Sociologický poznatek z nevyžádaných diskusí pod články oslavující sodomii a jiná degenerátská a společensky subverzivní chování je následující:
Drtivá většina vášnivě diskutujících jsou buď aktivní homosexuálové nebo ženy 30+, které nemohou najít partnera a vykřesat rodinu z posledních uschlých vajíček poté, co se deset až patnáct let bezstarostně vozily na čuráčím kolotoči, studovaly nesmyslné a nelukrativní obory jako teorie lesbického tance, gender fantasmagorie nebo socialostilogii, a teď jim nikdo s jejich strhanou tváří, zdevastovanou alkoholickými a drogovými večírky, nevěří jejich zázračnou proměnu z feministky na tradiční ženu.
Jak známo, vrána k vráně sedá, a tak se zde navzájem paktuje toto prošlé zboží s nájezdem desítek penisů se svými teplými kamarády, neboť ti jim spolu s prašivými kočkami a bílým vínem zbyly jako smutný pomník jejich ženství.

Argumenty jako vždy podprůměrné, nekonečné opakování lži o homosexualním genu, který nikdo nikdy podobně jako Covid neizoloval, nebo urážky ad hominem o latentní homosexualitě každého, komu se ze sodomie dělá šoufl. Pokud homofobie znamená latentní homosexualitu, pak arachnofobie znamená, že každý, kdo nesnáší pavouky, je chce tajně prcat.

Poslední skupinou diskutujících jsou mladí svazáci s mozkem vymytým systematickou propagandou duhové doktríny již od základní školy a ženy v postmenopauzálním stádiu života , které se snaží zoufale držet krok s novou dobou a svými výkřiky o toleranci se snaží být legračně relevantní, tak jako já s čepicí nasazenou kšiltem dozadu.

Obecně se jedná o nádhernou koncentraci a názornou ukázku toho, jaké skvělé výsledky slaví systematická indoktrinace a poskytuje tak dobrý náhled na to, proč velká část obyvatelstva dobrovolně, s nadšením a dokonce s hrdosti páchá sebevraždu v přímém přenosu.