16. července omezující používání tradiční latinské mše, kterou Viganò označuje za „nejvyšší a nejposvátnější vyjádření modlitby“.

Františkova „dvojí role papeže a likvidátora katolické církve mu na jedné straně umožňuje zbourat ji pomocí dekretů a správních aktů a na druhé straně využít prestiže, kterou jeho úřad obnáší, k založení a šíření nového náboženství nad troskami toho starého,“ prohlašuje Viganò ve svém kázání.

Způsoby, jimiž papež František „jedná proti Bohu, proti církvi a proti božímu stádu“, tvrdí arcibiskupové, ostře kontrastují s jeho častými apely na „stavění mostů, nikoli stavění zdí“.

Viganò dále papeže obviňuje z pokryteckého dvojího metru, kdy liberálové dostávají propustku na cokoliv, zatímco konzervativci jsou trestáni.

„Po letech tohoto pontifikátu jsme všichni pochopili, že důvody, které uvedl Bergoglio pro odmítnutí setkání s [konzervativní] prelátkou, [konzervativním] politikem nebo konzervativním intelektuálem, se nevztahují na obtěžovatele kardinála, kacířského biskupa, potratového politika nebo globalistického intelektuála,“ uvádí.

„Nejenže Bergoglio neodsuzuje chyby současné doby,“ pokračuje Viganò, „ale aktivně se snaží tyto chyby šířit, propagovat, povzbuzovat jejich stoupence, šířit je v co největší míře a pořádat ve Vatikánu akce, které je propagují, a současně umlčovat ty, kteří tyto chyby odsuzují.“

„Dospěli jsme k tomu, že i prostí lidé s malou znalostí doktrinálních otázek chápou, že máme nekatolického papeže, alespoň v pravém slova smyslu,“ tvrdí.

Arcibiskup Viganò se ve svém ostře formulovaném odsouzení papežova rozhodnutí vrátit kněžím, kteří chtějí oslavit tradiční latinskou mši, připojuje k rostoucímu seznamu vysoce postavených prelátů, kteří vyjádřili svůj hněv a zděšení nad tímto „tvrdým“ opatřením.

Americký kardinál Raymond Burke, kanonický právník a bývalý předseda nejvyššího vatikánského soudu, vyjádřil nad rozsáhlými omezeními „hluboký zármutek“.

Ti, kdo jsou oddáni Tradiční latinské mši, „jsou hluboce sklíčeni přísností kázně“, kterou ve svém dopise nastolil papež František, a „uraženi jazykem, kterým je popisuje, jejich postoji a chování,“ uvedl v eseji z 22. července.

Papežův vzkaz „oddaným věřícím, kteří mají hluboké uznání a oddanost“ tradiční latinské mši, zní, že „trpí úchylkou, kterou lze určitou dobu tolerovat, ale nakonec musí být vymýcena,“ prohlásil Burke.

Německý kardinál Gerhard Müller, bývalý šéf mocného vatikánského doktrínského úřadu (CDF), podobně kritizoval papeže Františka za to, že zavedl přísná omezení tradiční latinské mše a zároveň umožnil pokrokářům beztrestně popírat základní principy víry.

Kardinál Müller napsal, že papežův krok signalizuje jasný záměr „dlouhodobě odsoudit Mimořádnou formu k zániku“.

Müller ve svých úvahách o papežově potrestání konzervativních periférií poznamenal, že František „bez „sebemenší empatie“ ignoruje náboženské cítění (často mladých) účastníků mší podle missálního Jana XXIII.

„Místo aby pastýř ocenil vůni ovcí, udeří je tvrdě svým křivákem,“ prohlásil Müller v narážce na jeden z papežových oblíbených výrazů.

V další reakci na papežův dopis kardinál Joseph Zen, bývalý hongkongský biskup, uvedl, že dokument obsahuje „mnoho tendenčních generalizací“, které „zraňují více, než se očekávalo, srdce mnoha dobrých lidí“.

Papež „považuje samotnou existenci paralelního obřadu za zlo,“ prohlásil Zen a zřetelně si přeje „smrt [tradičních] skupin“.

Skutečný problém nespočívá v otázce „kterému obřadu dávají lidé přednost?“ Zen trval na svém, ale spíš „proč už nechodí na mše?“