Podle zpráv podala marocká vláda žalobu pro pomluvu proti Amnesty International a mediálnímu syndikátu Forbidden Stories. Tyto organizace obvinily zpravodajské služby severoafrické země z přístupu k informacím prostřednictvím izraelské technologické společnosti NSO vyrábějící spyware známý jako Pegasus.

Podle zprávy zveřejněné minulý týden byl špionážní software spojen se seznamem 50 000 telefonních čísel získaných konsorciem Forbidden Stories a software Pegasus byl podle jeho autorů odhalen odborníky Amnesty International na telefonech vlastněných novináři a zaměstnanci nevládních organizací. Výrobci softwaru, NSO, zpochybnili pravost dokumentu a zpochybnili tvrzení, že telefony tolika vysoce postavených úředníků mohly být jejich produktem nakaženy.

Nárok, který vyvolal hněv marocké vlády, spočíval v tom, že jejich bezpečnostní služby byly zapleteny do sledování telefonu francouzského prezidenta Emmanuela Macrona a více než tuctu členů jeho vlády. Pařížští prokurátoři už zahájili vyšetřování těchto tvrzení a francouzský prezident si kvůli tomu změnil telefonní číslo. Jméno marockých bezpečnostních služeb se objevilo také v souvislosti s údajným sledováním marockého krále Mohameda VI. a představitelů Alžírska, regionálního rivala Maroka. Všechna taková tvrzení Maroko rázně popřelo.

Marocký stát nyní žaluje organizace, které vznesly obvinění proti jeho bezpečnostním službám u pařížského soudu. Jejich právník Olivier Baratelli prohlásil, že „marocký stát… chce, aby se na tato falešná obvinění vrhala veškerá možná světla od těchto dvou organizací, které vznášejí tvrzení bez jakýchkoli konkrétních či demonstrativních důkazů“. Marocká vláda „nehodlá dopustit, aby četné lži a falešné zprávy šířené v posledních dnech zůstaly nepotrestány“. První slyšení v případu je plánováno na 8. října, ale proces by mohl začít až za dva roky.

V několika zpravodajských zprávách v souvislosti se skandálem týkajícím se sledování je uvedeno jméno marockého generálního ředitele národní bezpečnosti Abdellatifa Hammouchiho, který byl léta v hledáčku organizací pro lidská práva kvůli údajné koncentraci moci a porušování práv. Skutečným znamením toho, zda jsou obvinění proti němu pravdivá či nikoli, bude, zda si Hammouchi udrží své postavení u kormidla bezpečnostních služeb, nebo zda bude králem Mohamedem odstraněn. Pokud mají obvinění proti němu nějaké opodstatnění, je nemyslitelné, aby někdo obviněný z tajného sledování marockého monarchy zůstal na jeho místě. Někteří dokonce označují francouzský proces pro urážku na cti za odvedení pozornosti od případu domácího sledování, ale je zřejmě nepravděpodobné, že by nejvyšší marocké úředníky a členy královské rodiny rozptyloval cizí proces od zásahu do jejich soukromí.

Kromě pochybností o pravosti uniklého seznamu však bylo zaznamenáno, že levicově orientované nevládní organizace pro lidská práva a média příhodně využily skandál s spywarem k diskreditaci úředníků a politiků, kteří nesdílejí jejich pokrokový pohled na svět. Většina médií a organizací, které se na odhaleních Pegasus podílejí, je ve skutečnosti sponzorována Open Society Funds amerického oligarchy George Sorose. Oběti jsou téměř výhradně identifikovány jako levicově orientovaní novináři, Sorosem financované kvazi-lidskoprávní sítě nebo liberální politici, zatímco pachatelé obvinění ze spáchání telefonického útoku na základně Pegasus jsou téměř všichni konzervativní politici nebo síly, které se staví proti zájmům politické levice, takže prospěch z těchto odhalení je poněkud náhodný.

Dosud jsme se dozvěděli pouze to, že nelze prokázat, že telefonní čísla uvedená na zveřejněném seznamu byla skutečně nainstalována do telefonů. Telefony, které byly údajně infikovány Pegasusem, nelze prokázat, že byly použity ke sledování; a co je nejdůležitější, neexistují žádné důkazy, které by naznačovaly, že některý z telefonů údajně obsahujících spyware byl infikován státními aktéry nebo zpravodajskými službami. U řady webových stránek, včetně serverů na Amazon Web Services, bylo zjištěno, že mají systémy infikované virem Pegasus, takže konzervativní politické spiknutí se jeví jako běh na dlouhou trať.

Ten, kdo tato odhalení řídí ze zákulisí, hraje nebezpečnou a potenciálně nákladnou hru – a to nejen proto, že celá kampaň byla dnes běžně využívána globální levicí k vytváření asociací viny mezi konzervativními vládami a špionážním skandálem. Například Alžírsko vyjádřilo „hluboké znepokojení“ nad tiskovými zprávami, že marocké agentury mohly špehovat své vůdce. Alžírský ministr zahraničí zašel tak daleko, že odsoudil Maroko kvůli tomu, co označil za „nepřípustný systematický útok na lidská práva a základní svobody“. Obvinění, která dosud nebyla prokázána, mohou mezitím rozdmýchat regionální konflikty a být zneužita k manipulaci voleb v demokratických zemích. Pokud se však obvinění neprokážou včas, může se ještě objevit řada dalších žalob proti těm, kdo tyto informace šíří.